Bulvár

Bít či nebít

Škoda rány, který padne vedle, praví se v jednom starém přísloví. A v Bibli se dočtete, že: "Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas." (Př 13,24) Tradice fyzických trestů je zkrátka v naší kultuře hluboce zakořeněna. Až v posledních desetiletích se prosazuje názor, že fyzické tresty jsou zbytečné, ba že přímo poškozují psychiku dítěte, učí ho násilí a vůbec, všemožně mu škodí.

Dnes už veřejnost leckdy přísným okem shlíží i na rodiče, který zfackuje svou ratolest, natož aby se něčeho takového odvážil třeba učitel. Přitom časy, kdy učitelé bili děti rákoskou nebo ukazovátkem nejsou zas tak daleko. A leckdo z nás snad ještě vzpomene na pedagogy, kteří v rozrušení metali po žácích houbou, křídou a ten náš dokonce i svazkem klíčů.

Ale kromě těchto drobných excesů jsem se já osobně už na školách s fyzickými tresty nesetkala. Zato doma nás jako malé řezali ostošest - a abych nebyla nespravedlivá, měli proč. Vždycky, když jsem provedla nějakou pořádnou lumpárnu, následoval tradiční rituál - tatínek otevřel skříň a já si mohla vybrat. Tím tenkým řemenem to strašně bolelo, zatímco široký, z měkké kůže, nebyl na zadku skoro cítit. Jenže já si, po vzoru hrdinného náčelníka Apačů, který ještě u mučednického kůlu radil svým trýznitelům, jak mu mohou více ublížit, většinou vybrala ten tenký, koženkový. A pak jsem skrz zaťaté zuby cedila steny a posměšně si měřila své dva sourozence, které buď výprask ještě čekal, nebo kteří ten můj naopak zavinili, protože rodičům něco "práskli".

Pořádný výprask byl zkrátka skoro otázkou cti - ne že bysme zlobili kvůli výprasku, to zas ne, nebylo to nic příjemného, ale když už nás "bledé tváře" zajaly, nebo když někdo, obvykle nejmladší sestřička, zradil a bídně kolaboroval, nebylo zbytí - bylo třeba nést bolest hrdinně a s pohrdáním, vmeteným do tváře našim mučitelům.

Výprask měl ovšem svá jednoznačná pravidla - byl, alespoň z mého hlediska, výsadou rodičů. A tak když se mi jednou pokusil uštědřit facku dědeček, který nás hlídal, vrátila jsem mu ji až to plesklo. Taky babička se mohla s vařečkou marně namáhat - obvykle jsme se prostě nenechali chytit. A když se na mě jednou pokusila vztáhnout ruku sousedka, pokousala jsem ji. Byla jsem zkrátka pěkně zlobivé dítě...

Nejen kvůli svému dětství nejsem odpůrcem fyzických trestů - myslím si, že přiměřený a především srozumitelný fyzický trest - tedy takový, kdy dítě ví, zač je trestáno a samo uznává nutnost trestu - je spíše přínosem. Ten kdo trestá musí být ovšem dítětem respektován jako autorita, a autorita se bitím vynutit nedá - na to by neměli zapomínat nejen rodiče...

 

 

 

Trestali Vás rodiče fyzicky?
Dostala jste někdy facku?
Zlomili o Vás rodiče vařečku?
Vztáhl na Vás ruku učitel?
Jste pro fyzické tresty doma?
A co ve školách?
Kdo má právo trestat dítě?
Jak trestáte své děti?

Napište nám o svých zážitcích z dětství i o svých dětech na redakce@zena-in.cz a vyhrajte zajímavou cenu!

   
02.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [61] lucka100 [*]

    Dobrý den,
    chtěla bych vám napsát že mám novou maminku a ta omě už zlomyla vařečku.Já sama nevím proč zlobím a jsem stoho smutná ale nedělám to schvalně.Musím si sundat kalhoty a dostanu vařečkou uplně na holou pěkně to bolí a štípe.Pak mám někdy i modřiny.Na zatku i na stehnách tost se za to stidím hlavně ve škole třed děckama.Já se vdycky dost bojím když si mám sundat kalhoty ono to na holou vařečkou opravdu někdy dost bolí.

    superkarma: 0 17.05.2007, 10:30:47
  2. avatar
    [59] *Kotě* [*]

    Svoje dítě bych nikdy nebila - ve smyslu nějakého mlácení či snad dokonce fackování. Facky do obličeje považuji za jednu z nejvíc ponižujících věcí a nikdy bych se k něčemu takovému nesnížila.

    Ale přiznávám, že u svého 17-měsíčního syna občas řeším situace plácnutím - na zadeček, přes plenku, takže rozhodně není mým cílem působit bolest. Ale musel se naučit, že jsou věci, které prostě NESMÍ - ne snad z mého plezíru, ale proto, že jsou třeba vyloženě nebezpečné (sahání do zásuvek, lezení někam, kam nemá apod.)... a tak vždycky dvakrát řeknu "nedělej to, to nesmíš!" a "nedělej to, to nesmíš, dostaneš na zadeček!"... no a když potřetí neposlechne, tak dostane plácnutí... což jediné zabírá, plácnutí v kombinaci s přísným hlasem. Takhle malému dítěti fakt nic rozumnými argumenty nevysvětlíte, však si to zkuste.

    superkarma: 0 02.10.2006, 22:10:31
  3. avatar
    [58] rozmar [*]

    sanvean: Já jsem si přála bejt v děcáku...

    superkarma: 0 02.10.2006, 21:18:41
  4. avatar
    [57] sanvean [*]

    rozmar: tak to je síla. Naší sousedce kvůli tomu vzali holku do děcáku, byla samá modřina. Nutila děti klečet na hrachu - jak ve středověku..

    superkarma: 0 02.10.2006, 18:54:46
  5. avatar
    [56] sanvean [*]

    jako dítě jsem párkrát dostala přes zadek, v pubertě mámě občas došly argumenty a vrhla se na mě a ségru skoro ve stylu kung-fu (z čehož jsme akorát tak dostaly záchvat smíchu)
    Horší to měli bratranci, strejda je bil řemenem hlava nehlava :-/ Já své děti bít nehodlám.

    superkarma: 0 02.10.2006, 18:53:05
  6. avatar
    [55] vininka [*]

    Korra:

    superkarma: 0 02.10.2006, 17:51:17
  7. avatar
    [54] Korra [*]

    Nejsem pro bití dětí za každou cenu, ovšem někdy výchovný pohlavek udělá víc, než sáhodlouhé vysětlování

    superkarma: 0 02.10.2006, 17:46:14
  8. avatar
    [53] rozmar [*]

    Moje hysterická matka mě mlátila u jídla, když jsem byla napasovaná mezi stolem a oknem, s oblibou mi rvala vlasy, házela po mě talíř, od jednoho mám ještě jizvu. Další oblíbené bylo mlátit mě hlava nehlava v panelákové koupelně, mezi umyvadlem a pračkou...taky do mě kopala. A rozhodně jsem nebyla nějak vzpurné dítě, ani zlobivé. Ale za jeden prohřešek mě trestala opakovaně, dokázala se znovu a znovu rozzuřit doběla. Dneska bych volala linku bezpečí, asi, ale tenkrát to každýmu bylo jedno, a to to lidi v paneláku! museli slyšet...tolik k tématu.

    superkarma: 0 02.10.2006, 17:29:04
  9. avatar
    [52] vininka [*]

    Prostě a jasně - doufám,že si na sklonku života budu moci říct,že jsem své dítě,popř.děti vychovala dobře.Ona to vážně není žádná sranda.

    superkarma: 0 02.10.2006, 17:14:34
  10. avatar
    [51] vininka [*]

    Meander: Jsem tu celkem nová,tak mi to tak nějak nedošlo.

    superkarma: 0 02.10.2006, 17:08:53
  11. avatar
    [50] Meander [*]

    vininka: Píšu, že mi tam vypadl otazník. Já se tě na to ptala, protože věta: "A mimochodem,když jsem neměla děti,tak jsem taky prohlašovala,že na ně nevztáhnu ruku..." si o to říká
    V netových diskusích tyká každý každému. To by mě ani nenapadlo, že by mi to mohlo vadit.

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:57:30
  12. avatar
    [49] vininka [*]

    Meander: Pardon,že tykám,ale jsme stejně mladé,tak to snad neva?????

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:46:59
  13. avatar
    [48] vininka [*]

    Meander:Opravdu si myslíš,že mít dítě automaticky znamená umět ho vychovat?Já bych tu větu s dovolením poopravila - mít dítě by mělo automaticky znamenat umět ho vychovat.Ale holt někdy skutek utek.

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:44:42
  14. avatar
    [46] agail [*]

    vininka: kamarádčin andílek zřejmě jezdí ve stejném dopravním prostředku, jako já. Po té co maminku poplive si s velkým gustem utře blátivou botičku do mého kabátu. Vraždila bych, ale stejně si myslím, že za to může matka ratolesti a nebude to tím, že jej nemlátí.

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:13:37
  15. avatar
    [45] Meander [*]

    Chybí mi tam otazník

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:12:45
  16. avatar
    [44] Meander [*]

    vininka: Ta tvoje kamarádka nemá autoritu. Mít dítě automaticky znamená umět ho vychovat. Nekecej...

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:12:09
  17. avatar
    [43] agail [*]

    Bóbika: tohle zahrnuju do kategorie výchovné usměrnění. Plesknout a zmlátit, to je rozdíl.

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:09:13
  18. avatar
    [42] Vivian [*]

    A jaké tresty jsou teda ty správné? Nebo je lepší dítě vůbec netrestat?

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:04:25
  19. avatar
    [41] vininka [*]

    Mám kamarádku,po které její tříletý andílek běžně plivá a sem tam i zabuší pěstičkami.Ona by na něj nevztáhla ruku.Já mám taky tříletého andílka,který /myslete si o mě co chcete /sem tam na zadek dostane.Samozřejmě nejsem neandrtálec a nejdřív se snažím po dobrém,ale věřte,že jsou situace,kdy to nejde. A mimochodem,když jsem neměla děti,tak jsem taky prohlašovala,že na ně nevztáhnu ruku.......

    superkarma: 0 02.10.2006, 16:03:58
  20. avatar
    [40] Asdareel [*]

    Bóbika (38): To bych ovšem za tělesný trest ani nepovažoval

    superkarma: 0 02.10.2006, 15:56:07
  21. avatar
    [37] agail [*]

    ivana.kuglerova:
    Asi jsem taky utrpěla duševní újmu, jako Meander, protože ani já nechápu, jak se může někdo s výše uvedeným článkem ztotožnit. Holt když někteří nedokážou zvládnout plody své mizerné výchovy, mlátí.

    superkarma: 0 02.10.2006, 14:54:49

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [36] Meander [*]

    Nyotaimori: Na mě taky ne. Evidentně jsem tím utrpěla duševní újmu, protože nepochopím, jak to někdo může považovat za normální a dokonce to hájit.
    Upřímně řečeno, mít dítě a někdo z rodiny mi na něj vztáhnout ruku, nedopadlo by to dobře. I moje máma nás takhle bránila a nevím o jediném připadu, kdybychom toho zenužili. Ona měla holt přirozenou autoritu.

    superkarma: 0 02.10.2006, 14:44:01
  2. avatar
    [34] átéčko [*]

    U mých dětí to šlo bez fyzických trestů a křiku. Jen s trpělivostí. V tomhle jsem měla štěstí.

    superkarma: 0 02.10.2006, 13:43:44
  3. avatar
    [33] Žábina [*]

    ivana.kuglerova: díky za vysvětlení

    superkarma: 0 02.10.2006, 13:37:01
  4. avatar
    [32] ivana.kuglerova [*]

    Ťapina: Přesně

    superkarma: 0 02.10.2006, 13:31:54
  5. avatar
    [31] Ťapina [*]

    Meander: Dovedou natolik, aby jim jejich mláďata rozuměla. Zvířata se taky nemordujou na potkání a napoprvý, nejdřív to zkouší bez fyzických inzultů. Jenže vždycky holt to nejde

    superkarma: 0 02.10.2006, 13:25:38
  6. avatar
    [30] Meander [*]

    ivana.kuglerova: Mimochodem, vlci dovedou mluvit, aby to svým mladým vysvětlili? Ne právě vhodný příklad...

    superkarma: 0 02.10.2006, 13:23:16
  7. avatar
    [29] Meander [*]

    ivana.kuglerova: Nebudu to rozebírat, Asdareel to už udělal za mě a mnohem lépe, než bych to dovedla já.

    superkarma: 0 02.10.2006, 13:22:24
  8. avatar
    [28] Juana [*]

    Nejsem příznivcem nějakého exemplárního výprasku, to rozhodně ne, ale přiznávám, že moje děti občas plácnu přes zadek, když už to s nimi po dobrém nejde - mám na mysli věk předškolní, školák ode mne jenom dostal párkrát facku, když už jsem se neudržela, protože domlouvání bylo zbytečný, naopak mne spíš ignoroval. Mimochodem, v 80. letech jsem hlídala děti v jedné španělské diplomatické rodině a paní, tehdy asi tak něco přes 30 let, tam děti řezala botou.....Ne často, ale když moc neposlouchaly nebo odmlouvaly, tak si zula botu a už je řezala. Takže ono to zas tak vážný s tou liberální výchovou nebude....

    superkarma: 0 02.10.2006, 13:20:54
  9. avatar
    [26] ivana.kuglerova [*]

    Aja: Protože zkoušejí bít oni mě . Tenkrát jsem ještě pro nějaké to "nastavování druhé tváře" neměla ani sebeovládání, ani motivaci .

    superkarma: 0 02.10.2006, 12:22:31
  10. avatar
    [25] ivana.kuglerova [*]

    Meander: Ani v případě laskavého surovce bych se neodvážila tvrdit, že se tyto dva povahové rysy nemohou smísit v jednom člověku , ale proč ti "přiměřený a srozumitelný fyzický trest" přijde jako nesmysl, to nevím - zkus to prosím trochu rozebrat...
    Třeba u vlků když vlče zlobí, tak se po něm starší jedinec ožene a to někdy i dost tvrdě - přesto cílem není ublížit, ale usměrnit. Jistě, lidé nejsou vlci, ale s dětmi mám leckdy stejnou zkušenost (pravda, nemám vlastní, zatím si je jen "půjčuju" na tábory ) - jedno, dvě varovná "zavrčení" a když to nestačí, rána. Spíš symbolická než aby bolela, ale když při tom dítě ví, za co to bylo, funguje to líp, než hodiny domlouvání...

    superkarma: 0 02.10.2006, 12:20:13
  11. avatar
    [24] lilithheta [*]

    Já jsem byla hodné děcko (anebo spíš naši měli zlatou trpělivost), bita jsem nebyla snad ani jednou. Vlastně jednou ano, od taťky, když jsem jako malá nechtěla už na koupališti na klouzačku. Teď už mi to celé nedává smysl, ale tenkrát jsem uraženě popotahovala celou cestu domů

    Na jednu stranu jsem ráda, že mám tak zlaté rodiče, na druhou je škoda, že občas nebyli ve své výchově trochu "důraznější". Nemusel ze mě vyrůst takový povaleč bez kapky motivace a zodpovědnosti.

    superkarma: 0 02.10.2006, 12:19:15
  12. avatar
    [23] Aja [*]

    ivana.kuglerova: To má být argument proč bijete cizí staroušky?

    superkarma: 0 02.10.2006, 12:16:29
  13. avatar
    [22] Meander [*]

    "přiměřený a především srozumitelný fyzický trest" To je zhruba stejná kokotina jako "laskavý surovec". Tělesné tresty jsou výsadou osob mdlého rozumu a prachbídné autority.

    superkarma: 0 02.10.2006, 12:09:06
  14. avatar
    [21] ivana.kuglerova [*]

    Asdareel: Tak to já už jsem tuhle nekompromisnost ztratila - znám i lidi, kteří nejsou zrovna chytří a přesto si jich vážím... Třeba pro odvahu, úsilí, laskavost... A hlavně jsem pochopila, že moudrost se nerovná inteligence .

    superkarma: 0 02.10.2006, 11:34:32
  15. avatar
    [20] Asdareel [*]

    ivana.kuglerova (19): Inteligenci jsem považoval za jednu z nejdůležitějších věcí v dětství a v dospělosti se můj přístup nezměnil

    superkarma: 0 02.10.2006, 11:02:28
  16. avatar
    [19] ivana.kuglerova [*]

    Žábina: Když já ho skoro neznala - moc jsme se nestýkali a pak najednou přijel a že nás bude hlídat, zatímco rodiče odjeli na dovolenou - no a já byla drzé dítko . Rodiče mě už celkem respektovali a třeba než mi vlezli do pokoje, tak zaklepali. A najednou tady byl pro mě skoro cizí člověk, který málem trval na tom, že mu budeme vykat, "blbý byl jak tágo" (a pro mě tenkrát inteligence byla to nejpodstatnější - dnes už bych to neřekla, ale tenkrát...), autoritu neměl žádnou a ještě se odvážil vztáhnout na mě ruku... Bylo mi jedno, že je silnější, větší, že je to "dospělák" (děda nebyl žádný křehký stařík, spíš "bečka sádla")... Snad bych ho i vyzvala na souboj, tak vlastně ta má facka byla myšlená, ale on to nepochopil... Ale od té doby na mě už nesáhl a pár let se mnou vůbec nemluvil. Po nějaké době jsme přešli na zdvořilou komunikaci, ale nerozuměli jsme si nikdy. Až do své smrti pro mě zůstal v podstatě cizím člověkem... A ať to zní jak chce, nemrzí mě to. Nějak nemám ve zvyku přistupovat k lidem podle toho, jestli to jsou nebo nejsou mí příbuzní, ale podle toho, jací jsou. A my dva prostě byli příliš jiní a jinde na to, abychom byli nakonec schopni něčeho víc než odměřené zdvořilosti...

    superkarma: 0 02.10.2006, 10:58:15
  17. avatar
    [17] vininka [*]

    elfos:
    K tématu - já jsem skoro vůbec nedostávala,ale věřte,že někdy místo hodinového vyčítání bych byla radši,kdyby mi ta facka raději přiletěla.

    superkarma: 0 02.10.2006, 10:21:48
  18. avatar
    [16] závislá na čokoládě [*]

    Rodiče mě a sestru moc nebili, zato u syna u nás doma je to jiné. Je hyperaktivní a ze zásady neposlouchá, tak to jinak nejde.On je ten typ, který to bude pořád zkoušet, až dostane a za chvíli to bude zkoušet znovu a znovu dostane a pořád dokola. Obdivuji rodiče, kteří mají buď pevné nervy nebo hodné děti.

    superkarma: 0 02.10.2006, 10:17:42
  19. avatar
    [15] Motty [*]

    Já jsem dostala od taťky na prdel vlastně jen jednou, ale bolelo to pořádně. Bylo to proto, že mi v autobuse řekl, ať pustím někoho sednout, jenže mně se zrovna nechtělo a zůstala jsem sedět. Taťka to nechal být a pak venku, jen jsme vylezli, mě párkrát přetáhl televizním kabelem, abych si to pro příště zapamatovala No, fakt si to pamatuju dodneška

    superkarma: 0 02.10.2006, 10:16:09
  20. [14] Rikina [*]

    Pamatuji se, že cosi jako výprask jsem dostala celkem třikrát. Pokaždé zaslouženě. Jinak se jenom vyhrožovalo... ale vzhledem k tomu, že jsem byla hodná vzorná holčička, tak se vlastně ani moc vyhrožovat nemuselo.

    superkarma: 0 02.10.2006, 10:10:55
  21. avatar
    [13] Asdareel [*]

    Jsem proti tělesnému trestání dětí. Je to na delší povídání, proto jsem k tomuto tématu napsal celý příspěvek a poslal jej do redakce, takže by měl v průběhu dne vyjít v novinkách.

    superkarma: 0 02.10.2006, 10:05:04
  22. avatar
    [12] Žábina [*]

    já tedy nevím, ale vrátit dědečkovi facku, i když třeba neměl právo vás bít - mi připadá hodně neslušné...je vidět že na vás ty výprasky neměly žádný pozitivní dopad

    superkarma: 0 02.10.2006, 09:55:19
  23. avatar
    [11] Kelly [*]

    No, já byla jednou tak prostořeká, že kytaru, co jsem měla právě v ruce, mi tatík přerazil o hlavu tak, že mi pak visela kolem krku jako šála.

    superkarma: 0 02.10.2006, 09:53:47
  24. [9] Macek123 [*]

    nejvíc mě jako dítě rozčilovalo, že jsem provedla 3 zakázané věci a dostala ...a nevěděla za kterou přesně to bylo

    superkarma: 0 02.10.2006, 08:58:08
  25. [8] Macek123 [*]

    byla jsme celkem živé dítě a zlobila dost. Když už se naši neudrželi...dostala jsem rukou pár na zadek a někdy i lehkou facku.někdy to ani moc nebolelo, ale já řvala stejně. Horší bylo, že se mnou vše dlouho rozebírali, prostě místo pořádného nářezu mi mluvili do duše a vysvětlovali, že určitě věci se opravdu nesmí. Svoji dceru /4 roky/ se snažím vychovávat podobně....někdy plácnutí, ale hlavně jí vše vysvětluji.je to fakt těžké a na každé dítě platí něco jiného. Můj děda, když mluvil o mně tak říkal....to děcko třa řnuť .../to dítě se musí bít/, ale sám mi dal na zadek málokdy a já ho měla moc ráda.

    superkarma: 0 02.10.2006, 08:47:42
  26. avatar
    [6] man-mimo [*]

    arna2005: 20 cm by se přeráželo blbě

    superkarma: 0 02.10.2006, 08:22:32
  27. avatar
    [4] svetluszka [*]

    no řezat za kde co a od rána do večera se mi teda nezamlouvá ani omylem, ale sem tam takovej pleskanec není na škodu... ...

    superkarma: 0 02.10.2006, 07:35:49
  28. avatar
    [3] Žížala [*]

    Mě byla máma schopná seřezat i dodatečně, někde venku jsem něco "provedla" a ona mě celou cestu byla schopná šikanovat kecama "počkej jak doma dostaneš". A doma si náležitě vychutnat jak si přinesu vařečku a ohnu se přes křeslo A to jsem nebyla žádný zlobivý dítě, spíš zakřiknutý a bojácný abych něco neprovedla a stejně se vždycky něco našlo .

    superkarma: 0 02.10.2006, 07:09:54
  29. [2] neta22 [*]

    ....tak zlomených vařeček bylo pár,řemen to většinou přežil :- přitom jsem nebyla hyperaktivní dítě :-(,jedna facka na nesprávném místě mě stála jizvu na čele.A takové klečení na úmělohmotné podložce,co pěkně tvarovala kůži na kolenech s vařečkou na napřažených rukou....bomba!! Nikdy bych to svým dětem neudělala. Takže u nás vládne pravý opak téhle výchovy Podle mých rodičů je příliš demokratická....a já si o tom myslím svoje.Otázkou je,co tyhle vzpomínky nechají do dospělosti Přiznávám,že jsem svým hochům občas střihla a mohli být větší než já vytáčet umí skvěle ale tím skončilo.Nestávám názor....škoda každé rány...atd

    superkarma: 0 02.10.2006, 03:21:09
  30. avatar
    [1] elfos [*]

    Nedokázala bych uhodit mého dědu, ani kdyby mě zřezal jak žito. Má a měl vždycky můj hluboký respekt, a byl, je to člověk, kterého miluju. Vzpomínala jsem, jestli někdy uhodil on mne. Myslím, že ne.. ale, stačilo mu se podívat, a věděla jsem, že je zle. Pokud jsem se VE STŘETU cítila v právu já, vzdorovitě jsem mlčela.. ani mi nešlo promluvit......... a on taky věděl..

    superkarma: 0 02.10.2006, 02:14:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme