„Jak jsem mohla být tak blbá?“ Tak tuhle otázku si kladu vždy, když si vzpomenu na svůj pubertální věk. V tu chvíli se nenávidím za to, jaká jsem byla a jaké nervy jsem svým rodičům způsobovala. No jo, no, hold tohle si každý puberťák uvědomí, až když má vlastní děti.

Ještě na základce jsem byla taková slušná holka, jenže na střední škole bylo všechno o něčem jiném.

Možná to způsobila velká změna prostředí a lidí, ale já jsem se strašně změnila.
Sukýnky a šatičky vystřídaly lehce ošoupané kalhoty a vytahané svetry či mikiny, slušné botky skončily kdesi hluboko v botníku a vystřídaly je osmidírkové Martensky a Gladiatory, mé krásné blond vlasy se proměnily v červené, na nose a v pupíku přibyla náušnice a ty v uších, o těch radši ani nemluvě. Prostě jsem byla pěkné kvítko.

Na škole jsem si našla kamarády stejného ražení. Moc jsme si rozuměli a stále jsme něco rozebírali, hlavně o přestávkách za rohem školy při cigaretě. Do jednoho jsem se bezhlavě zamilovala, byl to exot jako já, a tak jsme to spolu začali táhnout. Vídali jsme se pořád – ve škole, po škole, o víkendech jsme chodili do rockových klubů.

Rodiče ze mě byli celí vedle, a ještě víc vedle byli po tom, co mě potkali na ulici v jedné ruce držíc Jakuba za ruku a v druhé cigáro. Asi měli co dělat, aby se udrželi a jednu mi rovnou nevrazili, ale byli docela taktní a nechtěli mi dělat trapasy (za což děkuji) a radši jen tak letmo pozdravili. Zato doma, to byl průser. Dostávala jsem tisíce zákazů, jenže já byla hrozně paličatá. Prostě jsem chtěla být svá, nenechat si do toho mluvit někým tak starým, jako jsou moji rodiče. Vždyť oni tomu vůbec nemohou rozumět.

Víkendové návštěvy v rockových klubech se staly pravidlem, měla jsem nakázáno přijít do 24h, za tu dobu se toho dalo stihnout! Jednoho dne Jakub donesl do klubu extázi, že prý jsem takový zážitek nikdy nezažila. Vzal si to skoro každý z našich přátel, i já jsem chtěla zkusit, jaké to vlastně je, a tak jsem si také jednu vzala. No, byl to mazec! Mrazilo mě po celém těle, milovala jsem všechny na celém světě. Nikdy nic nebylo tak nádherného. A dušička měla pokoj, že to okusila.

Jenže asi za měsíc přišel s tripem.
Zvědavost byla silnější než já, takže šup s ním pod jazyk. Za chvíli jsem se nestačila divit, co jsem všechno možné i nemožné viděla! Naštěstí mě něco včas osvítilo a já jsem si uvědomila, že mezi tyhle lidi nepatřím.

Našla jsem si slušného kluka, který mi pomohl být „normální“, razantně jsem změnila svůj zevnějšek a mým rodičům spadl kámen ze srdce, že jsem se zase dala dohromady. Pár let po maturitě jsem se za svého zachránce vdala, máme krásnou zdravou holčičku. Jenom si říkám, že se vůbec netěším, až se dostane do puberty...

Jakuba občas vídám na nádraží a věřte, že to je velmi smutný pohled...

 

Za mail děkujeme čtenářce, která si nepřeje zveřejnit svůj nick.

 

Reklama