A už to jelo... Cizí země, cizí jazyky. Čtenářka s nickem Blueberry má tolik zkušeností, že má k dnešnímu tématu rozhodně co říct, tedy napsat. Přečtěte si její dobrodružný příspěvek.

Byla jsem takova mala cestovatelka po mape uz v sesti sedmi letech a moc jsem se chtela naucit mnoho cizich jazyku. Mela jsem dve tety v Rakousku, bohuzel v te dobe to byly pribuzne nedostupne. Abych si s nimi mohla dopisovat, zacala jsem se v deviti letech ucit nemecky. Vim, jak me rozhodilo, kdyz ucitelka na prvni hodine zacala pet “O Tannenbaum” a my se tu pisen muesli naucit, i kdyz jsme nevedeli, o čem je řec. Ve ctvrte tride zacala rustina a ac si myslim, ze jsem osoba docela chapava, ty jejich bukve jsem nenavidela primo vasnive. Vsechno, co jsem se za 10 let naucila, jsem okamzite po maturite zapomnela.

Abych si to prikori vynahradila, premluvila jsem mamu, aby mi platila tez hodiny anglictiny, a to bylo jine kafe! Anglictinu jsem milovala od prvniho I have a dog. Sla mi uplne sama, v patnacti jsem znala skoro vsechny pisnicky Beatles v originale a kdyz jsem se je naucila hrat i na kytaru, byla jsem hvezda chmelovych brigad. Pak prisla prihlaska na gympl a vyber jazyka. Prvni na me prihlasce byla anglictina, druha nemcina. Dostala jsem se na francouzstinu. Ctyri roky francouzstiny  jsem nepromrhala, mluvila jsem docela slusne. Kdyz jsem po mnoha a mnoha letech zavitala do Francie, mohla jsem si ve francouzstine tak leda objednat bilou kavu a croissant.

Kdyz mi bylo kolem dvaceti, rozhodla jsem se emigrovat do (tehdy) zapadniho Nemecka. Dupla jsem na nemcinu, najmula Nemku provdanou v Praze a za par let, kdyz jsem opravdu v tom Nemecku zadala o azyl, predvedla jsem, ze se do nemecke spolecnosti zaradim bezproblemove. Nicmene emigrantkou jsem byla jen dva dny, dokud jsem se jak ten nejvetsi blbec nevratila do Ceska kvuli klukovi.

Chybu jsem napravila, kdyz jsem za dva roky zavitala do Kanady, kde jsem jiz zustala. V te dobe byl jeden prelet nad Atlantikem pro me az az a zpatky bych asi musela plavat. No jo, jenze v Kanade se nemecky domluvim leda u mennonitu jejichz zivotni styl mi nevyhovuje, takze mi prisla k dobru ta perfektni nemcinou skoro vytlacena anglictina. Jenze to uz bylo horsi – zaprve jsem uz byla trochu starsi (27) a zadruhe kazdy s kym jsem prisla do styku ocekaval, ze mu budu rozumet a inteligentne odpovim. Byly to galeje, zvlast kdyz jsem musela cucet na stupidni serialy v televizi, jimz jedinym jsem rozumela. Do kina jsem si troufla az po par letech. Dneska uz se tomu smeju, jsem v Kanade dele, nez jsem byla v Cesku, stale mam prizvuk a nekdy placnu peknou pitominu.
Aspon se manzel zasmeje!

Blueberry

Pozn. red. Text nebyl redakčně upraven

___________

Tak to je super příspěvek k dnešnímu tématu. Moc Vám za něj děkuji a tiše závidím. (včetně toho současného pobytu v Kanadě))
Beautiful day :)
Saša

Téma dnešního dne zní: Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem

  • Dokážete se domluvit v zahraničí?
  • Jdou vám cizí jazyky?
  • Jak vnímáte cizince v naší zemi? Měli by stejně jako my u nich i oni u nás znát alespoň pár základních slov česky?
  • Máte nějako veselou historku s dorozumíváním?
  • Vzala byste si cizince?
  • Dokázala byste žít v cizí zemi?
  • Využila jste znalost jazyků ve svém povolání?
  • Učíte se cizí jazyky snadno nebo těžce?
  • Jaká řeč se vám líbí nejvíc a jaká naopak vůbec?

Opět se nabízí celá řada otázek, které možná i samy vyplynou z vašich příspěvků a komentářů. A tak už nechám prostor jim.

Piště na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jak říkají cizinci, čeština je jeden z nejtěžších jazyků světa, pokud si přečtete knihy Aleše Cibulky – O češtině 1. a 2. díl, určitě už chybičku nikdy neuděláte. Čekají na jednu z vás.

knihy

Reklama