Doba se mění a s ní dobré mravy a obyčeje. Kde jsou ty zlaté časy, kdy některé věci měly svůj neměnný řád a muži pro čest, spravedlnost a mladou pannu byli ochotni položit svůj život. Každý zloděj byl po zásluze potrestán, dobrá pověst člověka byla nade vše a poctivost nanejvýše ceněna. A o to více, pokud se jednalo o poctivost ženskou. Vzít si ženu nepoctivku, to se stalo leckdy, ale pojmout za choť dívku, která o poctivost přišla předčasně, to už byl trochu jiný oříšek. V takovém případě musel její tatík pořádně sáhnout do kapsy, aby ji bez ostudy provdal. Samozřejmě výjimku tvořily následky využitého práva první noci, kdy si s mladými prvničkami užil zvrhlý šlechtic. O tom, když si nějaký chasník vzal ženu bez věna, si ostatní mysleli, že je blázen. Asi měli pravdu, byl to blázen zamilovaný.

 

Nejdříve o věnu

 

Ottův slovník naučný o věnu mimo jiné říká toto:

 

„Věno jest majetek, který manželka nebo někdo jiný za ni poskytuje manželovi, aby snáze hraditi mohl náklad s manželstvím spojený; [Věno] předpokládá platné manželství. Vůči manželovi není [Věno] darováním, nýbrž zvláštním důvodem nabývacím (causa dotis), a nemají tedy pro ně platnosti zvláštní předpisy o darovaní. Manžel nemá proti manželce právního nároku na [Věno], naproti tomu manželka mohla podle práva římského, neměla-li vlastního dostatečného jmění, vymáhati zřízení věna na svém otci, a to původně podle zákona Juliova jen na otci, jehož moci otcovské byla podrobena, podle pozdějšího práva pak, ale jen z mimořádných důvodů, také na své matce.“


Z toho jasně vyplývá, že ve slušné patriarchální rodině se na výdaje spojené s náklady za živobytí dcery počítalo. Při domlouvání sedláků o spojení gruntů pomocí sňatku svých dětí bylo věno předmětem hlavního jednání. A jak to bylo pro ženicha praktické, dostat s nevěstou peníze do začátku, vezmeme-li v úvahu, že jenom námluvy se v dnešní době nápadníkovi notně prodraží. Všechna ta kina, restaurace, výlety nebo dokonce dovolené – to všechno dnes musí muži vynaložit bez jakéhokoliv nároku na návratnost či odměnu. Věna už se dneska zdaleka nedočkají všechny nevěsty. Buď jsou rodiče chudí a odevzdat všechen svůj majetek dceři na přilepšenou je ani nenapadne, nebo jsou to lakomci a v nejhorším případě by třeba i chlup pustili, ale jen kdyby si vzala jiného ženicha. No zkrátka to jde s věny z kopce, a to nejen k nelibosti mužů, ale i novopečených manželek.

 

A teď ten věneček…

                                                                                                                                                       

Co si budeme povídat, s tím udržením panenství až do svatební noci to taky žádná sláva není. Dokonce by se dalo s jistotou tvrdit, že je to ještě horší než s rodičovskou morálkou ve vyplácení věna. Nevinnost není v módě a věk, kdy se dívky zbavují dříve tak ceněné fyzické přednosti, se stále snižuje. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu uvádí, že průměrný věk při prvním pohlavním styku u žen je 16,1 let. Bohužel žijeme v uspěchané době a spěchá se i na věci, se kterými by bylo lepší počkat. Těžko hodnotit, ale čtrnáctileté děvče si to po diskotéce s o rok starším adolescentem pravděpodobně moc neužije.

 

V minulosti dívka v šestnácti letech nesměla z domu po setmění ani vystrčit nos. To by ji panímáma pěkně hnala. Znáte tu písničku o tom, jak se Andulka šafářova bála na chlapcovo naléhání vyběhnout večer ven a vyhnat husičky z ječmene: „…já nesmím z komůrky ven, dřív než bude bílý den.“ Dokonce je doložen lidový zvyk, kdy mladé dívky za pomoci šátku věštily, kdy je nějaký chasník o poctivost připraví. Zavázaly svůj šátek do uzlu a ponořily do necek. Které se rozvázal, ta se mohla s věnečkem rozloučit.

 

Tak co na to říkáte, měly věno a poctivost dívky něco do sebe? Nebo si myslíte, že je to přežitek? Dostala jste věno vy? A vaše dcera? A jak je to s tím panenstvím, má cenu ho schovávat pro toho „pravého“?

Reklama