Reklama

Cesta do práce?

Tak na takové cesty se nezapomíná…

Hned po škole jsem nastoupila do velké firmy, která sídlila kousek za městem, kde jsem bydlela. Každý den jsem trávila na cestách téměř tři hodiny, ale zvykla jsem si. Cestou jsem hodně četla a byla ráda, že mám práci.


Pak jsem si našla přítele, který bydlel a také pracoval asi 100 km od mého bydliště. Spolu jsme bohužel trávili jen víkendy, ale stálo to za to, byli jsme si vzácnější. A tak jsem každé pondělí a pátek trávila ve vlaku nebo autobusu víc času než jiné dny.

Pondělky byly krušné, obzvlášť v zimě, vstát za tmy, dopravit se na nádraží, pak cesta autobusem a ještě místním autobusem, necelé tři hodinky jízdy. Za to pátky byly veselejší, vždycky mi cesta rychle utekla.

Po nějaké době jsem otěhotněla, takže se mnou cestoval i náš budoucí potomek. Naštěstí jsem netrpěla ranními nevolnostmi, tak se cesty daly přežít. Bohužel na tu dobu moc ráda nevzpomínám, často se mi stávalo, že jsem stála a ještě jsem neměla tu drzost požádat o místo.

Během týdne, kdy cesta do práce byla kratší, jsem většinou vydržela stát. Jenže jedno pondělí jsem jela do práce později a nenastoupila jsem hned na nádraží, ale až na druhé zastávce, která byla blízko našeho domu. No, co myslíte, autobus plný, všichni si vybojovali místo již na nástupní stanici, a tak jsem se zavěsila nad sedící pány, vystrčila své sedmiměsíční břicho a začla přemýšlet, jak tu hodinu a půl přežiju.

Asi po čtvrt hodině vystupovala zezadu paní a na volné místo, kterého jsem si nevšimla, se hrnul hned další pán, naštěstí na mě zavolala a já si konečně sedla.


Teď už si užívám mateřství, mám krásného syna, který miluje jízdu jakýmkoliv dopravním prostředkem, vždyť toho se mnou ještě v bříšku nacestoval. A příště, jako že bude, si o to místo pěkně řeknu.

Hezký den a pokud Vás čeká dlouhá cesta domů, tak ať  Vám rychle uteče.

Lucca


Lucco, děkujeme za Váš příběh. Musím se přiznat, že být na Vašem místě, asi by to dobře nedopadlo. V dopravním prostředku, zvlášť pokud si nesednu a jedu delší dobu, se mi dělá špatně už nyní a nechci ani pomyslet na to, až budu těhotná. Nejspíš kvůli tomu budu muset oprášit svůj řidičský průkaz...:-).

Vám i Vašemu synovi přeji už jen příjemné cestování a co nejméně do sebe zahleděných spolucestujících.

A co Vy? Máte rádi cestování. Možná ano, ale co každodenní cesty do práce?

Napište nám, jak je zvládáte.

redakce@zena-in.cz