Zubař je u mě dost ožehavé téma, ale přece jen...

První příběh se týká našeho kamaráda, se kterým si často povídáme o všem možném - hlavně o koních, ke kterým oba chodíme už řadu let.

Jednoho dne si sice „povídal", ale seděl ke mně celou dobu bokem a odpovídal jednoslabičně. Teprve na můj přímý dotaz, co jsem mu jako udělala, to z něj vypadlo: neměl přední zuby! Už asi od patnácti měl oba zuby umělé - teorie praví, že si je uviklal", když otevíral pivní flašky, zubař praví, že se mu uvolnily, když dostal kopytem. Každopádně bez předních zubů se strašně styděl a nemohl se dočkat, až mu je přilepí zpátky. Po třech dnech měl zuby jako nové" a zase seděl, povídal si, smál se... skoro týden, než kousl do klobásky a milé přední zuby letěly na zem. Druhá oprava trvala tři týdny, protože bylo třeba udělat zubům neposedům nové lože. Zuby byly jako nové, kamarád zašel do hospody se pochlubit, kousl do chleba... a jak byl rád, že jsme zuby našli!

To už ovšem skončil veškerý humor, protože hledat denně hlodáky na podlaze je dost otrava. Měsíc a půl se vymýšlelo, jak zubům sundat toulavé boty a řádně je nasadit. Měsíc a půl jsme kamaráda přesvědčovali, že to opravdu není vidět (a nebylo) a korunu tomu dala jeho dívka, když před celou hospodou prohlásila: Bez těch zubů seš stejně v posteli lepší - nemůžeš tak děsně kousat!" Teď už zuby zase drží - už půl roku, ale dívku nakonec vyměnil...

A ještě mě napadá jedna historka: mému tátovi kdysi vypadaly všechny zuby a tak nezbylo, než pořídit klapáky. Já už byla vdaná a odstěhovaná, několikrát jsme si o tom s tátou povídali, zuby si nemohl vynachválit, jak mu pěkně sedí a že je vůbec není vidět, a tak mě dost překvapilo, když jsem se dozvěděla, že z ničeho nic přestal přednášet na vysoké škole. A zdůvodnění? Kvůli zubům..."
Nejprve jsem z toho byla zmatená, zuby přece seděly dobře, líbily se, kousaly skoro samy, ale nakonec z táty vylezlo, co je toho příčinou: v dolní protéze bylo o zub víc... tedy o zadní zub. Dodneška nechápu, jak táta došel k přesvědčení, že v přednáškové místnosti pro 200 studentů lze přednášejícímu spočítat zadní zuby, ale prostě to tak bylo, a dokud neměl novou protézu, tak ho k tabuli nikdo nedostal.

A abych si nedělala legraci jen z ostatních: po dost složité operaci čelisti jsem ani ne za týden vyrazila s koněm ven. A co čert nechtěl, spadla jsem tak šikovně, že jsme si vyhodila čelist z kloubů, ohnula pracně srovnávanou kost a uvolnila dva přední zuby... Když mě uviděl můj zubař, oteklou a s podlitinami po obličeji, tak jen spráskl ruce a zeptal se mě: A co já mám jako dělat?" A já, jak jsem moc nepřemýšlela, jsem na něj zakotala: Hlavně neříkejte mamince, že zase jezdím..." Dodneška (už je to nějakých 10 let) mi můj zubař už mezi dveřmi hlásí: Jo, a s maminkou jsem o koních nemluvil..."

Pajda


Roztomilé, hlavně se mi líbí, s jakým humorem dokážete podat takové v podstatě dost vážné příhody. Díky!

Reklama