Reklama

 

Ahoj všichni, tak dnešní téma je skutečně o mně, pro mě, o mém životě....

Jsem praštěná, bláznivá, střelená. Všichni to o mně vědí. Byla jsem taky vždycky tím šaškem, který všechny bavil.

 

Jsem pro každou srandu a je pravda, že se někdy /dost často/ chovám jako malé dítě.

 

Když jsme se seznámili s Michalem, byl unešený z toho, že i v pětadvaceti dokáži stále být dítětem. On již v té době vedl firmu a tak pro něj moje bláznivé chování bylo, myslím, zpestřením nudného podnikatelského života....

 

Chodili jsme spolu pět měsíců a poté si na radnici řekli ANO.

Žila jsem v domnění, že mě Michal miluje takovou, jaká jsem... Asi nemiloval, asi jsem svojí povahou pro něj byla skutečně jen tím zpestřením šedivých dní....

 

Krátce po svatbě mi totiž začal vytýkat to, jak se chovám. Poučoval mě, že bych si měla uvědomit, kolik let mi už je a že má občas pocit, že si vzal puberťačku a ne dospělou ženu...
Nechápala jsem jeho výtky... Vždyť se mu to moje bláznovství tolik líbilo!

 

Jenže náhle jsem se stala ženou pana podnikatele, a tudíž ho měla svých chováním reprezentovat. A ejhle, Michal zjistil, že díky svatbě jsem se nezklidnila, že jsem stále tou praštěnou holkou...

 

Nastaly hádky, věčné okřikování, narážky na to, jak se chovám... až jsem jednoho dne dostala žádost o rozvod.

 

A víte co? Ani mi to nevadilo. Děti jsme neměli, a já zjistila, že Michal je ve třiceti takový suchar, že za pár let z něj bude nesnesitelný dědek bez špetky humoru :-)

 

Takže jsem stále, jaká jsem, a věřím, že si najdu partnera, kterému nebude vadit můj věčný smích, mé fórky, mé pubertální chování.

 

S pozdravem Monika


Moniko, díky za - trošku smutný - příběh a i ty čekej krásný dáreček!

 

A co vy ostatní? Dokážete být taky střelené? Dostalo vás někdy vaše bláznovství do problémů? E-mail redakce@zena-in.cz je tu pro vás!