Vztahy

Boj se zákeřnou nemocí


Milá redakce,

dnešní téma, jak si může člověk sáhnout na dno či valit obrovitý balvan, mě donutilo k zamyšlení.

Poslední dobou jsem měla pocit, a trvá to už několik měsíců, že je toho na mě moc. Dvě malé děti, manžel pořád v práci, náročné zaměstnání a taky mě trochu provází zdravotní potíže. K tomu starost o domácnost, velkou zahradu, případně rovnání vztahů a záležitostí v rodině, což taky většinou leží na mně.

Nespím, jsem unavená a nemám náladu.

Dnes ráno jsem se ale dozvěděla věc, která mě naprosto zdrtila a přinutila přehodnotit všechno, co prožívám.

Moje sestřenice, které je něco málo přes třicet a má dvě malé děti, bojuje o život se zákeřnou rakovinou, která je bohužel už v pokročilém stadiu s metastázami. Tak tu teď sedím, tečou mi slzy a strašně se stydím za to své fňukání, jak jsem na tom špatně.

Najednou se mi všechno jeví úplně jinak, uklizený byt je naprostou malicherností a to, že jsem unavená? To je přece každá máma. Je mi hrozně smutno a držím své sestřenici palce ze všech sil, aby tu mrchu hnusnou přeprala. A slibuji, už nebudu naříkat kvůli kravinám.        

Markéta

Milá Markéto, myslím, že se nemusíš obviňovat, že si občas zafňukáš. Na to má nárok každá z nás. Je toho na nás někdy opravdu hodně. Tvé sestřenici držím palce - moc. To, co ji potkalo, je strašně smutné a nespravedlivé. Držte se všichni ve Vaší rodině - určitě to zasáhlo Vás všechny. Hodně síly přeje

   
10.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [7] Gita [*]

    Tomu se rika BOD ZLOMU. Clovek si behem chvile uvedomi priority, ostatni jsou najednou banalni Drzim palce

    superkarma: 0 10.08.2005, 22:38:42
  2. avatar
    [6] Angie [*]

    Markétko,moc s Tebou cítím. Já jsem si tím prošla před 2 rokama a i když je mi teoreticky fajn,tak vyhráno ještě nemám,ale to nemá nikdo,protože do sebe nevidíme,jestli nám tam něco bují,nebo ne.Držím vám všem moc palečky,ať to všechno zvládnete.

    superkarma: 0 10.08.2005, 17:41:39
  3. avatar
    [4] Tanzi [*]

    OPRAVDU NEVÍME DNE A HODINY...KDY VŠE CO MÁME SE PROMĚNÍ V SMUTEK A BEZNADĚJ..VAŽME SI TEDY TOHO CO MÁME, NEKAŽME SI ŽIVOT MALICHERNOSTMI.
    ONO RČENÍ: KDYŽ NEJDE O ŽIVOT JDE O (správné slovíčko si každý dosadí sám) JE MOC PRAVDIVÉ.

    superkarma: 0 10.08.2005, 16:33:41
  4. avatar
    [3] Amálie [*]

    Milá Markétko, jsem na to stejně, jako ty. Taky frflam, že jsem unavená, mam moc práce atd a minulý víkend mi volala kamarádka... je měsíc po porodu, mají spokojené manželství, ještě jim neni ani třicet, stihli postavit dům a její muž zničeho nic zkolaboval. V nemocnici už jen bezmocně diagnostikovali rakovinu jater v poslední fázi s množstvím metastáz, dávají mu max 3 měsíce. Kamarádka se snaží držet, má 2 syny (3roky a 1měsíc), moc jí obdivuju. A já jsem si taky uvědomila, že můžu být šťastná za dobrou práci i rodinu, ikdyž únavou už nevidim ani na cestu do ložnice

    superkarma: 0 10.08.2005, 16:20:03
  5. avatar
    [2] murena [*]

    Za slzy se nemusíš stydět a ani se neobviňuj.Každá z nás, musíme ten pomyslný žebříček hodnot z času na čas přehodnotit.Hodně štěstí tvé sestřenici i tobě ...

    superkarma: 0 10.08.2005, 15:37:12
  6. avatar
    [1] Arči [*]

    Tak tohle přesně si říkám od nehody mých rodičů a mé dcery.. nemá cenu řešit banality. Jsou mnohem důležitější věci - život.

    superkarma: 0 10.08.2005, 14:49:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme