Milá redakce, já plavu ve vztahu se svou tchyní.

Třikrát týdně se ozve zvonek a ona přijde zkontrolovat, zda mám vyžehleno, navařeno a její syn a vnoučata se mají dobře. Z počátku jsem se snažila to chápat a dokonce mi to přišlo směšné. Po deseti letech ji nenávidím.

Nemyslete si, že jsem ji už otevřeně nesdělila, že mi její návštěvy vadí. Ona však argumentuje tím, že chodí za synem a vnoučaty a ne za mnou. Prostě má hroší kůži, po které sklouzne jakákoli urážka, ponížení...já bych tam, odkud mě vyhazují, nikdy nevkročila, ona se však trapně necítí.

Můj muž se k tomu staví rozporuplně. Dává mě sice za pravdu a sám své matce leccos naznačil, ale nerchce ji od sebe úplně odehnat, je to jeho matka a on její jediný syn. Zde totiž existují jen dvě varianty vztahu. Buď ji mít na krku neustále, nebo na ni zavolat policii a vztahy zcela přerušit. Střední cesta prostě neexistuje. Co mám dělat? Bojím se, že kdybych vztah s ní vyhrotila do krajnosti, přijdu i o manžela.

Vaše Madla

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Asi by si chtělo promluvit se synkem, aby zaujal čitelný postoj. Obětovat klid své rodiny mamince není přece jen ta správná cesta. Simona

S čím bojujete vy? V čem plavete, co neumíte vyřešit? Pište, potápěčské ploutve čekají! Adresa:

redakce@zena-in.cz

 

Reklama