Tak takové objevování světa, jaké zažila tehdy tříletá black.bird.third, to bych nepřála žádnému dítěti. Ale naše čtenářka nejenže objevila, ale také se ponaučila. Více již v jejím příspěvku.

Zdravím všechny kuřačky i nekuřačky.

Já sama se řadím do té druhé skupiny. Nekouřím a ani jsem nikdy nekouřila. Nějak mě to nelákalo. Pocházím z vesnice, kde si všichni vidí téměř do talíře. Kapesné jsem skoro nepotřebovala. Obchod u nás nebyl, na vlak jsem peníze dostala, svačinu jsem měla z domova. Ve škole jsem chodila na obědy. Tak mi pár korun na nějakou dobrotu v podobě pitíčka, zmrzliny, tatranky bohatě stačilo. Na cigarety by mi ani peníze nezbyly. A navíc jsem nechtěla smrdět kouřem. V úplně nekuřácké rodině by to hned rodiče poznali.

Ale když se nás na druhém stupni základní školy paní učitelka ptala, kdo nikdy nezkusil cigaretu, nemohla jsem ruku zvednout. Jednou jsem to přeci jen zkusila. Slabší povahy nečtou dál. Jak se to stalo, když jsem nikdy nekouřila?

Byly mi asi tři roky. Objevovala jsem svět. A to ve velkém. Co jsem našla na zemi, musela jsem vzít do ruky. Občas to byl i pozůstatek od slepic. Naštěstí jsem brzy zjistila, že to hrozně smrdí, tak jsem to přestala zvedat. A zaměřila se na něco nového. Malé žluté cosi, co bylo naházené na cestách a chodnících. Ano, ano. Sbírala jsem jako dítě vajgly. A cpala si je do pusy. Rodiče už ze mě byli nešťastní. Jednou jsme byli na návštěvě u tety, která tehdy ještě kouřila. Opět jsem začala prozkoumávat popelník. A už letěl vajgl do pusy. Okamžitě mi ho sebrali. Táta si půjčil od tety zapálenou cigaretu. A zkusil mi ji jen dát „očichat“. Abych věděla, jak to smrdí. Jenže já, ji strčila do pusy a nadechla se. Dospělí z toho měli legraci, jenže já se začala dusit… Asi tak deset vteřin jsem se nemohla nadechnout. Ani kašlat pořádně nešlo.

Těchto deset vteřin ovlivnilo můj následující život. Už nikdy jsem nechtěla cigaretu ani zkusit. Někde ve mně ten hrozný zážitek zůstal. A jsem ráda.

Manžel by řekl, :“Ty nekouříš, protože jsi skrblík.“ Nejsem skrblík. Ale nejsem padlá na hlavu (kuřáci odpustí), abych za něco, co se změní během jednoho dne v prach a smrad, platila cca 80,-Kč. Nic z toho nezůstane. Možná tak rakovinné bujení, zažloutlé zuby, tmavé prsty a nehty... Samozřejmě to neplatí stoprocentně.

Nechci vyhazovat peníze do vzduchu. Ani nechci cpát peníze tabákovým gigantům a státu na DPH-čku. Už kolikrát jsem tomu mému kuřákovi spočítala, kolik peněz ročně prokouří. Vyšlo mi něco kolem patnácti tisíc. Když jsem mu řekla, že by za to mohl jet třeba na ryby do Norska (což on by moc rád), odpověděl, že on si na ty cigarety dokáže vydělat… Tak s tímhle „materiálem“ nic neuděláte. Jeho otec i strýc měli veliké zdravotní problémy. Dalo by se říci, že jim smrt klepala na ramena. Najednou ze dne na den kouřit oba přestali.

Nevadí mi ani tak kuřáci na ulicích, zastávkách tramvají (u nás žádné nejsou), v restauracích (příliš tam nechodím). Mimochodem u nás máme oddělenou restauraci pro kuřáky a nekuřáky. Jsou to dvě propojené místnosti bez dveří!!! Ale cedule tam mají. Jen to ty nekuřáky moc nezachrání před kouřem.

Co mi však hrozně vadí, jsou těhotné kuřačky. Ať si kazí zdraví samy. Ale ubližovat tím ještě nenarozeným dětem, které nemají možnost volby? V porodnici se mnou byla jedna slečna. Bylo jí něco kolem osmnácti let. Čekala své první dítě. Doma to měli přinejmenším „hodně podivné“ – ona, její matka, exmanžel její matky, současný přítel její matky, mladší bráška, starší bratr, který okrádal nejen svého otce… Všichni ve 3+1 a miminko na cestě. Přítel slečny o miminku ani nevěděl. Slečna chodila minimálně pětkrát denně ven. Nejdřív jsem myslela, že jen se projít po areálu (byla tam zatím na pozorování, rodit měla až za týden). Jenže ona chodila kouřit.

Jednou přišla z venku a byla celá rozesmátá. Prý jela výtahem s primářem porodnice. A ten jí upozornil, že by neměla kouřit, když čeká miminko. Prý mu řekla, že je to její věc. Smutné je, že na sebe byla hrdá, jak mu to „nandala“. Ani sestřičkám se to nelíbilo. Kouř z ní byl cítit pořád. Řekly jí, že až se jí narodí plačtivé mrzuté miminko, které nepůjde utišit, ať se nediví, že to budou abstinenční příznaky jejího kouření. A ona na to, že prý bude kouřit i při kojení… Promiňte, ale taková „matka“ by potřebovala na ….!

Proto, milí kuřáci, kuřte si, cpěte nadále peníze do tabákových gigantů, ničte si zdraví, ale neničte zdraví nám všem ostatním. Buďte alespoň trošku ohleduplní k ostatním lidem.

Zdraví black.bird.third

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

______________________

Pěkný příspěvek. Taky jsem zažila v porodnici jednu takovou. Přivezli ji už v sedmém měsíci a porodila holčičku, která vážila jen kilo dvacet. Hned ji dali do inkubátoru a ona „matka“ si šla hned jak to šlo, zapálit, prý z nervozity z toho, jak je malinká a jestli přežije. Že se narodila předčasně kvůli jejímu kouření v těhotenství, to si samozřejmě nepřipouštěla.
Přemýšlím, že tohle téma dám v budoucnu zvlášť.
Mějte se pěkně a pokud možno v nekuřácké společnosti.
Saša

Téma dnešního dne: Vadí vám kouření na veřejnosti?

  • Vadí vám, když stojíte např. na autobusové zastávce a někdo vám kouří přímo pod nosem?
    (prý je zase kouření na zastávkách nově povoleno / prostě Kocourkov)
  • Jsou u nás kuřáci utlačovaní nebo naopak bezohlední?
  • Umíte si představit, že by se přestalo úplně kouřit ve všech restauracích? Nezely by prázdnotou?
  • Jak se vám líbí třeba pohled na mladou slečnu jdoucí po ulici s cigaretou?
  • Byla jste taky taková?
  • Kde byste kouření zakázali a kde naopak myslíte, že je to moc přísné?
  • Jaké máte zkušenosti s kouřením na pracovišti?
  • A můžete se vyjádřit i úplně všeobecně:
    Kouříte?
    Nekouříte?
    Jste odnaučená kuřačka, jak jste to udělala?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

 Jednu z pisatelek (a je jedno, zda jde o kuřačku nebo nekuřačku) odměním za pěkný příspěvek ještě „teplou“ knihou, horkou novinkou od Haliny Pawlovské / Strašná nádhera

kniha

Reklama