Reklama

Depresemi či přecitlivělostí netrpí jen dospělí. I malé děti mívají občas zafixované obavy, že je cosi pronásleduje, ohrožuje. Některé jsou bojácné více, jiné méně. Ale co když je strašáků příliš?

Když dáte dítěti prostor, aby vám například nakreslilo to, čeho se nejvíc bojí, získáte zajímavou sbírku. Bubáka ve tmě, pavouka nad postelí, bombu, sousedovic psa, čerta, fousatého pana pošťáka, motorku, brýlatou tlustou paní prodavačku v samoobsluze... Někdy je strach účelný, ale občas se může v dušičce zahnízdit, narůstat a stát se problémem. Co se s ním pak dá dělat?

Odhalte příčinu. Nejdřív zjistěte, čeho se vaše dítě vlastně bojí. Pokud původce obav jasně pojmenujete, máte napůl vyhráno. Následně z potomka „vytáhněte“, proč se bojí právě tohoto. Může jít o zcela prozaickou příčinu – například strach ze psa, protože jeden pokousal kamaráda, strach z bubáka ve tmě, protože v noci průvan vlní závěsem...

Naslouchejte. Děti se za svůj strach stydí a vymlouvají se. Chce to trpělivost a citlivý přístup. Hovor by měl probíhat nenuceně. Když budete příliš naléhat, dítě se zalekne a zmlkne jako pěna.

Pevnost Boyard - hudba

Vciťujte se.
Ve většině případů vám budou připadat příčiny trápení malicherné. Nikdy se ale dítěti nevysmívejte ani ho neodsuzujte. Příště by se vám už nesvěřilo. Snažte se na strach podívat jeho očima a ukázat, že ho berete vážně. Případně ho pobavte tím, čeho jste se jako malí báli vy.

Navrhněte řešení. Nejhorší, co byste mohli udělat je „léčba šokem“.  Pokud se bojí strašidla ve skříni a vy ho do ní zavřete, zahráváte si s jeho duševním zdravím. Ani zesměšnění problému nezabírá, dítě bude příště raději mlčet. Odhalení příčiny (je to jen průvan) zabírá, ale racionalizace (bubáci neexistují) ne. Příčina se dá odstranit (například strčíte pod postel krabici, takže se tam bubák už neschová), či vyzkoušet rituál. Třeba bubáka začarovat,  „vyvětrat“ nebo nechat svítit lampičku.

Neděste ho ještě víc. Pokud máte ustrašené dítě, nenechte ho dívat se na horory nebo číst strašidelné knihy. A pozor, niky při trestání nezneužívejte jeho strach – jednalo by se o psychické týrání a vy byste sami zaujali roli „bubáka“.


Také jste se v dětství něčeho bála? Čeho? Jak jste se svého strachu zbavila? Trápí nebo trápily vaše dítě také nějaké zbytečné obavy, bojí nebo bálo se něčeho? Z čeho má (mělo) největší hrůzu? Jak to řešíte nebo jak jste to vyřešila?