Jednoho dne nám přišel dopis z Německa psaný lámanou češtinou. V něm jsme se dozvěděli, že nějaký náš  příbuzný dělá rodokmen.

V obálce byl vložen obrovský arch a na něm náš strom. Žádali nás, abychom co nejpřesněji doplnili co víme do x-tého kolene.

Nastalo pátrání a dozvídali jsme se obdivuhodné věci. I na matriku jsme zašli, abychom co nejpřesněji napsali data o již zemřelých příbuzných.

Po několika měsíčním pátrání jsme vše doplnili a odeslali s dobrým pocitem a novými vědomostmi o rodině. Jaké bylo překvapení, když asi po roce došel balík z Německa.

Po otevření jsme zůstali PAF - v něm byla nádherná červená kniha - rodokmen naší rodiny.

Mnoho hodin jsme nad ní leželi, pročítali a listovali. Samozřejmě, že naše kořeny co víme, začínali v Čechách a dokonce nedaleko našeho bydliště.

No moc nás to potěšilo a dmuli jsme se pýchou, že jsme rodilí Češi.

Takže díky nějakému neznámému Německému příbuznému víme kdo jsme a odkud pocházíme. Takže já to vím přesně, kdo jsem a u rodičů v knihovně leží nádherná červená kniha, která dokazuje moji národnost.

A proto pyšně nosím svou slovanskou postavu vždyť vlastně můžeme být příbuzné i s Věstonickou venuší.
S pozdravem blesksoft
a já jdu dál lézt po nábytku :-)))))

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


Moc pěkné. Lez opatrně, víš přece, jak je Věstonická Venuše vzácným a jedinečným artefaktem!! :-) Míša

Dnešní téma dne je stále o předcích.

  • Co o nich víte?
  • Znáte svého prvního vystopovatelného prapředka?
  • Odkud vedou vaše kořeny?

Svěřte se na redakce@zena-in.cz k jakému prvnímu známému předkovi jste se dobrali?

Dnes je bude chcípák a borec dne, mnoho vašich příběhů k tématu a nakonec  a i cena pro autora vylosovaného příspěvku.

Reklama