Dobrý den, nedá mi to a píšu vám také názor na potraty.

Asi už je pozdě, je to včerejší téma a dneska už ho asi neuveřejníte, ale musím vám to napsat, protože se mě to dotýká, ostatně jako každé ženy.

Naštěstí jsem volbu, zda jít na potrat nebo ne, nemusela nikdy řešit, a věřím, že to tak zůstane. Ale i já si myslím, že je každé ženy právo se rozhodnout. Ale důvody v tomto mém pohledu vidím jiné.

Ne to, že upřednostním své já - teď se nemohu starat o dítě, nejsem dost zralá, nedokázala bych ho uživit atd. - jak píše většina odpůrců potratů, prý sobecké důvody. Já si naopak myslím, že žena, pokud se rozhodne jít na potrat, prokazuje tím naopak nesobectví a to, že první, na co myslí, je právě dítě.

Vždyť, kde bereme tu drzost, přivádět na svět děti, které nemají do základu ani to nejdůležitější...tím myslím tátu.

Ano, žena dokáže sama vychovávat dítě, často jí ani nic jiného nezbývá, protože během života dítěte dojde k rozchodu partnerů, ale alespoň v momentě chtění a zrodu dítěte by mělo mít oba rodiče, kteří si dítě přejí a věří, že tu pro něj budou celý život.

Co provedl ten drobeček, že musel přijít na svět a chybí mu táta. Mluvím o situacích, kdy dojde k otěhotnění náhodně a žena se musí sama rozhodnout, zda si dítě ponechá, protože partner už s ní do role rodičů jít nechce. V tuhle chvíli si myslím, že by měla sebrat dost odvahy na to udělat to těžké rozhodnutí a že těžké asi je, a ne sobecky tvrdit "já chci děťátko, to zvládnu, proč by potřebovalo tátu, já stačím atd."

Možná trošku divný názor, ale já si myslím, že často tohle rozhodnutí musí být naopak výrazem nesobeckosti.

A stejně to cítím při skutečnosti, kdy žena během těhotenství zjistí, že dítě bude postižené...již se na miminko těší a najednou musí její láska a přání mít dítě jít stranou a rozhodnutí by mělo být jít na potrat.

Odpůrci potratů mluví o tom, že se musí brát ohled na to nenarozené dítě...já tvrdím, že se musí hlavně brát ohled na ženu.

Dítě za každou cenu? Rozhodně ne.

PetraU


Milá PetroU,
díky za Váš názor. Ale nemyslím si, že by měla jít na potrat každá žena, jejíž přítel se rozhodl s ní dítě nemít.

Co je jiného na tom, když se žena rozhodne vychovávat dítě sama před porodem a když se tak rozhodne po porodu, kdy jí k tomu donutí okolnosti a chování přítele či manžela?

Kde je řečeno, že si žena během svého života nenajde muže, který by mohl být vynikajícím tátou jejímu synovi či dceři???
Reklama