.

Blanka: „Dohodila jsem kamarádce práci, ona mě o tu moji připravila“

Vztahy

Blanka: „Dohodila jsem kamarádce práci, ona mě o tu moji připravila“

Jakmile se někdo z vašich blízkých ocitne v nouzi, přispěcháte podat mu pomocnou ruku? To se vám už také pravděpodobně někdy stalo, že byl váš dobrý skutek po zásluze potrestán. I třicetiletá Blanka si příště dvakrát rozmyslí, než začne někoho zachraňovat. Naposledy ji to stálo kamarádku i práci.

„S Janou se známe už od střední školy, seděly jsme spolu v jedné lavici. Od té doby už sice uplynulo nějakých deset let, ale my dvě se vídat nepřestaly. Jednou do měsíce jsme zašly na kafe a přes Facebook byly v kontaktu neustále. Vždycky jsem na ní obdivovala její extrovertní povahu. Jakmile někam přišla, hned byla středem pozornosti. Její smích byl slyšet už na dálku a celá místnost se za její přítomnosti jako by rozsvítila. A jak to uměla s lidma! Na škole měla učitele i učitelky omotané kolem prstu, každý průšvih jí vždy hladce prošel. Zkrátka dítě štěstěny,“ popisuje svou kamarádku Blanka. Když jednoho dne přišla Jana s tím, že končí v práci, protože jejich firma zkrachovala, neváhala jednat. U ní v práci totiž naopak uvažovali, že kolektiv rozšíří.

ženy

Vítej u nás!

„Tou dobou získala naše agentura několik nových zakázek a já, jakožto šéfova asistentka, měla práce až nad hlavu. Trávila jsem nad ní večery a víkendové přesčasy také nebyly nic výjimečného. Proto jsem hned běžela za šéfem, že nám jednu skvělou adeptku. Nebyl úplně přesvědčený, že někoho přijme, a tak mi dalo dost práce, aby Janu vůbec pozval na pohovor. Když si dnes vzpomenu, jak jsem mu kvůli ní skoro brečela na rameni, že svou práci nestíhám, a tím pádem ji nemůžu dělat tak dobře, jako dřív, nafackovala bych si. Ale to nechci předbíhat,“ je na sebe ještě dnes naštvaná Blanka. V té době ale věřila, že dělá tu nejlepší věc.

„S pozváním na pohovor jsem hned nadšeně běžela za Janou. V živých barvách jsem viděla, jak to teď bude v práci super. Jako bych se vrátila na střední. My dvě kámošky zase spolu! Abych měla jistotu, že to klapne, poradila jsem Janě, jak na šéfa musí, co má říkat, zkrátka co na něj zabírá. Myslím si ale, že ona by to zvládla i bez mých rad. Když totiž společně vycházeli z jeho kanceláře, celý zářil. Poplácal mě po ramenou a řekl, že bych u nich mohla vést personální oddělení. Na lidi prý mám skvělý čuch. Jakmile se za ním zabouchly dveře, skočila jsem kámošce kolem krku a přivítala ji u nás ve firmě,“ vzpomíná na dobu, kdy ještě nosila růžové brýle.

Ideální kolegyně, nebo zrádkyně?

Další týden Jana nastoupila a stala se okamžitě miláčkem kolektivu. „Každý s ní chtěl jít na oběd, kolegyně se jí svěřovaly s problémy, šéf ji bral na důležitá obchodní setkání, kam já kdysi mohla až po zkušební době. Přiznávám, přepadla mě trochu žárlivost. Já byla ve firmě už přes dva roky a lidi tady mě měli vždycky rádi. Ale jakmile přišla ona, jako bych neexistovala. Taky jsem si myslela, že budeme my dvě „péct“ hlavně spolu, ale asi to byl můj idealismus. Teď mi připadalo, že má čas na každého, kromě mě,“ vzpomíná na postupné vystřízlivění z prvotního nadšení. Nejvíc žárlila na recepční Markétu, se kterou Jana trávila veškerý volný čas. „Začaly spolu chodit ráno cvičit, občas se ke mně doneslo, že byly večer někde na vínu. Jasně, proč ne? Ale od své kámošky, které pomůžete k práci, čekáte, že vás pozve taky. Aspoň třeba ze slušnosti. Když jsem se jí s tím jednou u oběda svěřila, odbyla mě, že je to normální. My dvě už se prý dávno známe a ona přece musí zapadnout do kolektivu. Odkývala jsem jí to, snad měla i pravdu, ale mrzet mě to nepřestalo.“

Jedna z nás musela odejít

Po půl roce se firmě přestalo dařit, klientů ubývalo a s nimi i objemu práce. V té době se už Blanka neopájela idealistickými představami o dokonalé harmonii mezi kolegyněmi – kamarádkami. Jana se jí totiž začala vyhýbat. „Našla si nové kámošky v jiných kolegyních, se šéfem byla jedna ruka a já to vzdala. Byla jsem prostě naivní blbka, co dohodila místo kámošce, co kámoškou není, říkala jsem si. Aniž bych v té době ještě tušila, že ztráta kamarádství není to nejhorší, co se mi může přihodit. Jednoho dne totiž přišel šéf a netvářil se vůbec dobře. Když začal s tím, že bude muset jednu z nás propustit, přiznávám, že se mi  trochu ulevilo. Zase bude vše při starém, když Jana odejde. No, možná už vám došlo, že tou, která si musela sbalit, jsem byla já…“

„Šéf se hrozně omlouval, že to musí udělat. Ale prý si určitě pamatuji, jak jsem před časem svou práci nezvládala a přiznala to. To Janička se zavázala, že ona bude bez problému stíhat a přesčasy jí nevadí, když přibude nový klient. Nevěřila jsem vlastním uším. Moje „kamarádka“ se na mě ani nepodívala. Ťukala do počítače a neřekla ani slovo. Utekla jsem na záchod, a tam hodinu probrečela,“ přiznává  Blanka, která dodnes na křivdu nezapomněla. Jana se jí nikdy neomluvila. A když Blanka odcházela z kanceláře s krabicí, Jana se rozloučit nepřišla.

Čtěte také:

   
16.02.2015 - Ona s ní - autor: Julie Hájková

Komentáře:

  1. [18] leidemannova [*]

    To je síla,nemám slov.

    superkarma: 0 22.04.2015, 14:08:32
  2. avatar
    [17] catcat [*]

    teda, fňukat, že nestíhám, to je tedy v cca 28 letech přímo ostuda! Není divu, že ve 30 je Blanka bez práceSml80

    superkarma: 1 18.02.2015, 15:06:21
  3. [16] ZdenaZ [*]

    pak to nebyla kamarádka

    zdena

    superkarma: 0 16.02.2015, 16:41:01
  4. [15] cilani [*]

    Maria28 — #13 upřímně? Osobně bych si žádnou kamarádku nenatáhla do práce, stejně jako chlapa..

    superkarma: 2 16.02.2015, 12:27:24
  5. avatar
    [14] enka1 [*]

    Méně románově, prosímSml24

    superkarma: 2 16.02.2015, 12:05:57
  6. [13] Maria28 [*]

    Mně se stalo něco podobného. Synovi (tak trochu lemplovi) od kamarádky jsem sehnala místo u švagra na montážích, švagrová se mnou nějaký čas nemluvila, ale už je to dobré. Zato když jsem se já ocitla bez práce, tak ta "kamarádka", na rozdíl od ostatních z "babince" pro mě nehla ani prstem, ač možnost měla, i když neříkám,že by to vyšlo. Tvrdé ponaučení...

    1. na komentář reaguje cilani — #15
    superkarma: 0 16.02.2015, 11:43:48
  7. avatar
    [12] ToraToraTora [*]

    portfolioSml24

    superkarma: 0 16.02.2015, 10:39:15
  8. avatar
    [11] ToraToraTora [*]

    Ach Jůlie, proč si kazit protfolio takovými "holčičími historkami"Sml80

    superkarma: 3 16.02.2015, 10:39:01
  9. [10] cilani [*]

    Tak nevím, nemůže si na to Blanka náhodou tak sama? Nejprve brečí, že nestíhá svou práci a pak se diví, že si ve firmě nechají toho, kdo ji stíhá? Doufala, že si přes kámošku zvedne svou prestiž jak na základce? To, obávám se, v práci nefunguje.. (naštěstí - nechtěla-li jí dělat pasáka). Mně přijde, že ta jedna žádnou práci neukradla, pouze ukázala více schopností.. Sml80

    superkarma: 0 16.02.2015, 10:35:58
  10. avatar
    [9] delfi.na [*]

    llkacaba — #1 tak to mě napadlo jako první Sml16

    superkarma: 0 16.02.2015, 10:12:13
  11. avatar
    [8] kobližka [*]

    Já myslela,že tenhle článek tady byl už v pátek Sml80

    superkarma: 0 16.02.2015, 09:49:25
  12. avatar
    [7] v.poho [*]

    Pentlička — #6No, ona si za to Blanka v tomhle případě může sama. Jít za šéfem a tvrdit mu, že nestíhá práci, jen aby vzal kamarádku...., to se pak nemůže divit, že šéf si vybere tu, která stíhat bude.

    Tohle já bych třeba nikdy neudělala. Ano, uvolnilo se u nás místo, budu první, kdo na to kamarádku upozorní, ale pak už je to její boj. A ne. že jí ho tam uměle vytvořím.....

    A jinak souhlasím s Rikinou. Ten vztah, jak je popsaný, je nerovný. To, že mi někdo dopomůže k práci, přece neznamená, že si mě může usurpovat jenom pro sebe.Sml79

    superkarma: 2 16.02.2015, 09:42:22
  13. avatar
    [6] Pentlička [*]

    To je ta dnešní doba! Cení se dravost, flexibilita, lidi, co jdou přes mrtvoly. Ne, že by to dřív nikdy nebylo, ale dnes je to prostě trend doby. Chválabohu za to, že už nejsem mladá!

    1. na komentář reaguje v.poho — #7
    superkarma: 0 16.02.2015, 08:51:15
  14. [5] prototype [*]

    Tak to bývá. Sml68

    superkarma: 0 16.02.2015, 08:14:03
  15. avatar
    [4] kaba [*]

    dobrá kámoška Sml68

    superkarma: 1 16.02.2015, 07:46:51
  16. [3] Rikina [*]

    Ono to slečně Blance jenom prospěje. Asi to byl takový ten nevyrovnaný vztah, kdy je jedna dívka "ocásek" nějaké hezčí, šikovnější a úspěšnější spolužačky, a tím, že se na ni pověsí, užije si odlesk přízně věnované té druhé. U šestnáctek na střední škole je to v pořádku, ale u dospělých žen už ne. Sml80 No a křivda v tom vůbec být nemusí - zkrátka si nechali v práci tu schopnější, která to lépe uměla, a bohužel pro Blanku to nebyla ona. "Vyseděné" místo může mít člověk možná ve státní správě, kdy jednou se dostat na "úřad" znamená téměř jistotu - sice plat menší než v soukromé sféře, ale zase se málokdy propouští a většinou to odnese šéfstvo, ne řadové úřednice. Takže na spoustě úřadů dnes sedí dámy, které tam byly už před 30 lety. Jenom se průběžně vyměňovalo to razítko, co používají. Sml57 V soukromých firmách se málokdy hledí na "zásluhy" z minulosti, to už musí bejt.

    superkarma: 0 16.02.2015, 06:41:50
  17. avatar
    [2] gerda [*]

    Příšerně dlouhé čtení o kamarádkách.Sml24

    superkarma: 0 16.02.2015, 04:44:42
  18. [1] llkacaba [*]

    Za dobrotu na žebrotu.Sml15

    1. na komentář reaguje delfi.na — #9
    superkarma: 4 16.02.2015, 00:37:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme