Vážená redakce a milé čtenářky,

rozhodla jsem se napsat vám o svém nudistickém zážitku z minulého léta. Byla jsem na týden na návštěvě u příbuzných na Moravě. Protože jsem také milovnice koupání a opalování „na Evu", ptala jsem se jich, jestli někde v okolí podobná možnost je. Bylo mi sděleno, že oficiální pláž sice ne, na břehu asi deset km vzdálené pískovny je prý ale místo, kam takové blázni chodijó". Nechala jsem si vysvětlit cestu, naložila deku a zásoby na celý den, nasedla na kolo a vyrazila.
Pískovnu jsem našla poměrně snadno, horší ale bylo hledání toho místečka". Lidí bylo sice všude jak nastláno, ale všichni oblečení. Navíc se ukázalo, že pískovna se rozlohou blíží Kaspickému jezeru. Objížděla jsem ji už asi hodinu, slunce pražilo a mě už to přestávalo bavit. Na moje dotazy: „Kde se tady lidi koupou bez plavek?" jsem sklidila tolik znechucených nebo udivených pohledů, že už se mi začínalo zdát, že si ze mě příbuzní vystřelili.

Nakonec jsem se naštvala a vytvořila si soukromou nudu. Nebylo to místo nic moc, bylo třeba prolézt křovím a pak tam byl malý kousek trávy na ležení. Ale aspoň tam bylo - aspoň jak jsem si myslela - soukromí. Rozložila jsem deku, svlékla se a prádlo, tričko i kraťasy pečlivě složila do brašen na kole. Dělám to tak vždycky, aby mi mravenci nebo jiné potvory do prádla nenalezli. A pak už hup do vody! Byla úžasná, čistá, jak to tak v pískovnách bývá, osvěžující. Plavala jsem daleko, s pocitem naprostého blaha, a těšila se, jak se za celé odpoledne opálím.

Vracím se na břeh a už zdálky se mi zdá, že něco není v pořádku. Něco je jinak, ale co? Vtom mi to dochází!! S pocitem, že mi ledová ruka mačká žaludek, si uvědomuju, že tam není moje kolo!

Nebudu vás napínat - skutečně to bylo tak. Někdo mě asi viděl zalézat na moje tajné" místečko, a zatímco jsem plavala, normálně mi čajznul kolo. I s brašnami a všemi věcmi. Peníze, mobil a samozřejmě i oblečení. Zůstala mi jen ta deka, na které jsem se chtěla slunit.
Umíte si představit, že to bylo pěkně zkažené odpoledne. Nejen že jsem přišla o věci za nejmíň deset tisíc, ale navíc jsem byla deset km od domova bez jediné nitky. Jasně, byla to hloupost to nechávat bez dozoru. Ale co teď? Zabalila jsem se do deky a vydala se hledat pomoc. Nejbližší rodince jsem vysvětlila situaci (matka rodu na mne hleděla značně nevraživě) a požádala o zapůjčení telefonu. Zavolala jsem strejdovi, aby pro mne přijel autem a přivezl mi i něco na sebe. Bylo to ovšem až na několikátý pokus, protože jsem si číslo pořádně nepamatovala. Strejda mi pak pomohl nahlásit všechno na policii. Žádná z mých věcí se už ale nikdy nenašla. 

Bylo to drahé poučení a nikdy už takhle neopatrná nebudu. Věřím ale, že na opravdové nudapláži by se mi tohle nestalo.
Zdravím vás a buďte chytřejší než já!
Jindřiška 


Milá Jindřiško, to je mi vás ale opravdu moc líto! Přiznám se, že tohle taky někdy dělávám - v důvěře, že mně se přece nic takového stát nemůže. Nasadila jste mi brouka do hlavy...

Ukradli vám snad také něco, zatímco jste se nudila"??? Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz

Soutěž: Chloé

Reklama