Nejsem nijak zapikaná do církevních zvyklostí, ale tak nějak pocitově, protože Štědrý večer je jednou v roce a je to, co si budeme povídat, skutečně  večer sváteční, je asi logické, že ke stolu neusedne rodina v domácí zástěře a teplákách…

U nás právě naopak.

Mám to už z domova, když jsem byla malá, má to atmosféru. Maminka v krásných šatech, my vymydlené, zpravidla do chvíle, než na sebe někdo něco vrhnul, otec v kravatě, ze které měl pupínky.

Tohle jsem zavedla i ve své rodině a nikdo dnes nemá pocit či potřebu na tom cokoli měnit.

Dokonce mám jedny šaty, jsou temně zelené, určené jen pro tento, nebo rituální účely. A i Vánoce a oslava Štědrého večera je rituál jako prase. :-)

Zelené jsou proto, že k rituálním účelům je právě temně zelená barva ta nejlepší.

Letos mě, právě včera, napadlo, že zakoupím i zelený ubrus. Měli krásný, a tak jsem ho vzala. Ještě potřebuji sehnat ubrousky do červena – nejraději kombinované, zelená-červená. V Globusu měli takové, ale se soby a Santou, a ty nechť si vetknou za klobouk.

Dnes mám za chvilku naplánovaný vánoční stres a shánění darů, tak je koupím při tom.

Jinak mám také speciální nádobí po babičce, starožitnou soupravu, pečlivě uschovanou. Tahám ji jen na Vánoce.  Je nádherná!

Jednoduše, proti Kristu nic nemám.

Mám toho muže dokonce ráda. Věřím, že existoval, i když si nemyslím, že se narodil právě  24. 12. Je to ale jedno. Protože jiné datum, možná spíše květnové, k dispozici nemáme, pak oslavíme Jeho narození tak, jak je obecně vžito (podstrčeno).

A slavnostní či důstojné oblečení si myslím Ježíš zaslouží, ať už se narodil kdykoli a zemřel jakkoli. Mám Vánoce ráda a stále jsem se na ně nepřestala, tak jako v dětství, těšit.

Míša

Reklama