Lurdy jsou jedním z nejznámějších míst mariánského kultu. Každoročně se tam pořádají procesí, jezdí tam speciální „bílé vlaky“ s nemocnými, kteří doufají, že je voda z místního zázračného pramene uzdraví, a oficiální místa odhadují, že od doby prvního zjevení Panny Marie navštívilo Lurdy hodně přes dva miliony poutníků. Zázraky se počítají na tisíce, i když římskokatolická církev jich považuje za „pravé“ jen něco málo přes šedesát. A přitom to všechno začalo tak nenápadně...

 

 

 

 

 

 

Mariino léno
Lurdy byly s Pannou Marií spojovány už od pradávna. Když roku 732 porazil Karel Martel v bitvě u Poitiers arabská vojska, uchýlila se malá jednotka prchajících za zdi kdysi římské strážní pevnosti. V tomto odlehlém, ale strategicky nesmírně důležitém místě se pak drželi desítky let. Roku 778 se pevnost pokusil dobýt sám Karel Veliký, leč neúspěšně. Jistý biskup se proto rozhodl, že zkusí uspět tam, kde světská moc selhala. Pustil se do vyjednávání s vůdcem Arabů, Miratem, a prý se mu povedlo obrátit ho na křesťanskou víru. Co mu za tuto konverzi slíbil historie nepraví, v každém případě však Mirat přijal křest a jméno Lorus - pevnost, které se od té doby začalo říkat Lourdes, pak věnoval se souhlasem Karla Velikého Panně Marii a sám ji spravoval jako její leník.

Jeskyně Massabielle
Uplynulo více než tisíc let a Francouzi dávno zapomněli, že malý kousek země poblíž hranice se Španělskem jim vlastně vůbec nepatří. Lurdská pevnost se dál pyšně vypínala na úpatí Pyrenejí a pod ní se na březích Gavy rozkládalo nevelké okresní městečko se čtyřmi tisíci obyvatel a farním kostelem. Nedaleko místa, kde do řeky ústil mlýnský náhon, byla skála s jeskyní, které se říkalo Massabielle. Obecní pastýři tam pásávali vepře a jeskyně, o které se říkalo, že kdysi sloužila jako obětiště jakýchsi krutých pohanských bohů, byla používána ke spalování odpadků. Celá oblast se proto těšila nevalné pověsti. A právě tam se jednoho chladného únorového dne roku 1858 vypravila sbírat dříví na otop mladičká Bernardetta Soubirousová.

Hlupačka Soubirousová
Bernardetta se narodila v zimě roku 1844 jako první dítě zkrachovalého mlynářského tovaryše Františka. Soubirousovi byli nesmírně chudí, doslova živořili, podle výpovědí svědků však mezi rodiči i přeživšími dětmi panovaly dobré vztahy a nikdo z nich si nikdy nestěžoval na těžký úděl. Byli prý také velice zbožní. Bernardetta trpěla astmatem, a ani rozumu moc nepobrala - její současníci ji popisují jako veselou, laskavou, mírnou, ale poněkud prostoduchou dívku, která se s obtížemi zvládla naučit Zdrávas a Otčenáš.

Sláva a výhrůžky
Když se proto Bernardetta 11. února svěřila svým přítelkyním, že se jí u jeskyně nedaleko šípkového keře zjevila bíle oděná mladá žena, která ji naučila, jak se správně křižovat a modlit, nikdo jí příliš nevěřil. Zjevení však pokračovala a žena ukázala Bernardettě místo, kde ze země vytryskl pramen vody, který prý má moc uzdravovat nemocné. V té době už se kolem Lurd začali shromažďovat poutníci a řada lidí, včetně jejích rodičů, Bernardettiným zjevením uvěřila. Postoj úřadů však byl nanejvýš odmítavý, a tak se děvčátko ocitlo ve vírů nehezkých událostí - na jedné straně ji zfanatizované davy považovaly bezmála za svatou, lidé toužili po tom se jí dotknout a několikrát ji muselo zahraňovat četnictvo, aby nebyla ušlapána, na straně druhé jí mnozí vyhrožovali, aby přestala s tou „komedií“. Svatost si posléze vysloužila nikoliv pro Mariina zjevení, ale pro mírnost, trpělivost a pokoru, s níž snášela všechno, co na ni, ještě nedospělou a nevzdělanou dívku, bylo vloženo.

Jsem Neposkvrněné Početí
Bernardettě se dostalo celkem osmnácti zjevení. V jednom z posledních se „bílá paní“ označila za Pannu Marii Immaculatu - tedy neposkvrněné početí - což je dogma vyhlášené papežem jen několik let před událostmi v Lurdech a nevzdělaná dívka o něm sotva mohla vědět. Bernardettina zjevení byla nakonec označena církví za pravá a Lurdy se staly slavným poutním místem. Samotnou Bernardettu však zázračná voda z pramene neuzdravila. Roku 1866 vstoupila do kláštera milosrdných sester v Neversu a tam také 16. dubna roku 1879 ve velkých bolestech skonala.

Svatá za prostotu
Svou veselou povahou, pokorou, s níž snášela utrpení, i zájem veřejnosti, prostým životem a snahou pomáhat jiným si získala mnoho obdivovatelů už za svého života. Když bylo její tělo 20. září roku 1908 exhumováno, bylo prý zcela neporušené. Bylo umístěno do velké skleněné truhly a vystaveno v klášterní kapli, kde ho lze vidět dodnes. 14. červa 1925 byla Bernardetta po dlouhém církevním procesu, v němž byly podrobně přezkoumávány všechny okolnosti jejího života a smrti, prohlášena za blahoslavenou. 8. prosince roku 1933 pak byla prohlášena svatou. Je patronkou pastýřů a nemocných, těch, kteří jsou vysmíváni pro svou zbožnost, a samozřejmě Lurd. Bývá nejčastěji zobrazována, jak klečí před Pannou Marií a přebírá růženec. Její svátek se slaví v den její smrti - 16. dubna.

Věříte, že se Bernardettě skutečně zjevila Panna Maria? Nebo si dívka vymýšlela? Nemohla za její vize těžká nemoc? Víte, co je to dogma o neposkvrněném početí Panny Marie? Věříte v Lurdské zázraky?

 

Reklama