Bulvár

Blanka Stablerová: Našla jsem svou oázu srdce

S Blankou se znám už hodně dlouho. Objevila jsem ji kdysi v jednom fitcentru díky tomu, že si ji tam každý chválil, jak mu pěkně napravila záda i duši. A tak jsem se i já pravidelně nechala opájet aromaterapií, se kterou tam čarovala, a k tomu poslouchala její inspirující postřehy o životě.

Před časem si ovšem Blanka sbalila kufry a odstěhovala se i dětmi z hektické Prahy do lázeňských Poděbrad. Pravidelné voňavé seance u ní mi samozřejmě chybí, ale aspoň si opakuji moudrosti, kterým mě naučila a které možná přijdou vhod i vám…

Blanka Stablerová

Za svou masérskou a lektorskou praxi jsi poznala stovky lidských osudů, do kterých nahlížíš jako třetí nezúčastněná osoba, nicméně minimálně u stálých klientek jsi do jejich života často vtažena víc, než je možná běžné. Jak s těmi informacemi nakládáš? Vím, že jsou u tebe jako v sejfu, ale teď myslím, zda jsou přenosné dál, jestli díky nim můžeš více někomu dalšímu poradit...
Příběhy lidí, které spolu sdílíme, jsou jedinečné, ale některá témata máme všichni podobná. Projevy emocí, které mnoho lidí v sobě potlačují, se vyznačují v tělesné rovině a často mají stejné symptomy. Proto někdy můžu použít příběh někoho, samozřejmě nejmenovaného, a vyprávět, jak podobnou situaci řešili, nebo jak se projevila nemoc a následné léčení. Jsme všichni na jedné lodi, jen se nacházíme v různých životních situacích a řešíme je každý svým originálním způsobem.

Navíc žijeme v rychlé době, rozpadají se rodiny i vztahy... Troufneš si odhadnout nejčastější příčiny krachu? Proč se třeba rozvádí více lidí než před půl stoletím?
Čas je stejně tak rychlý, jako naše mysl těká mezi vnějšími vlivy. Protože nároků na nás přibývá, tak máme míň času na sebe sama. Když neumíme pozornost přenést do svého nitra a setrvat v přítomném okamžiku, jsme jen dál vlečeni v trysku, a pak nemáme sil a následně se rozpadá vše, co nás obklopuje. Tato doba nám na jedné straně přidala na rychlosti, ale zase je to obrovský dar, protože musíme pustit spoustu věcí, které nás zbytečně zahlcovaly. Je čas se věnovat jen tomu podstatnému. Vztahy, které se rozpadají, jsou odrazem dlouho neřešených osobních stavů, nevyjádřených emocí, zděděných vzorců chování a problémů v komunikaci.

A vždycky je to něco za něco, že? Stejně jako když ses odstěhovala z Prahy a začala doslova od nuly v relativně malém městě. Zdá se, že nepatříš k těm, kteří si stěžují, že kvůli špatným podmínkám se jim daří špatně. Předpokládám, že věříš, že každý strůjcem svého štěstí jest?
Touha pustit staré zaběhlé způsoby myšlení a stereotypy vyústila v potřebu odejít a začít znovu, Jin(ak). Odchod z Prahy byl pro mě důležitým krokem na mé cestě, kterou jsem začala již dávno, a mnoho mých klientů a přátel mělo tak dobrý příklad pravosti o tom, co jsem je dlouho učila a často opakovala. Následuj svoje pocity, věnuj se tomu, co ti činí radost, a věř, že vše plyne tak, jak má. Není třeba tomu jít naproti, je důležité poslechnout a učinit změnu, když ji máš přímo před sebou. To je asi to nejtěžší. Změna. Mnoho z nás má strach, ale není čeho se bát. Je to jen hra mysli a zaběhnutých, dlouho obehraných schémat. Jakmile překročíme ten bludný balvan, rozjasní se a před každým se rozvine jeho vlastní, nová cesta.

Na novém místě ses krásně zabydlela. Netrvalo dlouho a hrála jsi tam dokonce ochotnické divadlo... Jak k tomu došlo a co ti tato zkušenost dala?
Tohle je veselá historka. Do Poděbrad jsem se nastěhovala a byla jsem najednou zase úplně cizí a nikoho jsem tady neznala. Na prvním místě, kde jsem se byla ptát na práci, jsem potkala ženu, která se se mnou dala do řeči a brzy vyplynulo, že máme cosi společné. Pak se osmělila a zeptala, zda bych nechtěla s několika jejími kamarádkami udělat něco dobrého pro ostatní ženy a přidat se k nim. Tak vzniklo charitativní a osvětové představení pro všechny ženy i muže - Vagina monology od Eve Ensler. Zažily jsme krásné chvíle jak při zkoušení, tak hlavně při předávání této hluboké a citlivé pravdy ostatním lidem. No a tak jsem pochopila, že ať budu kdekoli, stejně nebudu nikde cizí, a co mám dělat, budu dělat, protože tak to je, a KDO MÁ TALENT, TEN SE NEUBRÁNÍ (úsměv).

Vychováváš tři své děti. Co podstatné bys jim chtěla předat do života?
Pravdu. Otevřenost. Upřímnost. Humor. S posledním mužem mého života jsem ještě přijala do rodiny dvě jeho dospělé děti, tak to už je nás opravdu požehnaně. Mým dětem jdu hlavně příkladem já sama, tak jak mě vidí takovou přirozenou se vším, co zvládám, a hlavně co nezvládám. Důležité je nebrat se vážně, chybovat a hlavně milovat sebe a radost vyjadřovat všemi způsoby. Vše ostatní už se děje každému podle toho, jak přistupuje k danému stavu věci. Hlavně důvěřovat, že vše je tak, jak má být.

Pamatuji si, že když jsem k tobě přišla prvně na masáž, zkritizovala jsi mi barvu spodního prádla. Jak je to tedy s těmi barvami, které si - my ženy - dáváme na tělo?
Jéje, to už je dávno! Ale pamatuji si, jak jsi přišla v černém prádle a já ti řekla, že taková barva ti ještě ubírá energii, kterou jsi už měla docela vyčerpanou. Barvy ovlivňují naše životy, to si každá z nás uvědomuje, protože oblékáme nejen sebe, ale celý svůj prostor třeba doma nebo i v práci, když je to možné. Černou barvu málokdy použijeme na doladění prostoru a nevnímáme ji pozitivně, aby nás povzbudila nebo kreativně podpořila. To, že oblíkáme sebe do černé barvy přímo na tělo, je dané nejen tím, co nám radí módní časopisy, ale taky tím, jak málo se ženy vnímají. Ostatní barvy mají frekvence, které napomáhají tělu nabíjet a podporovat životní sílu a určitě sluší mnohem víc.

Hodně jsme si tehdy povídaly také o ženské podstatě jako takové, že už málokterá žena umí být skutečně ženou. Jak by tedy taková žena s velkým Ž měla podle tebe vypadat a hlavně se chovat?
Krásná otázka a lehká odpověď, kterou už všechny ženy slyšely, je „Být sama sebou“. Jenže jak to udělat? Kdo jsem a kdy jsem sama sebou? Klíčem je být nahá, oproštěná od názorů a myšlenek druhých, ale i těch svých, které stejně většinou vznikaly v dětství a formovaly naše duše a pak následně i projevy našich těl. Krásně to popisují knihy Dona Miguela Ruize. Vědomá práce na sobě tím, že se pustím sebeposuzování a budu hledat v sobě to, co mě naplňuje radostí, kreativitou, sexualitou, a nechám v sobě všechny tyto síly plně proudit, nedávat si limity a dát si klidnou chvíli co nejčastěji. Zařadit do svého života pohodu, mír a klid. Okolní svět nám dává stále tolik rad, ale naše nitro, naše intuice je ten nejlepší rádce. Naslouchat vnitřním hlubším pocitům, používat přírodní prostředky k léčení se a vracet se domů k sobě, ke kořenům. Jsme ženy a naše síla je úplně jinde, než nás učili doma nebo ve škole. Naše síla je v citu, v odpuštění a nekonečné lásce.

Děkuji za rozhovor.

Kontakt: Oáza srdce - Poděbrady

Přečtěte si také:

   
14.04.2015 - Rozhovory - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. [6] slávenka [*]

    Toto byl moc pěkný rozhovorSml67

    superkarma: 0 14.04.2015, 17:52:31
  2. avatar
    [5] enka1 [*]

    Sml67

    superkarma: 0 14.04.2015, 13:16:08
  3. avatar
    [4] bezinka [*]

    Sml59hezký článek

    superkarma: 0 14.04.2015, 09:26:09
  4. [3] ZdenaZ [*]

    krásný článekSml59

    superkarma: 0 14.04.2015, 08:04:27
  5. [2] Marcela Macáková [*]

    Eva_Fl — #1 Děkujeme a přejeme pěkný den.

    superkarma: 0 14.04.2015, 07:51:25
  6. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Sml16Sml67 hezky, Marcelo! Rozhovor i ta pani se mi libej. Sml58

    1. na komentář reaguje Marcela Macáková — #2
    superkarma: 0 14.04.2015, 03:02:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme