Drahá maminko,
je toho tolik, co bych ti chtěla povědět, ale bohužel, do očí už ti to nikdy říct nemůžu. Pořád se na tebe hodně zlobím, že jsi mi tak náhle odešla!

V sobotu jsme spolu mluvily, byla jsi naprosto v pohodě, domlouvaly jsme se, že zítra přijedem za tebou, chtěla jsi vědět, co máš uvařit, co nejvíc chutná malýmu. Obě jsme se těšily, protože jsme se dlouho neviděly. A pak ve čtyři ráno telefon, volal mi brácha. Nevím proč, asi jak jsem byla rozespalá, tak jsem ho vypla.

V 8 jsme vstávali, já si zapla mobil a hned nato jsi mi volala, ale nebyla jsi to ty, byl to brácha. Strašně brečel a řekl jen: ,,Máma umřela, přijeď!" Nevím, jak dlouho jsem křičela a brečela, že to nemůže být pravda. Všechno se ve mně zhroutilo. Za pár hodin jsme přijeli. Do rodného domu, kde bylo všechno, jen ne ty! Bylo ti teprve šedesát, a přesto se srdíčko zastavilo. Ten den jsem měla narozeniny. Měla jsi pro mne připravené dárky, napečeno, navařeno. Později jsme našli i dárky koupené pod stromeček. Moc ti za ně děkujem. Ten svetr pro Stáníka je dokonalý a v povlečení s kuřátkem na nebíčku nejraději spí.

Maminko moje, strašně se mi po tobě stýská! Moc moc moc mi chybíš. Chci se ti hrozně moc omluvit, že jsem nebyla taková, jakou by sis mě přála. Vím, že tě bolelo, že jsem tě zřídkakdy objala a neříkala jsem ti, že tě mám ráda. Nevím proč. Hrozně si to vyčítám, odpusť mi to, jestli můžeš. Není den, abych se nepodívala na nebe a neřekla ti, že mi chybíš a že tě mám moc ráda. Jak ráda bych vrátila čas.

Sedím tady a brečím jak malá holka. Dala bych první poslední, kdyby jsi tu mohla být aspoň na chvilku se mnou. Řekla bych ti dvě věci: čekám miminko, budeš zase babičkou, ale hlavně: ,, MILUJU TĚ, MAMINKO!"



Jitulín

Jak se zdá, dnes nebudu mít mnoho psaní. Pod takovými příspěvky je lepší mlčet, než snažit se říci něco chytrého.

Jen se nestyďte napsat mi, milé čtenářky. Určitě jsou věci, které mají být vysloveny. Řekněte je dříve, než bude pozdě! Redakce@zena-in.cz.

Reklama