Moje někdejší kolegyně byla z rozvedeného manželství a protože se od počátku otec o ni nezajímal a dodnes ani matka, zatrpkla, a i když žije s přítelem a mají dvě děti, nevzali se a ani prý nevezmou.

Krátce před smrtí se s ní snažil otec zkontaktovat, ale prý - když se o ni nestaral, když ho tolik potřebovala, nepotřebuje teď ona jeho....Uplynul nějaký čas a přišlo  vyrozumění , že ji otec vydědil a jestli nemá děti (o nichž otec ani nevěděl). Vnuci se tedy stali kromě vdovy jedinými dědici.

Za dost složitých soudních úkonů bylo možno naložit s chatou, nesměla být prodána pod cenou a budoucí výnos z ní bude zablokován do jejich zletilosti. Tak se snad konečně uzavře kauza jednoho nepodařeného manželství.  

Rodiče manžela rozdělili svůj majetek za živa svým dětem a nebyly problémy po jejich smrti, mí rodiče nám nechali domek k rozdělení  podle našeho uvážení , prodali jsme jej , měli jsme už svá bydlení,  a tak se  stalo ke vší spokojenosti .  Podnes se rádi scházíme a víme, že bychom si určitě dokázali pomoci. Naše děti si také jednou rozdělí náš domek se 2 byty , ale prý ho neprodají, je skoro nový a taky se na něm dost napracovaly . Budem je jednou  kontrolovat.

Z příbuzenstva mám zářný případ, jak se to dělat nemá - po smrti otce větší díl  připadl jen jednomu dospělému potomkovi a - dosud se po řadu let sourozenci nadobro znesvářili mezi sebou a taky ten ukřivděný s matkou . Lidová moudrost praví : Blaze tomu, kdo nic nemá - nestará se kam to schová ! pateta

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Reklama