Vtipně a s nadhledem se k dnešnímu tématu vyjádřila čtenářka s nickem black.bird.third, s jejichž mnoha „ohňových aktivit“ jsem si vypůjčila i titulek.

Zdravím všechny ohnivé ženy a muže.

Asi každý si někdy s ohněm zahrával. I když o tom ani neví. Nebo to za to nepovažuje. I já jsem si párkrát zahrávala.

Když to vezmu pozpátku a namátkou: nedávno jsem si zahrávala, když jsem upekla koláče, tchýně ochutnala, konstatovala, že jsou tvrdší a zeptala se, jak jsem se dělala. Na mou odpověď, že z polohrubé mouky, se jen kysele zatvářila a řekla, že to je ono, že ona je dělá VŽDY z hladké. A já na to: “Tak je nemusíte jíst…“ Jen jsem to řekla, tchýně se urazila a já bych si nejradši dala facku. Jenže vyřčené už nevrátíte. Naštěstí to tchýni brzy přešlo a druhý den přinesla koláče z hladké mouky.

Před dvěma roky jsme jeli s kamarádkou z kojeneckého plavání. Každá jsme měly v autě jedno dítě kolem roku. Dojely jsme traktor a chvíli za ním jely. Najednou traktor zablikal a uhnul ke straně, že ho můžeme předjet, že před ním nic nejede. Tak jsem vybočila ze svého směru a začala ho předjíždět. A před námi pozvolná zatáčka. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Rychle jsem předjela a zařadila se ke straně. Až doma mi došlo, co by se mohlo stát… Rada z toho dne: Nikdy nevěř blikajícím traktorům.

Na gymnáziu jsem měla taky pár ohnivých příhod. Při zkoušení z fyziky, já nenaučená, se mě paní profesorka zeptala, jestli jsem se vůbec učila. A já na to, že „jo“. A ona se mě, ve snaze dát mi otázku, kterou jsem se učila, zeptala: „A co ses učila?“ A já na to: „češtinu“. Ve třídě okamžitě ohromný výbuch smíchu a já dostala pětku. A od toho dne jsem byla v hledáčku paní profesorky.

Na stejné škole při hodině dějepisu jsem měla podobný zážitek. Při zkoušení, opět jsem nevěděla, se mě pan profesor zeptal: „Proč ses neučila?“ A já na to bez přemýšlení a po pravdě: „Protože mě dějepis nebaví a nebudu ho v životě potřebovat…“ Opět za plný počet bodů a pošramocené ego pana vášnivého dějepisáře. Ale když jsem ho před časem potkala, já s kočárkem a on s rozbitým autem, ptal se na autoservis, to mu byla moje rada dobrá.

To bylo zahrávání s ohněm obrazně řečeno. Ale v pravém slova smyslu jsme vyváděli taky pěkné lumpárny. S bratrem, jako malí, jsme zkoumali, co udělá oheň s papírem. Já držela papír, bratr škrtl sirkou a přiložil k papíru. Krásně to hořelo! Jenže to začalo pálit. Brácha volal: „Drž to, nepouštěj to…“ Jenže to pálilo až moc. Já pustila, papír spadl k zemi a pořád hořel. Nic zajímavého? Byli jsme v pokojíčku a vypálili jsme díru do koberce. Oheň jsme uhasili nějakým hadrem, ale smrad zamaskovat nešel. Ani ta díra v koberci. Oba jsme tehdy dostali výprask. A koberec vyhodil bratr až před týdnem, když koupil nový.

 A úplně „nejlepší“ zážitek s ohněm mám také z dětství. S partou dětí jsme s bráchou byli za vesnicí na louce. Někdo přinesl sirky (opět) a zkoušeli jsme škrtat. Já držela sirky a kluci škrtali. Jenže bylo léto, tráva zaschlá, sirka někomu upadla na zem a už se začalo čoudit. Kouř byl okamžitě vidět i ve vesnici. Když to dospělí uviděli, přiběhli a hasili. My utíkali pryč. Jenže nám to bylo prd platné. Kdo asi tak na té louce mohl být, když bylo ve vesnici celkem šest dětí a všechny se scházely??? Louku dospěláci uhasili a potom šli na nás. Všichni jsme dostali výprask. A nepomohlo mi ani to, že já „jenom držela sirky“.

Byly to krásné časy. Takové bezstarostné.

Dnes už sirky nepoužívám. Doma máme plynové topení, elektrickou troubu a manžel používá zapalovač (na cigarety - k mé nevoli). Gymnázium jsem vystudovala s vyznamenáním (nematurovala jsem ani z fyziky ani z dějepisu) a vystudovala i „vejšku“. Autem už jezdím opatrněji, raději pojedu třeba i tři kilometry za traktorem, hlavně vidět na cestu před ním. Koláče už budu péct z hladké mouky a než něco řeknu, dvakrát si to rozmyslím.

A bratr? Stal se z něj firemní hasič bez sklonů k pyromanii. Přeci jen je už taky trošku línější a nebude si přidělávat práci, že?

Pěkný den všem přeje black.bird.third

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

____________________________

Skvěle napsáno! Musela jste být pěkné kvítko, ale ona i taková ohnivá růže je přitažlivější než zvadlý karafiát :)
A taky máte v životě při tom všem obrovské štěstí. Přeji vám, ať se nikdy neunaví!
Ještě jednou děkuji za příspěvek a přeji krásný víkend (i bráchovi ))
Saša

Téma dnešního dne:  Zahráváte si s ohněm?

Téma, které má hodně podob.

  • Zahrávat s ohněm si můžete při neuvážené a riskantní známosti
  • Při opomíjení svého zdravotního stavu
  • Při braní nevýhodné půjčky, na jejímž konci straší exekutor
  • Při extrémních sportech
  • Při stěhování se do neznámých končin
  • Anebo třeba i při vyslovení pravdy tam, kde na konci čeká upálení.
    Ale jakožto potomci Jana Husa to riskneme :)

Své ohnivé příspěvky pište na
redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze „žhářek“ odměníme pěkným dárkem: kdyby se spálila od nohou, dostane osvěžující sprej na nohy s mátou a aloe, kdyby seshora, dostane šampon a kondicionér s květem jetele, a kdyby se spálila na duši, ať je hezká alespoň zvenčí - díky oční kosmetice AVON.

dd

Reklama