Dobrý den,
vybavila jsem si čerstvý – spíš úsměvný – střet s „Úředníkem“.

Dcery jsou na gymnáziu, kde jsem kdysi studovala. Stejně jako tenkrát, sedí tam i dnes Paní Sekretářka. Ta samá. Už tehdy byla dost protivná a postupem času se zdokonalila. Kvůli přídavkům na děti bylo zapotřebí potvrzení o studiu.

I vyslala jsem dceru, ať příslušné potvrzení vyzvedne.
Vrátila se s nepořízenou: „Prej nedá, prej už nám letos dávala.“
„Ano, dávala, ale to bylo kvůli daním. Prosím tě, zajdi tam zítra znovu. Na daně nechceme, chceme jiné - kvůli přídavkům, nejsme určitě jediní, tak ať to kouká navalit.“

Dcera přišla s nepořízenou. „Nedá, prej neví, jaký přídavky, prostě neví, na co to chceš“.
Se syčením o tom, že paní XY může být totálně putna, na co všechno chci potvrzení o studiu, že ho klidně můžu používat na chalupě na podpal, jsem na stránkách ministerstva našla příslušný formulář a komplet ho vypsala (aby neměla paní sekretářka práci).
I opět jsem poslala dceru do školy.

A co paní sekretářka?
„Jo TOHLE!?“ zmuchlala a vyhodila celý můj výtvor, sáhla do šuplíku, vytáhla úplně stejný formulář, vyplnila ho, orazítkovala a byla ochotná jej vydat.

A já jsem pochopila svou maminku, která se absolutně vyšťavila dohadováním s pojišťovnovou paní za přepážkou. Nakonec se naklonila k okýnku a hodně nahlas paní za sklem řekla: „Paní, vy nosíte boty jen proto, abyste nerozhrabala asfalt!“

Přeji pěkný den
Jaku


Milá Jaku, díky moc za příspěvek, to s tím asfaltem budu používat. Takové člověk potká všude možně. Pošta, to je vůbec semeniště neřestí. Člověk jim tam nese peníze a nakonec je rád, že si neodnáší infarkt!

Máte nějaký vypečený zážitek s úředníky? Pošlete mi jej na adresu redakce@zena-in.cz

Reklama