Nepříliš veselou bilanci loňského roku má čtenářka Pajda, proto jí vychází zcela jasné předsevzetí pro rok 2013: Hlavně přežít!

Takto vypadal v kostce roku 2012 čtenářky Pajdy...


Takže uděláme bilanci roku 2012.

Leden: skoro měsíc neschopenka, syna mi okradli a následně se pokusil o sebevraždu...začala jsem vidět tak špatně, že jsem vrážela do věcí...ale zase jsem ke konci měsíce udělala testy ECDL, které se za mých studií ještě nedělaly a šéf mě tvrdil, že je musím mít

Únor: nějaký debil mi zastřelil mladou pávici ze vzduchovky. Díky tomu jsem se seznámila s vetem, který se specializuje na ptáky. A úspěšně jsme zorganizovali akci s otevřenými sklepy... a stejný večer mladé děvče skočilo pod auto. Oživovala jsem ji 15 minut já, hodinu zdravotníci v sanitce - zbytečně... hodně blbý pocit.

Březen: doktorka konstatovala počínající diabetes, hodně vysoký tlak, jinak všechno jaksi v pořádku...naopak doma rachot - koupilo se auto, se kterým se nejezdí, protože když nevidím, těžko sednu za volant

Duben: kromě velkých a zbytečných hádek v práci celkem nic. Pávice začala snášet do staré králíkárny a na veterinu jsem odnesla jednu ze slepic, která neznámo proč pošla. Výsledky pitvy nebudou - slepici doktoři pravděpodobně sežrali, jak se dozvídám od kamarádky, která je tam na praxi.

Květen: pět malých pávíků, asi tak čtyřicet kačenek, první dvě cesty „novým“ autem - je to hodně stará oktávka, ale na mých 7 kilometrů do práce a z práce stačí. Větší průšvih je, že jsem jaksi od autoškoly nejela s manuálem a neumím řadit...a další věci. Dotaz na šéfovou:“Jak se povoluje ruční brzda?“ a dotaz na původního majitele auta:“Stojím čumákem ke zdi - jak tam narvu zpátečku?“ mě vynesly na vrcholek popularity...ti normálnější si naštěstí uvědomují, že jsem jezdila naposledy ve čtyřkvaltu a pak s velkým automatem a smějí se jenom potichu...a maturuje mi třída. Zůstalo jich 9 z původních 25 a to nepočítám ty, kteří propadli a vzápětí to vzdali. jeden z nich k maturitě nepůjde...taky nic moc. Ale dostávám dárek - mapku okolí školy s vyznačenými vrstevnicemi - prý abych se nemusela rozjíždět do kopce:-)

Červen: syn se konečně rozmyslel, že by teda jel k tomu moři - úvaha za všechny peníze: když jeho léčba spočívá v dodávání minerálů, zejména hořčíku ve velkém, může mu moře pomoct? Praktická doktorka si myslí, že ne, neuropsychiatr si myslí pravý opak a ještě to, že by praktická doktora mohla být jeho dlouhodobým pacientem. Lamy maturují (skoro všechny) a já si beru půjčku na týden u moře.

Červenec: tři dny před odletem k moři bloudíme někde u Uherského Hradiště a z rádia slyšíme zprávu, že na letišti, přes které máme tranzit, došlo k pumovému výbuchu. Jsou tam mrtví a letiště je uzavřené...jinak dovolená je nakonec OK.

Srpen: kromě všeho jiného nám odešla pračka...a dozvídám se, že v lednu, kdy mě bylo zle, jsem asi měla slabou mrtvičku. Dost se zpožděním, že? Nicméně mám dvě zprávy: oko se už nespraví a budu vidět dvojitě...a ta druhá je, že ano, dá se to napravit brýlemi...no, ano, můžu mít troje různé (každé sklo cca 2 500Kč), protože dvoje při kombinované vadě nestačí, ale nejlepší by byly multifokály na zakázku - jedno sklo cca 10 tisíc...úvaha: když prodám auto, můžu si za to koupit brýle na řízení.

Září: celé prázdniny jsem pracovala na závěrečné práci do kvalifikačního studia a teď s ní můžu zatopit - mezitím se dohodlo, že obsah bude „trošku jinak uzpůsobený“ - totiž asi tak 2/3 práce mají být teoretické, zatímco původně to bylo naopak...ale daří se mi zajstit zrní pro drůbež na zimu, a to za celkem slušnou cenu.

Říjen: jaksi bez katastrof...relativně. Do naší domácnosti přicházejí Critters - dvě malá, ubohá opuštěná koťátka bez domova. Co jsou zač, to se ukazuje až o něco později - co nezničí, nerozbijí, nerozkoušou a nerozdrápou, to aspoň počůrají. Šikanují všechny dospělé kočky a domáhají se neustálého nošení na zádech.

Listopad: odešla jenom pekárna a manželovi odmítli prodloužit roční smlouvu, takže bude asi opět bez místa. Vybíjíme ptactvo, vyřizujeme poslední objednávky a zjišťujeme, že neumím počítat do šesti. V důsledku toho se prodaly všechny husy a na Martina budeme žužlat kačenu.

Prosinec: hurá, obhájila jsem... takže konečně bych mohla dostat ten papír, co ho po mě už tři roky šéf chce...jinak odešla mikrovlnka, manžel sice má prodloužení smlouvy, ale jen na půl roku, a má chřipku. A mám úžasného kolegu: opravuje mi cosi na autě a pak mi ho parkuje tak, abych - podle jeho slov - jenom „pustila spojku a koukala, nic jiného nemusíš, hlavně tam dej jedničku a nenervuj se!“ - když auto hledám, zjistím, že stojí na malém kopečku před ooobrovským vjezdem do dvora, který je v tu dobu zavřený, takže před sebou mám velikánský plac na rozjetí se a zabočení do ulice, kde teprve může být nějaký provoz.

A předsevzetí na rok 2013: Hlavně přežít!!!!

Pajda

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 2. 1. 2013: Zhodnoťte loňský rok a napište nám svá předsevzetí

Název tématu vlastně tentokrát přesně vystihuje, jaké příspěvky od vás budu chtít, milé čtenářky. Ano, jsem zvědavý, jestli jste v loňském roce prožily něco zásadního, a zda jste si do toho letošního daly nějaké předsevzetí? Příspěvky mi posílejte na e-mailovou adresu (viz níže), a to nejpozději do 2.1.2013, 15.30 hodin. Jednu z přispěvatelek tentokrát odměním knihou, která se hodí k hubnoucímu předsevzetí: 17denní dieta (vydalo nakladatelství iKAR, sestavil ji americký lékař Mike Moreno).

17 dni dieta

Reklama