„Haré Krišna, Haré Krišna, Krišna, Krišna, Haré, Haré, Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma, Ráma, Haré, Haré…“

Pokud si tuto mahámantru budete denně několikrát odříkávat, blížíte se cestě k vysvobození vaší duše, k definitivní blaženosti. K té samé cestě, kterou nastoupila i Romana Laurinová, nyní Rodásí Dásí.

Modlitba samozřejmě nestačí, k tomu je třeba vzdát se většiny požitků a stát se součástí těch, kteří už pochopili jejich pomíjivost a náš život jen jako dočasný pobyt v současném těle.

Nějak tak uvažuje Rodásí deví dásí, v překladu Bohyně země. Ještě před patnácti lety zpívala tehdy Romana Laurinová, za svobodna Nováková, po sokolovských klubech v kapelách Luncheonbeat a Narahari, zdejší ji znali i jako barmanku tamního rockového klubu Bunkr. Pak ale přišla změna…

Jak to začalo?
Odmalička jsem hodně četla a hlavně přemýšlela. Asi v patnácti mě začaly zajímat různé filozofie a přitom jsem si kladla různé existenciální otázky: Proč já? Proč tady? Nikde jsem ale nedostávala dostatečně uspokojivou odpověď.

Podobné hledání sebe sama je v tomto věku obvyklé. Jak si vás získalo právě hnutí Hare Krišna?
Asi v osmnácti jsem měla rozečteného Pána prstenů, když jsem dostala knihy od Bhaktivédanty Svámiho Prabhupády. Tehdy jsem si dala závazek Hobity dočíst, protože jakmile se pustím do nové knihy, k ničemu se už nedostanu. A nemýlila jsem se. V knize zakladatele Hare Krišna na mne čekaly logické odpovědi na má dilemata.

Pokud se nemýlím, nějakou dobu trvá, než se člověk stane i osobně součástí komunity Hare Krišna. To byl i váš případ. Život v komunitě, rozchod s konzumem a vlastními požitky, je zřejmě ta správná cesta. Přesto vaši členové prodávají na ulici knihy, vaše skupiny se pohybují v centru města a přezpívávají mahámantru… Snažíte se působit na lidi, kteří se ale s největší pravděpodobností nesbalí a neodejdou žít do vašeho centra…
Není cílem, aby byl každý Hare Krišna. Důležité je, aby si lidé uvědomili, že nejsou toto tělo, v němž nyní žijí, ale že jsou duše, a tak i změnili postoj ke svému životu.

Řekněme si to na rovinu, požitky, jichž se svým asketickým stylem života vzdáváte, jsou první a zásadní překážkou, kterou se většina lidí nechystá překročit. Čeho všeho se vlastně vzdáváte?
Nepožíváme žádné toxické látky, jídelníček je zcela oproštěn od masa, vyhýbáme se jakémukoliv hazardu a sex je pro nás spjat pouze s manželským soužitím a jedině za účelem početí dítěte. To jsou čtyři základní principy hnutí Hare Krišna.

Chápete ale, že právě to je pro spoustu lidí nepředstavitelné?
Ač to pro nezasvěcené zní možná paradoxně, nazýváme to čtyřmi principy zásad svobody. Vyhýbáme se konzumnímu způsobu života, který se v moderní společnosti neustále propaguje. Nám jde o trvalou blaženost duše, nikoliv o tu dočasnou, která se týká pouze těla.

A když už jsme se dostali k tomu, co lidi odrazuje, bude poctivé zmínit i neatraktivní část života v komunitě, a to brzké vstávání. Jaký je váš ranní režim?
Vstáváme kolem čtvrté. Je prokázané, že hodina a půl před svítáním je nejideálnější pro intelektuální a duchovní činnost. Od půl páté zpíváme mantry. Mezi pátou až sedmou probíhá osobní meditace. To znamená, že na růženci zpíváme Hare Krišna. V půl osmé ráno nasloucháme přednášku ze Šrimad Bhágavatamu, což jsou védské spisy, sepsané před tisíci lety. A pak následuje denní činnost, kdy se každý věnuje svým povinnostem.

Budeme-li realisté, nedá se očekávat, že se začnou vytvářet fronty před vašimi centry védské kultury. Mohou se ale lidé s vaší vírou nějak sblížit?
Ano. K očistě své duše může přispět kdokoliv. Kromě hlubšího a pozitivnějšího přístupu ke svému nitru jej mohou uspokojovat také pozpěvováním mahámantry: Haré Krišna, Haré Krišna, Krišna, Krišna, Haré, Haré, Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma, Ráma, Haré, Haré…


Rodásí Dásí (zcela vlevo) v Indii

Více o Romanině víře ZDE

Co by vás o hnutí Hare Krišna mohlo zajímat

A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda, často nazýván zkráceně Prabhupáda, se narodil v indické Kalkatě. Stal se stoupencem Gaudíjské Misie, skupiny pro obrodu hinduismu. Do Ameriky se dostal až v roce 1965, kdy mu bylo 69 let. O rok později inicioval vznik hnutí, první stoupenci hnutí pocházeli z řad hippies.

Roku 1968 se šest členů vydalo na misii do Velké Británie. Upozornili na sebe barevnými průvody po Oxford Street za zpěvu manter. Všiml si jich i George Harrison a v roce 1969 spolu nahráli mantru Haré Krišna.

Píseň se stala hitem a přispěla ke zpopularizování hnutí. George Harrison hnutí dále finančně podporoval a zakoupil pro ně sídlo v Letchmore Heathu v Hertfordshiru.

Členové Mezinárodního hnutí pro vědomí Krišny jsou přesvědčeni, že duše, která se nachází v našem hmotném světě, se bude tak dlouho převtělovat, dokud nedovede svůj život k dokonalosti v podobě znovunavázání láskyplného vztahu s Bohem. Karma určuje, jaké bude příští zrození každého jedince.

Všichni se věnují bhakti-józe. Nejdůležitější je zpěv Haré Krišna mahámantry a studium védských textů jako je Bhagavadgíta.

Nový člen stráví nějakou dobu jako novic (bhakta). Poté si vybere gurua a dostane od něho nové jméno. Muži si oholí hlavu a vzadu na hlavě si nechají krátký cop, šikhu. Členové si označují čelo a dalších jedenáct míst na těle jílem, např. z Gangy. Toto znamení se nazývá tilaka a označuje tělo jako chrám, kde sídlí Krišna. Mužští členové nosí tradiční oděv zvaný dhótí. Svobodní muži nosí šafránové a ženatí a novici bílé. Ženy nosí barevná sárí, vdovy bílá. Vdané ženy si dělají mezi obočím červenou tečku, která značí, že jsou vdané.

Členové jsou povinni dodržovat čtyři základní příkazy, které se dále rozvíjejí.

První věc, kterou členové mají každý den za úkol, je tzv. džapa. Jedná se o recitování mantry Haré Krišna na růženci (zvaném džapa-málá), kterou jsou povinni odříkat 1728 krát! Růženec má sto osm korálků, které šestnáctkrát odpočítají.

Reklama