V minulém díle...

Běhal jsem pořád dokola a cítil ze země slabý pach těch, kteří už tam nebyli. Měl jsem žízeň, ale bylo sucho, nikde ani kapka. Slunce pražilo a já jsem se vlekl směrem k silnici a doufal jsem, že se pro mne mí přátelé vrátí. Ale silnice byla prázdná. Lehl jsem si u cesty a dal jsem si hlavu mezi packy. Chvíli jsem si sám pro sebe kňučel a pak jsem asi usnul. Probudilo mne až bouchnutí dveří. To u cesty zabrzdilo nějaké auto. Z auta vyšel nějaký člověk, vlasy měl úplně stříbrné, hladil mne a moc hezky na mne mluvil. Pak mi řekl, ať si vlezu k němu do auta. Cestou mi povídal, že by si mne moc rád nechal, ale že to nejde, protože je moc nemocný a už tady dlouho nebude. Slíbil mi, že mě odveze někam, kde bude teplo a kde mi dají najíst.

***

A tak jsem tady. Studená mříž mi pálí rozpálený nos. Ta hodná paní mi řekla, že jsem byl moc nemocný a že to byla otrava. Já nevím, co to je, ale asi proto mi pořád ještě není úplně dobře. Musím hodně pít a celý den polehávám. Před usnutím vzpomínám na maminku, na sourozence, na Ondru i na pana Novotného. Chtěl bych zase mít svého člověka. Takového, který by byl jen můj a já bych ho mohl milovat, pomáhat mu a hrát si s ním.

Najednou slyším kroky. Kolem klecí prochází ta hodná paní, co nás každý den krmí, a ještě někdo. Slyším, jak si spolu povídají. Teď se zastavily před mou klecí. Ten druhý člověk je žena. Dívá se na mne a já jí v očích vidím veliký smutek a z jejích šatů cítím pach nějakého jiného psa. Říká, že jí někoho připomínám, a v očích má slzy. Stojíme naproti sobě a díváme se do očí. Najednou vím, že ji nemohu nechat odejít, že si ji chci nechat napořád. Zakňučím, lehnu si na zem těsně k mříži a prostrčím ven jednu packu. Mám strašný strach, že udělá krok a půjde dál a já tady zase zůstanu sám. Ale ne, přidřepla si ke mně a přes mříž mě hladí po hlavě. Blahem se úplně tetelím. Voní jako psí anděl a její oči září. „Chtěl bys jít se mnou?“ zeptá se. Radostí začnu běhat po kleci kolem dokola a válím se po zádech. Obě ženy spolu někam odešly a já mám hrozný strach, že mě tam nechají. Ale ne, vrátily se, moje nová paní mi nasadila obojek a košík a chystáme se na cestu. Ta hodná paní mne ještě obejme kolem krku a povídá mi, že mi přeje hodně štěstí a že se jí po mně bude moc stýskat.

Vycházíme ven. Sluníčko svítí, fouká mírný větřík a já jsem úplně zapomněl na svůj bolavý žaludek. Poslušně ťapu vedle své nové paní a strašně toužím po pohlazení. Otvírá mi dveře auta a já, jako správný pes, nastupuji na zadní sedadlo. Než zavře dveře, skloní se ke mně. Chvíli si hledíme do očí, pak mne obejme a přitiskne svou tvář k mojí. Nemůžu si pomoci, musím jí olíznout ucho. Začne se smát a já vím, že budeme velcí kamarádi. Už teď vím, že ji miluji a že pro ni udělám všechno na světě. Moje nová paní zavírá dveře a auto se rozjíždí. Přemýšlím, jaký bude můj nový domov a co všechno mě ještě čeká. Vím, že s mou novou paní bude určitě krásný.

Kadla


Nádherné... Tak to je závěr jako z pohádky. Krásně napsaný příběh.

A tím naše povídání končí... Děkuji Kadle za skvělý a profesionálně napsaný závěr a samozřejmě jí přísluší 300 bodu do Velké vánoční soutěže. Ostatní soutěžící v tomto kole dostanou jako obvykle po 30 bodech.

A teď už je tady očekávané vyhlášení vítězky! Uveřejnili jsme příběhy celkem od čtyř čtenářek - Pastel.ky, Pajdy, a.v.e a Kadly. Pastel.ka se do slosování o vítězku dostala dokonce dvakrát, protože jsme uveřejnili dvě její pokračování.

Vítězkou se stává... chvilka napjatého ticha... Kadla! Získává od nás 1000 bodů do Velké vánoční soutěže a kosmetický balíček.

A teď POZOR! Protože se nám v redakci Vaše příběhy všem strašně líbily, rozhodli jsme se, že Vás ještě trochu odměníme - takže Pajda, Pastel.ka a a.v.e vyhrávají taky kosmetické balíčky od firmy Henkel! :)

A všem vydaným, tedy naší skvělé autorské čtveřici, ještě přibalíme malé překvapení, které jim věnuje trójský Psí domov! :)

Takže gratulujeme, ženy-in!

No a jak probíhaly Vánoce v Trójském psím domově? Inu, počasí bylo nevlídné, takže dětí nedorazilo mnoho, ale ty, které přišly, neprohloupily - paní Vacková je provedla mezi pejsky, ošetřovatelé a ošetřovatelky se s nimi podělili o psí příběhy, psovodi z Městské policie jim vysvětlili, jak se správně starat o psí svěřence a pak děti dostaly pěkné dárečky na památku. Pejsci naopak obdrželi spoustu piškotů a dek! :)

A protože zejména povídání zástupce provozního pana Sosny bylo nesmírně zajímavé, rozhodla jsem se, že ho pro Vás nechám na celý další článek, který vyjde po svátcích... Takže se máte na co těšit - pejsky ještě neopouštíme :).

Ivana

Partnerem soutěže je společnost Henkel.

Reklama