Ahoj Meryl,

dnešní téma je zajímavé a ještě zajímavější jsou komentáře čtenářek. Říct, že děti, které jsou v dětství bity, jsou týrané, je hodně silné. Já sama zastávám názor, že je lepší lepanec nebo facka ihned, když provede něco, co nemá, než nějaké domlouvání později. Dítě pouští detaily ihned z hlavy a pak neví. Samozřejmě není nutná rákoska ani nějaké výrazné bití.

Dítě se musí naučit znát hranice, kdy je co dobré a vhodné a kdy ne. Jenom laskáním a mazlením se nikdy žádné dítě nevychová. Nenaučí se, že každý dobrý čin člověka má být pochválen, ale hlavně každý špatný čin je dříve či později potrestán. Pokud dítě nezná hranice, pak zkouší čím dál víc, až přejde tu
imaginární hranici, kdy se z něj stává třeba feťák, násilník, zloděj apod.

Doma nám naši nastavili hranice velmi brzy. Poslední bití jsme s bratrem dostali někdy ve třech letech. V dospívání jsme se s našima již domlouvali jen pohledem, jestli je naše konání v pořádku nebo ne. A v žádném případě nemáme pocit, že bychom byli týraní nebo poznamenaní.

Naopak v okolí vidím, že občasná rána je výchovnější. Synovec se třeba baví tím, že začne kopat člověka surově do holeně, a rodiče to klidně přehlíží. Nějaké domlouvání nemá význam. Můžete to udělat klidně 10x a nic. Jednou dvakrát mu říci, že se to nedělá, a když to neposlouchá, tak ji má ihned dostat. Aspoň si to příště rozmyslí.

Přeji hodně úspěchů ve výchově všem rodičům a hlavně nepřecházet do krajností a držet se hesla: "Všeho s mírou."

S pozdravem
Petra

Milá Petro, díky za Tvou úvahu na téma výchova. Jen se přiznám, že mě zarazilo, že poslední bití jste s bratrem dostali někdy ve třech letech. Ne, že bych byla zastáncem výprasků... spíš mi připadá drsné takhle malé děti bít.

Dnes se bavíme na téma výchova. Jaké jsou vaše zkušenosti? Pište na redakce@zena-in.cz.

Hezké pondělí všem přeje

Reklama