Rodina

Boj o život

Milá redakce, milé kamarádky ze ženy-in,
 
ve vzpomínkách se vracím do jara roku 1990, čili těsně po revoluci. Tehdy se na světlo světa začal drát můj první syn. Jak píšu, bylo těsně po revoluci, takže o nějakých porodních vymoženostech se mi opravdu mohlo jen zdát.
 
Přesně jak píše Merylka ve svém článku, úplně se vidím, jak se klepu při holení tupou žiletkou, ještě dnes cítím smrad jednoho!! WC, které jsme měli k dispozici u porodního sálu. Hekárna, kam vždy jen strčil hlavu otrávený doktor, a já 22letá vykulená "mladá paní", která měla přivést na svět své první dítě.
 
Nakonec vše dobře dopadlo, porod proběhl v pořádku a mně se narodil krásný zdravý syn Petr. Na všechny útrapy bylo rázem zapomenuto a já byla ráda, že už tuhle hrůzu nikdy neprožiju. Ale nikdy neříkej nikdy.
 
Uběhlo 8 let a já čekala narození svého druhého miminka. Porodnice se už předháněly v lovu klientek, mohlo se rodit na míči, ve vodě, jak si kdo vybral, a přítomnost tatínka byla samozřejmostí. Jak jsem se těšila, že si vše užiju.
 
Ale osud rozhodl jinak a porodní bolesti přišly o celé 2 měsíce dříve. Do porodnice mě dovezl vyplašený manžel, zůstal samozřejmě se mnou, všichni se k nám moc hezky chovali a já porodila své druhé vytoužené miminko - chlapečka Martina. Bohužel měl těžkou infekci plic a po narození přestal dýchat a musel být napojen na respirátor. Tu chvíli, kdy přišla dětská lékařka a řekla nám, že naše miminko není v pořádku a bylo právě odvezeno na dětskou JIPku, bych chtěla ze své paměti vymazat. Ale stále to mám před očima. Manžel mi později řekl, že viděl našeho syna, zrovna ve chvíli, když ho nakládali zaintubovaného do sanitky a že ten obrázek bude mít před očima stále.
 
Přišly nejhorší dny v mém životě. Ležela jsem na pokoji, kde všechny maminky měly svá miminka, jen já ne. Každý den za mnou chodila dětská lékařka a informovala mě o stavu našeho syna, který byl stále vážný.
 
Po propuštění jsem ihned jela za ním a při pohledu na jeho malé tělíčko pod všemi těmi přístroji se zhroutila. Bylo to těžké, jeho infekce byla silná a nic nepomáhalo. No nebudu to prodlužovat, nakonec se uzdravil, za což mnohokrát děkuju všem lékařům plzeňské nemocnice Bory a všem sestřičkám a jejich profesionálnímu, ale zároveň lidskému přístupu. Našemu synovi je dnes 7 let a je relativně zdráv. A to je pro mne nejdůležitější.
 
Žábina
-----------------------------------------------------
Milá Žábino, i tobě moc děkuji za krásný příspěvek k dnešnímu tématu. Je moc dobře, že i přes všechno to ošklivé, co jste si museli prožít, nakonec vše dobře dopadlo.
Všem Vám přeji hodně štěstí, Meryl
 
Na Vaše zážitky k tématu Porody se stále těším. Pište na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz.
 
Krásný den všem přeje dnešní editorka
   
28.04.2005 - Těhotenství a porod - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [23] Žábina [*]

    Léthé: tomu jsem už poděkovala v duchu mockrát

    superkarma: 0 29.04.2005, 08:12:05
  2. avatar
    [19] Libča [*]

    Feng: a co on na to???

    superkarma: 0 28.04.2005, 22:07:08
  3. avatar
    [16] Léthé [*]

    Žábina: a zapomněla jsi poděkovat Bohu

    superkarma: 0 28.04.2005, 18:46:38
  4. avatar
    [15] Žábina [*]

    Kaca:
    kamarádce i její hodně

    superkarma: 0 28.04.2005, 14:28:24
  5. avatar
    [13] Libča [*]

    Žábina: jo to mi taky n ekdy prijde ze Tobisek musel o to ziti na teto zemi bojovat, prvni tydny v brisku si delil misto s hematomen, pak ta nehoda v 15.tydnu, pak ty stahy od rijna, proste porad se neco delo..... za to je ted fakt takovy zlatoucky...... porad jsme si rikala ze to bude nejaky hysterik tim co si zazil ale vubec.. je to pohodar...

    superkarma: 0 28.04.2005, 13:53:23
  6. avatar
    [12] Žábina [*]

    Libča: četla jsem tvůj příběh a taky mě hrozně dojal...ještě jsem chtěla napsat, že nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy byl asi po měsíci odpojen z dých.přístroje...on nemohl plakat, měl asi nějak poškrábané hlasivky nebo co prostě jen otvíral naprázdno pusinku ...později to ale dohnal, takhle nahlas řvoucí mimino jsem neviděla u nikoho ...jak říkal můj manžel, on si svůj život musel vybojovat a bojuje i o vše ostatní

    superkarma: 0 28.04.2005, 12:49:36
  7. avatar
    [11] Libča [*]

    Žábina: to mame ze to vid??? tekly mi slzicky kdyz jsem si to cetla , vzpomela jsem si na to kdyz se mi narodil Tobisek. Psala jsem tu o tom clanek. Tak nezapomenu ten pohled na tu hlavicku s flexilou, na ty modre fleky od brani krve a stale na to male spici detatko co ani nemuklo kdyz mu lekari braly krev ci mu davaly inj. Kazdou chvili kdy jsem za nim prisla ho kojit my tekly slzy.... ale dodavala jsem mu silu, rikala jsem mu ze musi byt zdravy... snazila jsem se to vydrzet. Bylo to tezke... ty proplakane momenty v mem pokoji, na zachode, v parku, aby nikdo nevidel ty rude oci....
    Ten tyden jeho pobytu na neonatologii jsme ho nejak nefotili, nikdo k nemu nesmel jen ja a muj muz, a jsem za to rada protoze pohled na to male telicko nebyl fakt hezky s temi injekcemi.
    Pak jsem po tydnu zas dostaly naseho Tobiska takoveho jaky je dneska.... a od te doby ho mame u sebe... je pravda ze mam obcas nocni mury ze mi ho nekdo sebere, nevydrzim bez nej par hodin, silene mi chybi, kdyz ho pres hodinu nevidim, vsude ho s sebou vozim, k lekari, ke kadernikovi, proste ho mam porad u sebe. Je to fakt zvlastni.. a kdyz mi s nim jen na chvili vyjede tchyne na vychazku tak uz jsem za dve hodky cela nervozni....
    Ja mela jedinou vyhodu ze jsem byla na pokoji sama, ´takze jsem nejak nestradala tim ze nemam syna u sebe, ze jsem nevidela jine maminky, nastesti jsem tam mela jeste jednu maminku co mela taky svou holcicku od narozeni na detskem oddeleni tak jsme si dodavaly odvahu. Ke konci to byla i sranda, kdyz my maminky jsme tam kojily a tatinkove komentovaly konzumaci svych deticek :-))
    Musim i rici ze mi meho Tobiska zachranil jeden slovensky pan doktor, ktery v te dobe nastoupil do nasi nemocnice..moc mu dekuji a obdivuji ho a fakt je to super lekar..... nebyt jeho kdo vi co by se stalo..... hned vedel o co se jedna a hned mi tobiska lecil..... fakt super !!!!!!!!! A velmi mily clovek.
    Uz taky cekam kdy mi tak krasne odpovi jako ten tvuj skritek....

    superkarma: 0 28.04.2005, 12:19:33
  8. avatar
    [10] Maši [*]

    Já zažila něco podobného,o život holčičky jsme bojovali celý měsíc a zestárla jsem při tom o dvacet let,přístup lékařů byl hrozný...raději nevzpomínat.Naštěstí vše dobře dopadlo, ale další dítě raději neplánujeme.

    superkarma: 0 28.04.2005, 12:19:24
  9. avatar
    [7] chrpa [*]

    Žábina: hlavně, že je už dobře Při čtení jsem

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:38:30
  10. avatar
    [6] Žábina [*]

    děkuju moc holky
    ten můj nezbeda malej mi včera při oblíkání a mé výtce, že se ty tkaničky snad v životě zavazovat nenaučí řekl - NECH MĚ ŽÍT,MAMI -

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:34:52
  11. avatar
    [5] Susina [*]

    Žábi, gratuluju ke krásnému klučíkovi (však jsem viděla fotky), a skvělému manželovi...

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:23:31
  12. avatar
    [4] evusche [*]

    Žábinko

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:15:42
  13. avatar
    [3] Acinka [*]

    Žábi: , hlavně, že to dobře dopadlo, kluka máš krásnýho

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:04:43
  14. avatar
    [2] martisa [*]

    superkarma: 0 28.04.2005, 10:55:35
  15. avatar
    [1] Markýza [*]

    superkarma: 0 28.04.2005, 10:48:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme