Chodíme spolu s přítelkyní něco málo přes rok. Oba dva máme kancelářské zaměstnání a naše fyzička je tak na normálu. To pro začátek.

Na jaře jsme začali uvažovat o společné dovolené, což jsme nakonec uskutečnili. Vybrali jsme si jižní Čechy, Třeboň. Shodli jsme se na tom, že celý rok sedíme zavření v kancelářích a trochu těch procházek nám neuškodí.

Znám to tam poměrně dobře a těšil jsem se, co všechno Věře ukážu – hrobku, Svět, zámek, lázně – a že budeme dělat výlety do okolí – k Rožmberku, okolo Světa, do Č. Budějovic, výlet úzkokolejkou z Jindřichova Hradce. Tak zhruba jsme si naplánovali, kam se asi podíváme, a taky, že se do ničeho nebudeme nutit, když se nám zrovna bude chtít „lenošit“. No a tady jsem se právě asi nějak „přepočítal“.

Bydleli jsme v takovém prima penzionu, nedaleko lázní Aurora – řekl bych fajn klidný místo, asi tak 15 minut na náměstí. Už druhý den to bylo pro Věru nuda – moc daleko do centra Třeboně, kde by si bývala mohla dávat svoji oblíbenou vídeň, a vůbec moc daleko od všeho – od památek, obchodů, lidí, atp.
Když jsme se rozhodli jet úzkokolejkou z Hradce, tak nám čirou náhodou ujel z třeboňského nádraží autobus, protože se Věra několik set metrů od domu rozhodla přezout, že v botaskách to přeci jenom bude lepší než v páskových sandálech. Nakonec se vrátila zase v sandálech, že prý už to stejně nestíháme, tak se půjdeme podívat, zda jede nějaký autobus do Budějovic, protože tam to za něco určitě bude stát.

No, rozum mi nad tou logikou zůstával stát, a hlavně nad tím, že jsme se před odjezdem na dovolenou společně shodli na programu, místu pobytu i ubytování (penzion navíc vybírala Věra přes informační středisko).

V podobném duchu probíhal celý pobyt – 10 km okolo Světa moc dlouhých, na kolo že nesedne, protože kdo ví, v jakém stavu z těch půjčoven jsou, atp.

Nejsem žádný dráb ani hej počkej, ale tohle mne rozladilo. Copak nemohla říct na rovinu, že sebemenší blízkost přírody ji děsí a že odmítá udělat krok pěšky? Ani způsob komunikace mi někdy nepřišel normální – třeba právě výlet do Hradce mi připadl jako manipulace.

Je s podivem, že se tohle neprojevilo za celý „městský“ rok. Bohudíky, za tu společnou dovolenou. Až tenhle příběh vyjde, pokud tenhle můj velký otazník redakce uveřejní, s největší pravděpodobností už z nás, Věry a mne, pár nebude.

A já se ptám, končívají takhle všechny první společné dovolené?

                                                                                                                        Antonín  

Reklama