Čtenářka ekleinovka přiznává vlastní závislost na mobilním telefonu a přikládá rodinou historii, kterak do závislosti uvedla i vlastní děti. Děkuji ekleinovko za upřímný příspěvek. Dle toho co vidím okolo sebe, to má takhle většina populace…   

Pohodový den všem závislákům na vynálezu s názvem mobilní telefon.Ale i těm,kteří jej využívají minimálně.Je tu vlastně někdo,kdo jej nepoužívá vůbec???

   Když jsem před 17 lety dostala od synka svůj první mobilní telefon,byla jsem na pokraji blaha. Telefon značky Motorola velikosti malé kabelky,s velikou baterií,anténou a funkcemi volání,sms,budík,kalendář a datum. Přezdívalo se jim ,,pádla“.Byl pěkně těžký, ale jako jeho hrdá majitelka jsem se s ním ,,dřela“ všude - pokrok jde rychle kupředu,tak ať tuto novinku využiju co nejvíce :))...

A vývoj šel dopředu opravdu rychle. Motorola byla nahrazena Nokií. Ta už byla menší,lehčí,vzhlednější,ale pořád černobílá. Jenže - v jejím obsahu byly i hry. Mladší děti se o ni věčně rvaly,protože hrály ,,Hada“ o co nejvyšší počet bodů. Dokázaly se tak pohádat,že jsem jim přístroj odebrala , hry zakázala a šla se uklidnit se psem do lesa :))

Když jsem zakoupila telefon s barevným displejem,fotoaparátem a jednoduchým videem,myslela jsem si,že hned tak se něco dokonalejšího na trhu objevit nemůže. Hry tu byly také na vyšší úrovni. To jsem se hluboce mýlila.O tento se ještě mnohokrát shádaly a popraly.
Jenže děti povyrostly,rvát se přestaly a začaly se ohlížet po vlastním přístroji. Takže podědily vždycky nějaký starší . Pak už kluci chodili na brigády a pořídili si vlastní telefony.

Jen dcerka žádný neměla. Na konci roku samé jedničky,navíc velký úspěch ve sportu. Tak jsem jí konečně koupila vytoužený mobil. Ta byla radostí celá bez sebe,že z toho bulela,slzy jako hrachy.Štěstí netrvalo dlouho. Byli jsme na chatě,pod poličkou pejskovo miska s vodou. Najednou mi někdo volal,sahla jsem po svém přístroji a současně shodila dcerčin. Kam myslíte,že sletěl???Rovnou do vody. Sice jsme ro rychle rozebrali,vysušili,ale byl ko.

Holka se mohla lítostí zjevit,brečela a byla nešťastná. Na další jsem neměla,tak musela napsat Ježíškovi....to už je pár let.
Já se přiznám,že na mobilu jsem závislá. Nosím ho s sebou všude. Vím,že je dobré,když jsme v horách,v lese nebo někde na opuštěném místě,jej mít u sebe. Když ho zapomenu doma,připadám si jako bezruká. To jsou panečku nervy...prostě jasná závislačka. V kině, v divadle, u lékaře atd,jej přepnu na tichý profil . Je to krajně neslušné,když někomu během představení začne vyzvánět. 

V současné době mám dotykáč ve výslužbě.Už byl dvakrát v reklamaci a chystá se na třetí. Pak bude vyměněn za nový a doufám,že bezporuchový .Už se na něj moc těším. Prostě a jasně - já bez mobilu nedám ani ránu.Je to můj zprostředkovatel styku se světem...
ekleinovka
 Text nebyl redakčně upraven


Dokážete si představit život bez mobilního telefonu?

  • Co vám mobil vzal?
  • Co vám dal?
  • Jak se chováte, když ho zapomenete?
  • Mluvíte s ním, nebo na něj?
  • Máte chuť se ho zbavit, ale nemůžete?
  • Jste na něm závislá?

A mohl bych vymyslet mnoho dalších otázek. Ale třeba napadnou nějaké zajímavé vás.

Své příběhy, úvahy, reportáže, fotky i videa posílejte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

A jedné z vás, která mne svým příspěvkem nejvíce zaujme, hned zítra pošlu krásnou kytici…

ky

Reklama