V minulém díle...

Vzbudil mě horký mámin čenich. Protáhl jsem se a začal jsem ji olizovat. Byl jsem šťastný, že jsme spolu. Bráška také. Hráli jsme si a máma nás pozorovala a hlídala, abychom si neublížili.

Najednou jsme všichni zpozorněli. Uslyšeli jsme kroky, které se přibližovaly. Utíkali jsme k mámě a tiskli se k ní. Začala tiše vrčet. Do kotce vstoupil člověk... Byl v bílém a byl cítit pachem smrti i života... Co teď? Máma vrčela a my s bratříčkem jsme se chvěli strachy. Dodal jsem si odvahu a vyštěkl. Byl to můj první štěk!
„No no, ty jsi hrdina," muž se pobaveně usmál a opatrně se mě dotkl.
Máma zavrčela nahlas.
Neboj se, neublížím mu,“ pohladil ji po hlavě. Pojď sem, musím tě prohlídnut, jsi celá zubožená."
Máma se k němu pomalu strachy připlazila. Doktor ji začal prohlížet a osahávat.
Potřebuješ do tepla a antibiotika, máš zápal plic. Jsi moc slabá a malí jsou podvyživení, dám vás do ordinace. Tak pojď..."
Vzal mě pod paží a brášku taky, máma šla za námi.

Vešli jsme do místnosti. Doktor nás postavil na zem. Čichal jsem kolem sebe. Pachů bylo spousty a zatím jsem je neznal. Raději jsem se přitiskl k mámě. Doktor si vzal brášku na klín, něčím ho postříkal, a pak bráška začal kničet.
No ty si ale hrdina, to nic, očkovat vás musím. Teď ty, ďáblíku," řekl a to jméno mi už zůstalo.

Doktor nás uložil do vyhřáté bedýnky, nalil nám misku něčeho voňavého a nasypal šťavnaté granulky. Maminka se do toho okamžitě pustila, takže jsem si dodal odvahu a ochutnal to také. S plným bříškem jsme všichni usnuli.

Náhle kdosi zaťukal. Otevřely se dveře a vstoupil muž tlačící cosi před sebou.
Podívej se, Ondro, tady jsou."
Jé, ty jsou nádherný, podej mi je tati!“
Muž nás zvedl a položil nás s bráškou komusi do klína. Mamka zvedla hlavu a tiše vše pozorovala. Klepali jsme se strachy, něžné doteky a teplo mě však uklidnily natolik, že jsem svým čumáčkem očichával dlaně a nakonec jednu olízl.
Toho si vezmu, smím?"
Jistě, musíš se o něj pořádně starat, je vyhládlý, a až povyroste, dáš mu pořádný výcvik, aby ti byl oporou."
Určitě, tati! Jsem tak šťastný!"
Já vím, bude ti dělat radost."
Ucítil jsem zvláštní napětí. Vždyť to je také mládě a potřebuje pomoct! Přitulil jsem se k němu a muž nás odvážel z místnosti. Tehdy jsem ještě nevěděl, že to je invalidní vozík. Mamka s bráškou za námi tiše kňučeli, ale já se přestal bát.

Začal mi nový život. Dojeli jsme k autu, muž zvedl hocha i se mnou a posadil nás na sedadlo. Bylo to větší auto.
Drž ho, aby ti nespadl."
Jeli jsme dlouho a já spal stočený v klíně a zdálo se mi o mámě a bráškovi, jak se proháníme po louce...

a.v.e


Krásné! Ďáblík Loki se nám dostal k chlapci na vozíku, tak to je nečekaný vývoj situace! Ale jak bude příběh pokračovat dál? Chtělo by to zase nějaký ten dramatický zvrat, co Vy na to, ženy-in? Napíšete mi nějaké pěkné pokračování?

Děkuji a.v.e za zajímavý příběh a samozřejmě jí uděluji 300 bodů do Velké vánoční soutěže. Ostatním, které poslaly své návrhy pokračování, připíšu po 30 bodech.

Na další pokračování osudů malého Ondry a Lokiho se těším do 18.12. (pondělí) do 14:00. Je to předposlední díl, tak se nebojte a klidně to zkuste trochu zdramatizovat! :)

Podrobnější pravidla soutěže najdete tady.

A teď už zprávy z Tróji - se svolením paní Vackové jsem pro Vás vybrala pár básniček, které na jedné z akcí trójského Psího domova napsaly děti. Také fotky k dnešnímu pokračování pochází z Psího domova - jde o pejsky, kteří hledají nového pána... 

Výlet s Maxipsem Fíkem

Jednou takhle v neděli,
po vydatném papání,
čtyři jsme se vydali,
do Bohnických strání.
Pejsky jdeme pozdravit,
máme je moc rádi,
přejeme jim zdraví štěstí
a hodné nové pány

***

V lese bylo krásně,
ale já neumím psát básně

***

Půjdeme do lesa,
vezmeme tam pejska.
On si tam zaběhá,
lepší než si stejskat

***

Šli jsme s Fíkem lesem,
dárky si z domu nesem.
Máme pro ně piškoty,
pokoušou nás do boty.

Ivana

Reklama