Bulvár

Bohoslužba v poklusu

Zdravím, ženy-in.

Když jsem si přečetla dnešní téma, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem měla v jedné nejmenované vesnici.

Byla jsem tam na týden, a když jsem zjistila, že večer se koná v místním kostele bohoslužba, řekla jsem si, že se zajdu podívat. A neprohloupila jsem, na lepší show jsem už dlouho nebyla :)

Začalo to tím, že pan farář měl zpoždění. Před kostelem stály tři stařičké babči, jeden děda a já. Pak dorazil pan farář - bodrý a růžolící čtyřicátník. Děda se ujal rozsvěcení kostela - tolik světýlek snad nemají ani v LA, koho mohlo napadnout napíchat barokním sochám na svatozáře takové ty vánoční žárovčičky?! Všude padající omítka, plíseň a desítky žárovčiček. Snad jediná normální svíčka tam nehořela... Postmoderní obraz úpadku víry, napadlo mě...

Do toho se jedna babča chtěla vyzpovídat. Inu, proč ne, ale pan farář jaksi neměl čas, a tak se ji jal zpovídat při převlíkání se do ornátu. Ji slyšet nebylo, ale zato jeho povzbudivé:  To si tak neberte! Ále, dyť o nic nejde! Čtete Bibli? Čtete? Tak čtěte dál!" se rozléhalo celým kostelem. Zbytek osazenstva špicoval uši, já se až za ušima červenala.

A pak začala bohoslužba. Panko farár asi vystupoval v nějaké rockové kapele, protože při probíhání mezi oltářem a kazatelnou dokázal pokleknout a pokřižovat se za poklusu, div že kus cesty neprojel po kolenou. Byl to poněkud psychedelický pohled, jak vždycky zaplul za oltář a na druhé straně se, dokončuje znamení kříže, vynořil... Zpívat ovšem zřejmě neuměl vůbec, takže pro jistotu všechno recitoval.

Problém nastal těsně před proměňováním - babči poklekly a panko farár se rozzuřil:  Při tomhle se stojí, kleká se až při proměňování!"
 Ale my u tohohle vždycky klečeli!" nedala se jedna babča.
 Tak teď klečet nebudete!" trval na svém služebník boží...
Spor nějakou dobu pokračoval, až místní domov důchodců konečně kapituloval a vstal (nutno říci, že podle moderní liturgie vskutku stát měl).
 A teď si můžete kleknout," svolil farář milostivě asi po dvou větách.

Inu, klekli jsme si. Mně se aspoň povedlo schovat tvář do dlaní a nebylo vidět, že se dusím smíchy. Vystoupení ovšem pokračovalo.
 Tohle po mně neopakujte!" rozzlobil se pan farář.  Až tohle zopakujte!"
Tak jsme zopakovali. Panko farář mezitím pokračoval v pobíhání, které ostatně přerušil jen po kázání, když usedl na seddes - křesílko, které bylo zjevně koncipováno pro někoho většího, takže se mu nohy komicky komíhaly ve vzduchu. I tak nevydržel sedět dlouho a sprintoval dál...

 Je tady novej, čtrnáct dní," svěřila se mi po bohoslužbě jedna babča.  Předtím jsme měli Poláka... A při zpovědi mě vůbec neposlouchal - on to snad nebere vážně!"

Inu, nevím, jestli to byl dobrý či špatný farář, to já posoudit nemohu, ale určitě byl na špatném místě - v nějakém mladém městském sboru by možná i se svým napůl ekonomickým kázáním slavil úspěch, ale na venkově?

Zkrátka nasmála jsem se jako nikdy, ale můj celkový dojem byl spíš smutný - takhle přece bohoslužba - služba Bohu - vypadat nemá...

I.


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

Jaké jsou Vaše zkušenosti, ženy-in? Byly jste někdy na bohoslužbě? Nebo chodíte pravidelně? Měly jste nějaké špatné, nebo naopak dobré zážitky s věřícími lidmi? Podělte se o ně na redakce@zena-in.cz!

   
24.11.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Enya [*]

    docela jsem se nasmála

    superkarma: 0 26.11.2006, 11:18:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme