S Nicole se známe už čtyři roky. Když jsme se poznaly, bylo mi hned jasné, že si budeme rozumět, protože je na ní na první pohled vidět, že má ráda módu. Stejně jako já. A někdy v té době Nicole založila svůj módní blog.

Jak ses dostala k blogování a jaké byly začátky?
Dostala jsem se k němu asi v sedmnácti letech, a to tak, že jsem toužila zúročit svoje znalosti, svoje nadšení pro módu. Založila jsem si blog, abych ukázala svojí verzi módy, svoje vidění módy, a hlavně jsem to brala jako protest proti módě ve stylu logo na tričkách, protože o tom móda není.

nicole1

Kolik času blogování věnuješ?
Dřív jsem tomu věnovala každý den, ale postupem času jsem se z blogování přesunula více k získávání informací a obohacování sama sebe než k samotnému blogovaní. Tomu teď už nevěnuji tolik času jako dřív, ale o to víc sleduji módní dění a každou sezonu fashion weeky (týdny módy).

Kde bereš inspiraci?
Mojí hlavní inspirací jsou zahraniční časopisy, lidé na ulicích a hlavně miluju sama chodit a brouzdat ulicemi Prahy a pozorovat cizince, protože mají úplně jiné chápání módy než lidé tady.

Co pro tebe znamená móda?
Módu vnímám jako umění, jejíž galerií je ulice a umělcem může být každý bez ohledu na věk, pohlaví, váhu či náboženské vyznání. Aniž bychom to registrovali, komunikuje. Prostřednictví módy o sobě řekneme tolik bez použití slov. Jaký máme životní styl, náladu, hodnoty, postoje. Ráda sleduji dění na týdnech módy a ještě raději listuji módními časopisy, ale nepodřizuji tomu svůj šatník. Oblečení je tvořeno pro lidi, ne naopak, a toho se držím.

Jak bys charakterizovala svůj styl?
Asi jako jednoduchou eleganci okořeněnou humorem. Miluju saka! Nevím, co konkrétně mě na tom bere, ale už v polovině osmé třídy základní školy jsem prosila mamku, aby mi koupila sáčko, že ho rozhodně budu nosit. Moc tomu tenkrát nevěřila, ale koupila. Tehdy se naplno ukázala moje posedlost. Tím, že jsem je začala nosit tak brzy, jsem se naučila trik, jak nepůsobit upjatým dojmem, kterým se řídím dodnes. Říkám tomu, že se něčím „shodím“. Třeba neonově růžovým svetrem, tričkem s pohádkovou postavičkou nebo keckami. Miluji všechny odstíny béžové a čisté linie, kvalitní střihy a materiály. Dnes už víc řeším pohodlí než dřív, kdy jsem běhala na deseticentimetrových podpatcích. Nejraději investuji do kvalitních kousků šatníku, které mi vydrží několik sezon, ne-li celý život, ke kterým dokupuji levnější sezonní trendy, které se mění každý půlrok. A každá žena by ve svém šatníku měla mít pár klasických kousků, jako jsou například bílá košile, černé balerínky, jedny kvalitní džíny, černé sako, pouzdrové šaty…

nicole2

Máš za sebou už nějaké módní faux pas?
Ano, vzpomínám si na jedno z šesté třídy základní školy. Jelikož jsem v pubertě rychle vyrostla do výšky, zvětšila se i moje velikost bot, přesvědčovala jsem mamku, že už v podstatě můžu nosit její boty, když mi padnou. Vyhlídla jsem si v jejím botníku jedny extra. Šedivé kozačky na deseticentimetrovém podpatku v kovbojském stylu. Problém nebyl se na nich udržet, uměla jsem to z kurzu modelingu, který jsem se sestrou absolvovala, ale ustát pohledy a šuškání všech žáků školy spolu s dotěrnými otázkami učitelek!

Po čem ve svém šatníku toužíš?
Toužim po ikonických kouscích, jako je  Birkin bag od Hermés, střevíčkách od Louboutina nebo po prstýnku z kolekce Trinity od Cartiera. Připadá mi hloupé, že spousta lidí si pořizuje designerské kousky, aby jim zajistily prestiž, a nevědí vlastně proč a co si kupují. Vybrala jsem právě výše uvedené artikly, protože jsem fascinovaná historií, zpracováním a původem. Už to, že jde většinou o ruční práci, je v dnešní době velkým ukazatelem kvality.

Co považuješ za největší módní prohřešky lidí v Čechách?
Nesmrtelné ponožky v sandálech a ledvinky. A také přístup lidí k módě, v Čechách stále převažuje názor, že je povrchní a zbytečné dbát o svůj vzhled.

Vraťme se ale k tvému blogu. Je těžké být známý a úspěšný, proniknout do komunity blogerů? Osobně mám pocit, že je to uzavřená skupina a je těžké se mezi ně dostat.
Myslím si, že pořád je větší šance proniknout u nás, protože je mezera na trhu a každý bloger má jiné pojetí módy, a tady se cení hlavně originalita. A kdo pomohl například mně, byla Rachel Kanarowski, která spolu s módní unií zorganizovala několik srazů blogerů, kde jsme měli možnost poznat se navzájem, předat si kontakty. Ale co zmůže mladá holka, která si založí blog, nikdo ji nezná, nemá peníze a prostředky se zviditelnit. Ale třeba v zahraničí to funguje tak, že když si vás všimnou, dostáváte zdarma oblečení, jste zvaní na prestižní kulturní akce a v podstatě se z vás stane celebrita. Máte třeba možnost navrhnout vlastní kolekci. Tady u nás je to pořád malý rybník.

sraz

Setkala ses už s negativními reakcemi, ať už na tvůj blog, nebo na články, které tam přidáváš?
Vyloženě negativní ne. Dle mého máš možnost – navštívit stránku nebo ne, proto nevidím smysl v nenávistných a neopodstatněných komentářích, na které občas narazím na jiných blozích. Takové komentáře svědčí o inteligenci pisatelů. Co se týče negativních reakcí, posouvají člověka dál, pokud jsou smysluplné.

Pociťuješ nějakou rivalitu mezi blogery?
Určitě, každý chce být na vrcholu, každý chce být ten bloger, kterého budou ostatní následovat a bude mít nejvíc followers (pravidelní čtenáři). Ale já necítím vůči ostatním nenávist nebo rivalitu, protože to, že jsou známí a jsou vidět, je jejich zásluha.

Poznala jsi nové lidi?
Poznala, právě díky piknikům (srazy blogerů) jsem poznala fajn holky, které baví móda stejně jako mě.

Hodně blogů se stalo známými hlavně díky už zmíněné Módní unii. Vybírá si je někdo, nebo se tam můžeme volně zaregistrovat?
Já jsem například byla na těch piknicích a dala jsem jim svou adresu blogu a jednoho dne mi přišel mail od děvčat z Módní unie, že se jim můj blog líbí a že by byly rády, kdybych se stala členkou. Takže bych řekla, že si blogery vybírají přímo oni.

nicole4

Jako jedna z mála máš blog jen pro radost. Neláká tě, že bys tomu věnovala více času a postupně si tím začala i vydělávat? Přece jenom někteří blogeři už blogování mají jako práci.
Přemýšlela jsem o tom, hodně. A chtěla jsem to, ale přišla jsem na to, že nemůžu dělat věci na půl. K tomu, aby se z blogu stal byznys, musíš mít člověka, který ti bude dělat webovky, kdo tě bude fotit, potřebuješ tým lidí, kteří se na tom budou podílet. Už to není jen o tobě, ale o více lidech. Je hrozně těžké sehnat lidi, kteří tohle umí, něco o tom ví a zároveň tomu budou věnovat stejně energie a úsilí jako ty.

Kdo jsou tví nejoblíbenější blogeři?
JAK & JIL a CZECH CHICKS

Občas mám pocit, že čeští blogeři se oblékají všichni na jedno brdo. Jaký na ně máš názor?
Asi je to způsobeno tím, že jeden módní řetězec spolupracuje se všemi blogery  a poskytuje jim oblečení.

Udržuješ si od čtenářů odstup, nebo jsi spíš osobní a otevřená?
Spíše osobní, je to můj blog, tím pádem jsou čtenáři mí přátelé.

nicole5

Teď jsi měla na blogu pár měsíců pauzu…
Ano, tím, že dělám blog jen pro radost, si to můžu dovolit, ale každopádně to nebyla plánovaná pauza, jednoduše jsem musela ve svém životě řešit jiné důležité záležitosti jako je maturita, stěhování, nová láska, zdraví. Ale je mi líto, že pauzou jsem ztratila mnoho stálých čtenářů.

Kam se snažíš svůj blog směřovat?
Ze začátku to byl spíš takový můj deník, věnovala jsem ho módním událostem, postupem času jsem se sama odvážila stoupnout si před objektiv a ukazovat módu na sobě a následně jsem si sama pořídila fotoaparát a v podstatě už to jsou etapy, kdy v té poslední části fotím ostatní lidi, přátele. Našla jsem neuvěřitelný koníček ve fotografování a baví mě nejvíc fotit lidi, v okamžiku, kdy o tom neví a jsou tak nejpřirozenější.

Na jakou módní nebo kulturní událost se chystáš?
V nejbližší době se chystám na Prague Fashion Weekend a Designblok, na kterém se sama podílím. Pracuju jako produkční koordinátorka módního mezinárodního projektu, jehož vyvrcholením bude výstava modelů čtyř evropských návrhářů spolu s Pavlem Ivančicem.

Kde se vidíš za pár let? Myslíš, že ti v tom blogování nějak pomůže?
Rozhodně jsem strašně ráda, že jsem s tím začala, protože už odmalička jsem toužila dělat módu a blogováním jsem si vymezila směr, kterým se chci ubírat. Zkusila jsem si to a už vím, co mě baví a co byl omyl. Díky blogování jsem si uvědomila, co přesně bych chtěla v budoucnu dělat. Teď už vím, že by mě nebavilo třeba navrhovat oblečení, ale chci se dál pohybovat v prostředí módy.

Nicolin blog můžete sledovat na: http://www.nicolettelist.blogspot.cz/

Foto: Nicole Bělková

Reklama