Díky čtenářce Átéčko jsme kontaktovali zajímavého člověka: Bohdanu Alsmoudi. Tato holka z Valašska se provdala za muslima a dnes s ním a se třemi dcerkami žije šťastně v Dubaji. Přesto středoevropankám manželství s muslimem nedoporučuje...

Velice zajímavý rozhovor se nám podařilo (díky čtenářce Átéčko, která nám poskytla kontakt) vést s Bohdanou Alsmoudi – Češkou, která se provdala za muslima a dnes s ním žije v Dubaji. Její manželství je šťastné, sama přijala Islám, přesto by většině českých žen muslima jako manžela nedoporučila. Proč? O tom už Bohdana sama...

Tento rozhovor vyšel na našich stránkách poprvé 14. října 2011. Pod článkem se rozpoutala diskuze, na kterou se Bohdana Alsmoudi rozhodla reagovat. 3. listopadu 2011 se můžete těšit na její odpovědi na vybrané čtenářské dotazy. Bohdana například odpoví otázku...

... zda jí připadá její vztah s manželem rovnoprávný?

Bohdana

Vy jste se narodila v Česku, přesto jste muslimka – jak se to stalo?
Ano, narodila jsem se v Česku na Valašsku v malé vesnici. Dá se říci, že Islám a arabská kultura mě zajímala už od střední školy, ale spíše to byla jen zvědavost a touha „chtít vědět“. Na vysoké škole jsem potkala pár muslimů a začala se o Islám zajímat více a číst. V hlavě jsem měla spoustu otázek na téma „žití“ a Islám mi mé otázky zodpověděl.

Co jste musela splnit k tomu, abyste mohla přijmout Islám?
K Islámu jsem se sice víc dostala na vysoké škole, ale přijala jsem Islám až později, až když jsem věděla, že to opravdu chci a cítím to v srdci. Je to vážné rozhodnutí. Chtěla jsem si být jistá, že nedělám chybu. Na to, abych se stala muslimkou, jsem musela pronést větu, která se jmenuje „Sahada“. Prohlašujete před dvěma svědky – muslimy: „Dosvědčuji, že není Boha kromě Alláha, a dosvědčuji, že profet Mohammed je jeho prorokem.“ K Islámu jsem přistoupila před sedmi lety.

Se kterými konkrétními věcmi bojujete dodnes?
Těžko říct, asi nejvíc s tím arabským časem... my jsme zvyklí chodit na čas nebo o něco dříve, ale Arabové mívají většinou zpoždění a pojem času jim nic neříká. Jinak bych řekla, že žijeme poklidným životem jako každý jiný. Je to jiné, pokud oba lidé koukají stejným směrem, než kdyby každý koukal jinam. Tím myslím, že já jsem muslimka a můj muž taky, tak máme stejný směr a víme, co jeden od druhého očekáváme. Ale pokud by byl muž muslim a žena ne, už je to těžké, už jen třeba pochopení toho muže, že se modlí pětkrát za den, nebo držení Ramadánu...

Je to těžké zvykat si na jinou kulturu, mentalitu?
Když jsem přišla do Emirátů, bylo to těžké. Žijí zde různé kultury, ať už muslimové, tak hindu, je tu směsice národností. S tímhle jsem se v Česku nesetkala, ale mnohé mě mile překvapilo, s něčím bojuji dodnes... setkáte se zde opravdu se vším. Civilizovaní, vzdělaní lidé, ale i negramotní, kteří těžce pracují.

V čem se liší postavení ženy u nás a v Emirátech?
To je těžké, kterou ženu máte na mysli? Tady najdete směsici kultur z různých zemí. Záleží na tom, odkud žena je a jaké tradice její rodinu ovládají. Ale rozhodně jsem se tu nesetkala s tím, že by žena byla méněcenná, právě naopak. Kamkoli jdete, máte jako žena přednost, i při parkování, když čeká muž na parkovací místo, tak vás musí pustit. To platí i na úřadě. Ženy zde pracují, ale jsou i doma, záleží na jejich volbě. Samozřejmě se tu najdou případy týrání žen, tak jako v Česku, ale nevím o žádném v mém okolí, ani o jeho náznaku. Když srovnám ženy v Česku a ženy zde, přijde mi, že co si v Česku žena nevydře, to nemá: Musí chodit do práce, starat se o rodinu a je sedřená. Tady se taky stará o rodinu, ale pokud pracuje, má většinou house maid a au-pair, takže není na vše sama.

Jak dlouho je manžel v práci?
Má pracovní dobu od devíti do osmnácti, ale bohužel jako grafický designer chodí občas domů hodně pozdě. Snaží se však dětem vše vynahradit o víkendech.

A jak jste se vlastně seznámili?
V Česku, studoval zde. Takže mluví plynulou češtinou.

BohdanaNavštěvujete Česko?
Do Česka jezdím k rodičům každé léto, jen teď se nám to nepovedlo kvůli mému těhotenství.

Zajímá mě také, jak vaši rodiče vnímají, že jste si vzala muslima? Musela jste o to bojovat? A jak to vnímají nyní, změnil se třeba nějak jejich pohled?
Bylo to víc než těžké pro ně i pro mě. Rodiče pochází z malé vesnice na Valašsku, takže roli tam hraje i to, že nás každý zná a brali to, že to bude ostuda. Myslím si, že otec to respektuje, ale doteď se s tím nesmířil. Máma mě prosila, ať to nedělám, ale bohužel jediné, co jsem mohla slíbit, bylo, že si dám pozor na to, co dělám. Zpočátku to brali jako noční můru, že zrovna u mě se objevil ten „Arab“, kterého ho si nikdo nepřál. Po zhlédnutí filmu „Bez dcerky neodejdu“ to bylo ještě horší. Nechávala jsem tomu volný průběh. Moc se báli a já je chápala. Ale teď už je to jiné. Myslím, že mého manžela mají moc rádi. Je zodpovědný pracující člověk, který miluje svoji rodinu a vidí, že ho mám stále na blízku, umí se postarat... to je absolutně přesvědčilo, že muslim nemusí znamenat tyran nebo terorista. Pohled se hodně změnil nejen jim, ale i našim sousedům a spolubydlícím ve vesnici. Všichni vědí, že je to obyčejný člověk a otec rodiny.

Hypoteticky: Než si vezmu muslima, co bych si měla rozmyslet?
Je opravdu třeba hoooooodně přemýšlet, není to žádná legrace a s myšlenkou, že toho člověka změníte a přizpůsobíte sobě, tak s tou se musíte rozloučit. Jak už jsem říkala, když koukáte stejným směrem, tak můžete žít v harmonickém vztahu, protože víte, jak se chovat k situacím, co přijdou. Je to i logické. Známe všichni ty smutné případy, kdy třeba žena nakonec utekla a muž jí bohužel sebral děti. Tohle se prostě musí stát, pokud si muslim vezme za ženu třeba Češku, která není muslimkou a myslí si: „Však to nic, on mě miluje a to stačí.“ Je potřeba znát jeho rodinu, jak do rodiny zasahují tradice země, co vlastně od vás partner očekává, jestli to jste schopná přijmout, nebo ne. Myslet si, že ho to přejde, protože vás miluje, je nesmysl. Zamilování je nádherné, ale je opravdu potřeba používat i mozek. Mám kolem sebe české ženy, co žijí ve šťastném manželství s Arabem muslimem, ale bohužel znám i jiné verze. Nedivím se, když si žena vezme po dvouměsíční známosti muže, o kterém nic v podstatě neví a ani netuší, co je Islám. Nakonec překvapeně kouká, co se to stalo.

Alsmoudi

Mluvme konkrétně. Jaké věci od vás manžel očekává, co musíte plnit a mohlo by být pro středoevropanku nepřekonatelné, pokud nevyznává Islám?
Pokud není žena muslimka, nedoporučovala bych manželství s muslimem. Je to moc těžké hlavně v otázkách víry. Už jen třeba taková věc: Máte děti a manžel je muslim. Určitě bude chtít, aby se děti učily Islámu, ale nevěřící žena může být proti, a začínají první problémy. Ale nejen u dětí, v životě muslima se víra odráží ve všem, ať už jde o vztahy s rodinou, práci, volný čas a hlavně o morálku. Našim středoevropankám bych radila nebrat si muslima s myšlenkou, že ho změní. Nezmění. Můj muž po mně nic nevyžaduje, vždy říkal, že ví, koho si vzal, ale to je právě tím, že jsem muslimka a vím, co se sluší. Jako žena muslimka třeba nechodím posedět na kafíčko s cizími muži ani s nimi netrávím volný čas. Věnuji se plně své rodině, ale až děti trošku odrostou, plánuji najít si práci. Své děti si chci vychovat sama, nejsem zastánce hlídaček a au-pair. Řekla bych, že manžel to má se mnou velice jednoduché... moje koníčky jsou vaření a pečení, takže je spokojený. Jsem klidný typ, neříkám, že je každý den u nás růžový, ale v podstatě máme velice klidné a harmonické manželství. Světe, div se, manžel vůči mně nikdy nevyslovil nadávku ani na mě nevztáhl ruku. Domácí násilí a týrání jsem nezaznamenala ani v mém okolí, ani u přátel. Když to shrnu, manžel ode mě nic neočekává, protože ví, že jakožto muslimka žiju podle Islámu. Jen podotýkám, že u konvertitek je to jiné, my jsme k Islámu přišly a máme nastudováno, kdežto rodilé muslimky ještě nemusí být praktikující muslimky – označení mají jen v pase. Každopádně, středoevropanky, zapomeňte na snědého krasavce, na prvním místě je u muslima víra!

Jak vypadá váš běžný den?
Mám dvě holčičky a právě se mi narodila třetí. Takže jsem vlastně momentálně žena na mateřské a plně si to užívám. Nejsem zastánce au-pair. Nejstarší dcera chodí do školy a zdejší školství je úplně jiné než u nás. Bez maminky se to neobejde. Ale samozřejmě, jakmile děti povyrostou, o práci zájem mám. Každopádně běžný den teď vypadá tak, že vstáváme kolem šesté ráno a nachystám dcerku do školy. Každá škola má své autobusy, které přijedou až před dům a dítě vyzvednou. Potom, když odejde manžel do práce, klasicky přichází starost o domácnost. Během dne jdeme s dětmi na procházku nebo do parku, případně i s přítelkyněmi. Jakmile se dcera vrátí ze školy, začíná čas studií. Manžel se vrací z práce kolem deváté večer. Tady je život trošku odlišný.

Bohdana

Školství je odlišné, čím se konkrétně liší? V nárocích na děti?
Většina škol je privátních a jsou rozděleny na English system a American system, jsou tu taky školy pro různé země: indické, pakistánské, iránské, bohužel česká škola tu není. Navíc se liší v cenách. Jsou školy, které chtějí za jeden rok v přepočtu asi 40 tisíc korun, jsou školy, které chtějí za rok 150 tisíc korun. Je velmi těžké vybrat dobrou školu. Nároky na dítě? Moje nejstarší dcera hovoří, čte i píše plynule ve třech jazycích. Čeština, angličtina, arabština. Systém školství je v tom, že dítě se opravdu musí připravovat ze dne na den, jelikož každý týden mají diktáty, kvízy, testy a po třech měsících je čekají zkoušky. Každá škola to má trošku jinak. Školné je hrazeno i na středních a vysokých školách a ceny jsou opravdu dost vysoké.

Máte čas na koníčky?
Teď, když jsem doma s dětmi, peču na zakázku perníčky. Celkem se mi to daří.

České?
Samozřejmě, jsem z Valašska a lidová tvorba, to je moje - alespoň troška umění.

perníčky

Zeptám se ještě na několik kontroverznějších věcí. Je pravdou, že vás může muž odvrhnout, a proto nosí muslimky cennosti stále u sebe?
Že by mě muž odvrhnul jen tak? Víte, tohle je možná tradice v některých arabských zemích, ale není to tak jednoduché... ono se strašně moc plete to, co je v Islámu, a tradice různých zemí. Odvrhnout vás muž až tak lehce nemůže. Soudy zde pracují podle zákonu Sharija. Samozřejmě zlato, co jste dostala, je vaše, a pokud by se s vámi muž rozváděl, ještě vám náleží částka, která vám byla určena při sepsání svatební listiny. Peníze, které jsou jen vaše, třeba od rodiny nebo co jste dostala, tak jsou jen vaše a manžel na ně nesmí sáhnout. Zlato dostává žena už jako narozené dítě, kdy jí ho kupují jako uvítání, a pak jako nevěsta při svatbě. Jen teď přemýšlím, jak je to v případě, že vás muž zavrhne za nevěru, tam, mám pocit, nedostáváte nic, ale nejsem si úplně jistá.

Cítíte nějakou doktrínu, které se musíte podřídit a zasahuje do vašeho běžného života, například omezený internet, politická cenzura zboží a informací a podobně...?
Máte pravdu, internet je tu omezen, ale nevadí mi, že nemůžu na stránky s erotickým nádechem. Je tu také cenzura u filmu, milostné scény jsou mazány, v časopisech nenajdete obnaženou ženu či muže. Takže pozor na to, co sem vezete, aby na letišti nedošlo k nějakému problému. Nad politickou cenzurou se musím smát... samozřejmě nesmíte mluvit špatně o zdejších králích, ale třeba televizní noviny, tam cenzura není. Takže záznamy ze Sýrie nebo z Gazy jsou velice reálné, až se vám zvedá žaludek, co všechno tam vidíte. Když se zeptám mých rodičů v Česku, co si o tom myslí, tak většinou vůbec nic neví, a když už si něco vyhledám na českém webu, tak se musím smát, jak krásně je to tam pro našeho diváka upraveno.

Co třeba náš magazín ŽENA-IN.cz, funguje vám?
Moc nefunguje. Nevím proč, je to zavřené... Nemám problém na Ženě.cz, ale je možné, že se ve vašem magazínu objevila fotka nahé ženy či muže.

BohdanaKdybyste jako vyznavačka Islámu vyšla bez šátku, co by se stalo?
Šátek je soukromou záležitostí každé ženy muslimky, některé muslimky ho nosí, některé nenosí a nikdo by je neměl nutit. Je to jen jejich věc. Teď budu mluvit za sebe, jak to cítím: Když už šátek na hlavu dáte ve znamení víry, pak byste si ho sundat neměla. Pokud si nejste jistá, že ho přijmete, tak si ho raději neberte. Sundat a nasadit, jednou tak a po druhé jinak, to je jako výsměch. Sama bych ven už bez šátku nešla. Šátek jsem já a je to mé rozhodnutí. Manžel mě do šátku nenutil, spíš byl sám hodně překvapený, když mě poprvé v šátku uviděl. Víte, na šátku je jedna věc kouzelná, konečně mě nikdo nebere jako sexuální symbol, je jedno, jestli jsem blondýnka, brunetka či černovláska s dlouhýma nohama... když někam jdu, berou mě jako člověka, bez ohledu na to, jak vypadám. Navíc i v šátku můžete vypadat moc hezky a žensky. Ženy zde ho umí krásně vázat jako doplněk.

 
Zajímá vás život v Saudské Arábii a rádi byste se vypravili do Dubaje? Podívejte se na průvodce po Dubaji, kde se dočtete, jak levně cestovat po Dubaji, které památky nesmíte při pobytu vynechat a na kolik vás přijde vstupné. V Dubaji se pravidelně koná řada festivalů, ve městě najdete jedno z největších nákupních středisek na světě, a dokonce si zde můžete zalyžovat na sněhu i na písečných dunách. Na webu Levnocestovani.cz najdete tipy na levné letenky, last minute zájezdy a super levné ubytování nejen do Dubaje.

Kam dál?

Reklama