Reklama

 

Zdravím redakci,

dnešní téma jsou naše přání. Proto jsem se rozhodla podělit se s vámi o svoje přání.

Moje máma se před 8 lety rozvedla. Zůstala se mnou a se starším bráchou sama v bytě 3 + 1. S rozvodem jsme se všichni vyrovnávali po svém, ale zvládli jsme to.

Jak šel čas, našel si můj brácha přítelkyni, odstěhovali se a mají mimčo. Verunce je teď už rok a půl a moje máma je do ní blázen. Má ji strašně ráda, ráda se o ni stará a blbne s ní.

V tom by problém nebyl. Ale já jsem si našla přítele (chodíme spolu už téměř dva roky). Mamka ho má ráda, to je taky v pohodě. Ale mamka se bojí, že zůstane sama. Očekává, že s ní zůstanu.

Jenomže nedokáže pochopit, že s ní nechci bydlet. Nechci není to správné slovo, vím, že kdybychomsi zařídili společnou domácnost, tj. já, mamka a můj přítel, že by to nefungovalo. Jenomže když si chci s mamkou promluvit a snažím se jí vysvětlit, že to nepůjde, začne akorát brečet a vyčítat mi, že čekala, že s ní jeden z nás (já nebo brácha) zůstane. Nenechá si vysvětlit a nechce pochopit naše důvody.

Mamka přítele nehledá, žádnýho nechce. Rozhovory nikam nevedou a já nevím, co mám dělat. Zatím se nikam nestěhuji a ani prozatím nechci, ale přesto vím, že v blízké budoucnosti se tenhle problém bude muset vyřešit. Proto moje největší přání je, abychom všechno vyřešili k oboustranné spokojenosti.

Díky, že jsem si mohla vylít srdíčko.