Reklama

Smutný sousedský příběh popsala ve svém příspěvku čtenářka Bohuša. Bohužel i takové případy se stávají, a co vím, tak nejsou ojedinělé.

Bylo nebylo,žila byla v naší ulici jedna babička,ale tato babička nebyla obyčejná,byla to téměř pohádková babička...byla maličká,kvítečkovaný šáteček neustále na hlavě-její oči byli laskavé a dobrosrdečné, hlas příjemný, ruce upracované,ale zároveň něžné a to srdíčko,tak to měla opravdu zlaté.

Byla to naše sousedka a já, když jsem byla malá jsem jí říkala babičko... pokaždé když někam jela přivezla mě nějakou sladkost,nejvíc jsem se těšila,když jela na Hostýnek-to mě vždycky přivezla cukrový růženec,který jsem dlouho nosila na krku,než jsem se do něj pustila. Často jsem k ní chodívala,i ona k nám...a to nám po večerech povídala příhody z jejího dětství.

A ta moje kouzelná babička vychovávala Jeníčka...byl to její syn,byl ohromně velký,kulhal na nohu a ona ho opatrovala „jako v bavlnce“. A snad proto se Jeníček ani neoženil,zůstal z něj starý mládenec,ale byl neškodný,takový pecivál,ale srdce zdědil po mamince-zlaté. Tyto sousedy celá naše rodina milovala,brali jsme je spíše jako členy domácnosti.

Ale tetička jednoho dne zemřela,její zlaté srdíčko doklepalo a ona ve spánku vydechla naposled. A od té doby to s Jeníčkem začalo jít s kopce...přestal o sebe pečovat,spustl a začal chodit do hospody. I když se moji rodiče snažili a chtěli Jeníčka zabavit,vše bylo marné...neustále opakoval,že nechce být na obtíž. Pamatuji se,že jsme ho každou neděli zvali na oběd,ze začátku chodil,ale i pak to skončilo. A tak mě maminka posílala s kastrůlkem a já mu oběd nosila domů. Často si taky od našich půjčoval peníze a vždy vrátil,a když si půjčil od maminky vždy ji jako bonus přinesl čokoládu.

Přišla neděle a maminka mě opět vyslala s kastrůlkem...klepala jsem na dveře a nic,tak jsem šáhla na kliku,bylo odemčené,tak jsem vešla dovnitř a v té chvíli mě kastrůlky vypadli z rukou a já řvala jako o život...na ten pohled do smrti nezapomenu...Jeníček se oběsil-visel tam a já běžela domů jako zblázněná. Rodiče tam ihned běželi,ale bylo pozdě. Jeníček tam visel snad tři dny...!!!

Když pak přijela jeho sestra,našla dopis a přišla s ním k nám-byl stručný : PROSÍM ODPUSŤTE MĚ VŠICHNI!  DLUŽÍM JOŽOVI 1000 Kč Jeník  (pro vysvětlení-Joža je můj tatínek). Jeho sestra,že tatínkovi teda těch tisíc korun vrátí,ale tatínek si je nevzal...!

A já rok co rok přicházím na hrob našich úžasných sousedů, abych jim tam zapálila svíčka...takový maličký symbol toho, že jsem je měla velmi ráda a často na ně myslím,i když to bude pomalu víc než 25 let.
S pozdravem Bohuša

Pozn.red. : Text nebyl redakčně upraven

______________

Ať je, jak je, i když pil a půjčoval si peníze, stejně ho ta maminka nakonec vychovala dobře. Děkuji za sousedský příspěvek, i když poněkud smutný.
Tak přeji alespoň veselý, sluníčkový den
Saša

Téma dnešního dne 24. října 2011 zní: Sousedské vztahy

  • Jací jsou vaši sousedé?
  • A nebo jaké byste si přály?
  • Máte hezké sousedské vztahy, nebo občas skřípají?
  • Znáte nějakou sousedskou příhodu svých známých nebo příbuzných?
  • Ať už veselou, nebo smutnou
  • Líbí se vám více sousedská anonymita, nebo skoro až rodinné vztahy?

Vše o sousedech, ať už svých, nebo svých známých, pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Za příspěvek, který napíšete, jednu hodnou sousedku odměním, a to dárkem, který můžete v rámci dobrých sousedských vztahů dobře využít :) Balíčková sada kávy Douwe Egberts

kava