Shoda náhod. Mějte bílého pejska v domku v bezprostřední blízkosti městské výtopny. Navíc pejska, kterému se jeho bílá srst videntně nezamlouvá a chce přeliv. Přečtěte si skvělý příspěvek od čtenářky s nickem Renicek

Celá má dětská léta provázel pejsek. Nic moc urozeného, malý bílý špic. Se strašně dlouhými, hustými chlupy. Jako štěně byl úžasný. Doslova bílá kulička s černým puntíkem čumáčku a dvěma korálky, co jimi koukal. Pak vyrostl, bydlel u domku v boudě postavené v malé zahrádce. Samozřejmě jsme ho měli všichni moc rádi, jen jsme často litovali, že jsme si nepořídili nějaký tmavší „model“.

V těsném sousedství našeho domku byla kotelna. Výtopna pro celé městečko a nedaleký bazén. Veliké prostranství plné obřích hromad uhlí, ze kterého celý podzim a zimu vytékaly černé potůčky a vytvářely jezírka stejně černé vody.

Nutno připustit, že pejsek neměl moc dobré vychování. Vlastně vůbec neposlouchal a když se poměrně často stalo, že ze svého výběhu utekl, všichni lidé z města věděli, čí je ta špinavá obluda, co pobíhá po náměstí, na všechny vrtí ocáskem a směje se špičatou tlamičkou tak, jak to umějí jen čistokrevní voříšci. Úzkostlivě čistotná maminka to dost těžce nesla. Nejméně jednou týdně poslala tátu na odchyt našeho umouněnce, strčila ho do vany (psa, ne tatínka) a důkladně ho za pomoci psích šamponů vydrhla.

Nikdy nezapomenu, jak nám poprvé důkladně namočený, ale zdaleka ne umytý hafan vyskočil z vany a v panice prosvištěl celým bytem.. Černá voda rozstříknutá od stropu po podlahu... záclony, koberce... Pak už jsem poučeni zavírali koupelnu, takže to vypadalo jak po námořní bitvě jen tam.

Umytého, sněhobílého pejska jsme pokaždé vysušili, uklidnili, uplatili něčím dobrým do misky a pustili ven. S absolutní jistotou neomylností okamžitě zamířil k té nejčernější kaluži temné, mastné stojaté vody u kotelny, ladným skokem se umístil přesně do jejího středu a důkladně se v ní vyválel.

Pak se nám běžel ukázat, zase vrtěl ocáskem, smál se a nechápal, proč starší panička křičí a mladší se běží schovat a nechce si ho pohladit. Co si pamatuji, nikdy nebyl nás pejsek čistý bílý tvoreček jako někteří bývají. Možná se ocitl na špatném místě, ale rozhodně v tu pravou dobu. Dodnes na něj hrozně rádi vzpomínáme, samozřejmě jen v dobrém. Vždyť nevypratelně umazané kalhoty a trika se dají unosit na chalupě a sem tam tmavší skvrna na stěně vypadá tak interesantně.

Jen doufám, že ho ze psího nebe nevyhodili pro nepřizpůsobivost někam do nižších pater.

Renicek.

Milá Renicek, napadá mě jen jedna otázka: proč jste ho neměli v bytě? Možná by svou bílou barvu nějaký čas udržel

Napíšete nám také nějakou příhodu, která by se hodila k dnešnímu tématu?

Na vaše příspvěky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama