V minulém díle...

Ano, zdálo se mi o bráškovi, o mamince a o tom, jak se proháníme na louce kolem hájovny.

Zdálo se mi i o tom, jak jsem jednou honil slepice, zakousl mývala, dostal železnou tyčí a jak se pán na mě rozzlobil a řekl: „Půjdeš z domu!"

A o tom, jak jsem získal svého prvního pána, kamaráda, lidské mládě. V rodině mě všichni rozmazlovali, ale já nebyl mazlivý pes, byl jsem temperamentní a chtěl jsem dovádět. A to už mi byl prosím rok.

multikomplex - 2 - chápání času

Ondru jsem měl rád. Občas mě jeho rodiče zapřáhli, abych ho vozil. Ondra vesele povykoval a snažil se mě donutit k rychlejšímu běhu.

A pak jsem se najednou zbláznil. Měl jsem zapřaženýho Ondru a ucítil jsem voňavou stopu nevěsty. Přidával jsem na rychlosti, už jsem byl mimo vesnici. Letěl jsem za pachem a co se nestalo… Ondra vypadl z vozíku! Ale to mě to v tu chvíli netrápilo, mazal jsem za svojí vyvolenou a potom… bylo to… Našel mě tatínek Ondry, celý rozzlobený a řekl: „Kamarádi nebudem, takhle to nepůjde! Ty by ses hodil ke komediantům!"

A tak mě po týdnu naložil do toho velikého auta a odvezl na pouť.
Chodil po maringotkách lunaparku a ptal se, kdo by chtěl „ďábla“. Našel se člověk, který povídal, že mu před třemi dny umřel hlídač stářím. Já jsem se mu líbil, a tak jsem získal nový domov.

Pan Novotný mě měl moc rád. Dobře mě krmil, naučil mě nebát se hluku a po setmění jsem byl ten nejdůležitější člen společnosti, a to hlídač. A já hlídal dokonale.

Jednou jsem ucítil známý pach. Jejej, potkal jsem brášku! Šel na vodítku s policajtem. Pozdravili jsme se štěknutím, očucháním a ujasnili si, že se máme oba dobře. Jenom jsme si pomysleli, kdeže zůstala naše maminka. Ale služba je služba, a tu jsme měli každý svoji.

Fenečky už mě nezajímaly, můj páníček byl se mnou opětovně v těch nechutných místech u doktora. Po operaci jsem ctil a miloval jen svého pána a neměl jsem potřebu se někde toulat. Dva roky jsme spolu jezdili a byl jsem strašně šťastný, ale potom se stalo něco hrozného.

Věděl jsem, že si od nikoho cizího nesmím vzít nic k jídlu. Hlady jsem netrpěl. Ale jeden chlapík mi hodil něco šíleně voňavého, co jsem neznal. Chvíli jsem kolem toho chodil a potom neodolal... a zblajnul jsem to. Udělalo se mi strašně špatně. Zoufale jsem hledal místo, kde budu zvracet. Protože jsem inteligentní pes, vím, že takové věci nemůžu dělat doma. Nebyl jsem uvázaný, a tak jsem se odploužil mezi domy. Tam jsem udělal co jsem potřeboval, a byl jsem tak vysílený, že jsem si opodál zdřímnul.

Ale když jsem se vracel se ke svým přátelům... Nikde nebyli!!! Pláču a kňučím:  „Kam asi odjeli, kde jsou, jak je najdu?"

Pastel.ka


Uf, pěkně se nám to zdramatizovalo! Krásně jste splnily mé přání, děkuji :). Tak teď jsem jenom zvědavá, jak náš psí  „ďábel" dopadne - jestli najde svého pána a příběh dospěje ke šťastnému konci nebo ne.

Děkuji Pastel.ce za dramatické pokračování uděluji jí zasloužených 300 bodů do Velké vánoční soutěže. Ostatní, které poslaly své návrhy, obdrží po 30 bodech.

Na poslední díl našeho psího blues se těším do 21.12. (čtvrtek) do 14:00. Nezapomeňte, že je to poslední díl, a tak byste měly vyprávění nějak pěkně uzavřít :).

22.12. v pátek pak poslední díl vyjde spolu se jménem té, kterou vylosujeme z uveřejněných pokračování - šťastná vítězka obdrží 1000 bodu do Velké vánoční soutěže a kosmetický balíček! Také Vás čeká reportáž z Vánoc v trójském Psím domově!

Podrobnější pravidla soutěže najdete tady.

A teď zase pár dětských básní, tentokrát o pejscích a kočičkách:

Pejsek s kočičkou,
hráli si s myšičkou.
Myšička utíká,
do dortu pospíchá.
Dort se už peče,
myšička neuteče.

Pejsek a kočička,
staví z písku hrad,
stačí malá chvilička,
je tu další kamarád.

Byla kočka na bále,
vyhrála myš v tombole,
pes jí cenu nepřeje,
říká, že myš sežere.

Ivana

Reklama