Bulvár

Bitka na poli

Já sama jsem se narodila několik let po válce, ale moje dvě sestry před válkou.Takže válku prožívaly jako děti.

Jelikož pocházíme ze severu Čech, tak rodiče vyprávěli, jak ze Sudet utíkali do Prahy . Nějaký čas bydleli u příbuzných a potom sehnali byt ve Zbraslavi u Prahy. Tam prožili celou válku. Zde je příběh, který způsobila moje sestra a pro naši rodinu nemusel skončit vůbec dobře.

V domě sousedi, kde naši bydleli, měli políčko a sestra slyšela jak si sousedka stěžovala, že jim tam políčko někdo celé zválel a poškodil úrodu. Moje sestra to slyšela bylo jí tehdy asi 8 let. Když běhala venku, najednou uviděla v poli německé děti. Tak na ně volala at jdou z toho pole ven. Bylo tam děvče asi tak 9-ti leté, které jí odpovědělo "at drží hubu a že je česká svině" a sebrala na poli kus tvrdé hroudy a hodila jí po mé sestře.

Ta jí odpověděla "že ona je německá svině "a vzala také hroudu a hodila jí zpět. Jenže holka ucukla a za ní stála asi čtyřletá holčička, která dostala tvrdou hlínou do obličeje. Samozřejmě moje sestra i její kamarádka se lekly a utekly. Naše maminka zrovna nebyla doma, tak běžely ke kamarádce. Její maminka ,když jí to vylíčily tak řekla: "Proboha, Evženko, cos to udělala?"

Netrvalo dlouho a přišel český četník s rozlícenou německou matkou a hledali moji sestru. Matka německé holčičky samozřejmě hned volala manželovi, který sloužil na Slapech u SS. Velké štěstí bylo, že moje matka uměla perfektně německy a otec německé holčičky nebyl fanatik. Když si vysvětlili jak to bylo, tak to nebral jako útok na Němce, ale jako hádku mezi dětmi a vlastně útok nebyl směřován ani na jeho dítě. Byla to neštastná náhoda.

Být to ale nějaký nějaký zarytý esesák, asi by skončili v koncentráku. Moje matka musela chodit s jejich dcerou každý den k lékaři a nakonec Němka, protože tam neměla kamarádky a byla tak ve stejném věku jako moje matka, začala k ní chodit a nebo jí zvát k sobě. To zase moc nechtěla moje matka, ale těžko se vymlouvala. Když v roce 1945 odcházeli, tak prosila mojí matku, aby schovala u sebe fotky jejích dětí a až by to bylo možné, tak jim je poslala. Pamatuji si, že jsme měli ty fotografie doma, ale jestli je maminka vyhodila a nebo poslala, to nevím. Dadma

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Hezký příběh, oni ani ti Němci nebyli vždy úplně špatní a mnozí s válkou nesouhlasili. Simona

Milé čtenářky, pomalu dopisujte své poslední příspěvky, adresa:

redakce@zena-in

   
10.05.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] enka1 [*]

    Z komára vlastizrada udělat se dala...........následovalo podobné,škoda mluvit

    superkarma: 0 10.05.2010, 16:16:21
  2. avatar
    [1] OlgaMarie [*]

    Kteří rodiče by dokázali porovnat "válku" mezi bílou p.čou a smradlavým ....... ? Byť by to byly děti?

    superkarma: 0 10.05.2010, 15:37:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme