2. světová válka, Jižní Pacifik, Green Island. Kdybyste shromáždili všechny důstojníky, kteří sloužili na tomto ostrově a sečetli jejich finanční ztráty během služby – došli byste k číslu státního rozpočtu malé země. Přišli o spoustu peněz, a to vše díky poručíku Nickovi. V karetní hře poker.

Nick byla pokerová hvězda na Green Island. Jeho kolegové přiznávají, že si nepamatují, že by Nick prohrál jednu jedinou hru. Byl neporazitelný. A nejzajímavější je, že před tím, než dorazil na tyto pacifické ostrovy, Nick o pokeru nic nevěděl a nehrál ho ani jednou ve svém životě.

Japonci evakuovali Green Island a americká armáda obsadila ostrovy. Nickova práce byla dohlížet nad dovozem a distribuci proviantu, který občas dovezla vojenská loď. Až na náhodné japonské nálety se na ostrovech skoro nic nedělo. Tedy nic – až na každovečerní pokerové sedánky. Karetní derby se odehrávaly v rekreačním stanu s bambusovým nábytkem a obrázky z Playboye, kde se shromažďovali důstojníci každý večer. A poker byl tak důležitá společenská hra mezi mužstvem, že Nickovi nezbylo, než se hru naučit taky.

Hned zkraje svého působení se ptal proviantního důstojníka, jestli existuje nějaký stoprocentní způsob, jak vyhrát poker. Důstojník řekl, že sice není, ale je zde mnoho teorií, a kdyby měl Nick tu trpělivost, že by ho naučil všechno, co o hře ví. Tak hráli spolu ve dvou, žádné sázky, ale zato hodně teorie v kuse 4-5 dní. Nickova trpělivost byla odměněna solidní znalostí základů hry, možná i trochu víc.

Vypadalo to, že v Nickovi dřímal karetní genius, a tento genius mu brzo získal pověst po celém Jižním Pacifiku. Sázky byly vysoké a Nick hrál o každou z nich. Jeho poražení soupeři přičítali jeho výhry “kamenné tváři” bez nejmenších náznaků nadšení či zklamání. I s těmi nejhoršími kartami Nick zachoval bezvýraznou tvář. Se dvěma páry jednou přeblafoval nadporučíka o 1 500 dolarů.

Už jsme zapomněli na karetního génia z Green Islands, ale nezapomněli jsme na jeho “kamenný obličej”. Nick neutratil bláhově své výhry z válečných dob (odhad se pohybuje kolem 35 000 dolarů). Moudře je investoval: do sebe, do svého vzdělání, do své politické budoucnosti.

Nick byla jeho válečná přezdívka, ale tento mladý poručík, který je pamatován svými kamarády jako nepřemožitelný hráč pokeru, který v životě neprohrál cent ve hře a který investoval své výhry do své politické kariéry se jmenoval Richard Nixon, pozdější prezident Spojených Států.

Reklama