Rodina

Biovirus – plavala jsem jako sekyra – ke dnu

Čtenářka Biovirus nám poslala svůj příběh, jak se naučila plavat, ani neví jak. A dnes to učí děti

Jak jsem se naučila plavat?  Tohle já sama nechápu a do dnešního dne či do dob mého žití ani nepochopím. Byla jsem dřevo. Dřevo, co položíte napnuté na hladinu rybníka a ono chytne hrůzu do očí a táhne se ke dnu. Nedej Bože by mě někde rybka ošlehla svou ploutví- to jsem letěla z vody jak namydlený blesk. Ano, fungovaly u nás plavecké stadiony a dokonce i povinná plavecká instruktáž místo tělesné výchovy ve škole, ale ani toho nejpomalejšího bobříka- snad želvu jsem za ty hodiny tvrdé dřiny ve vodě nedostala. Uměla jsem se maximálně utopit. Navíc jsem zjistila, že nás, dřev, je ve skupince více a tak jsme se semkli a byly jsme na oslovení „dřevo ve vodě“ zvyklé. Můj tatínek vždycky říkal, že umím plavat… jak sekyra ke dnu… Musím říct, že měl pravdu. Veselý obličej Emotikona
Při druhém pokusu ve škole, opět plavecký výcvik, jsem dokázala toho bobříka- želvu, nějak podchytit a „uplavat“ těch nucených pár metrů. Čili dalo by se nazvat, udržet se nad vodní hladinou pár metrů tak, aby mi dali ten zatracený diplom!!!
Z hrdostí sobě samé jsem diplom dovezla domů a ukázala tatínkovi. Ten nelenil, koupil si plavky a vzal mě na plavecký stadion, prý aby si mě vyzkoušel. Hrůza  a děs mě ovanuly celým tělem. Břišní nemoci mi klepaly na dveře, toaleta byla mým spojníkem mezi odjezdem a potřebou.
Nakonec jsme vyrazili. Já zelená jak sedma, tatínek naopak veselý. Dojeli jsme na místo určení. Voda teplá, průzračná, volala  HOP, skočte do vody a mnou otřásla zimnice. Tatínkův poťouchlý obličej si pamatuju do dneška. Ten náraz na vodní hladinu, potopení se až já nevím kam, bublající voda, všude voda, samá voda. Automaticky jsem začala mávat rukama a nohama. Kurz? Vůbec nic jsem si z kurzu nepamatovala.
Najednou se vynořím. Ale? Vždyť jsem skoro na druhé straně? Tatínek nadšený, no vidíš, jak jsi to zvládla, já zmatená, jak jsem to zvládla? Prostě a jednoduše, plavat od té doby umím, sice nevím jak, ale umím. Dřevo už také nejsem a o sekyře co plave ke dnu, no pardon… Dneska bych uplavala více než jen tu želvu a učím plavat děti. Přece jenom jistota je jistota
Tak krásný den, jdeme na bazén, teplota tu dosahuje 25 stupňů.
P.S : fota se bohužel nedochovala, neb na plaveckém stadionu se tenkráte nefotilo a naši stejně neměli foťak.

Biovirus

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Díky Biovirusko, cítil jsem s Vámi. Já to měl podobně. Vody jsem se v podstatě bál, jako živel mi přišla nespoutaná a nezkrotitelná. Ale čas mi ukázal, že to není tak strašné, a dnes je ze mne slušný plavec…


Dnes si povídáme na téma: Jak jsem se naučila plavat.

Klást otázky nemá smysl. Vytáhněte své fotky z dob, kdy jste se učily plavat, popište vaše pocity z prvních temp. Svěřte se s metodami, které na vás byly použity.

Na vše se těším na e-mailu

redakce@zena-in.cz

A nejzajímavější příspěvek odměním. Odměním ho třídílným nafukovacím lehátkem, žádnou průhlednou umělohmotnou náhražkou. Prostě lehátko, jaké si pamatuji z dětství, i se sadou na lepení.

To lehátko má i jméno. Bude to vaše Bára 3!

lehatko

   
13.07.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    Sml52Sml52 kdyby  tatínek věděl

    superkarma: 0 13.07.2011, 11:05:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme