Člověk stále slyší o problémech opuštěných dětí, ale problémy opuštěných rodičů se moc neřeší. Paní Jarmila je rozvedená a vychovávala dceru vlastně sama. Když Klárka vylétla z hnízda, zůstala tak sama ve velkém třípokojovém bytě...

alone

Pocit opuštěnosti se člověku může dostavit v jakémkoli věku. Paní Jarmile je šestačtyřicet let, její dcera Klára se vdala a přestěhovala za manželem z Prahy do Plzně. Jarmila tak zůstala sama ve velkém třípokojovém bytě.

„Nikdy mě nenapadlo, jak mi tu bude bez dcery smutno. Dřív jsme se pořád o něčem dohadovaly, jakmile jsme se doma potkaly, bylo prostě živo. Někdy toho bylo až moc, tak jsem se vlastně na to, až se dcera odstěhuje, těšila. Dnes se vrátím domů a celý byt na mě mlčí...“

Opuštěnost si Jarmila kompenzuje televizí, jenže to nestačí.

„Jsem doma pět minut a už sahám po ovladači televize. Aspoň nějaká zvuková kulisa. Ale když na ni chvíli koukám, už mi v hlavě letí myšlenky, jak jsme sledovaly televizi s Klárkou... tak se neubráním, vezmu mobil a hned jí zavolám. Ty moje věčné telefonáty už jí asi taky začínají lézt na nervy.“

Situace není postavená tak, že by Jarmila nezvládala třeba platit nájem, přesto se svým bydlením moc spokojená není.

„Vždycky jsem si představovala, jak bude dcera bydlet tady někde poblíž, nebo přímo se mnou. Těšila jsem se na vnoučata a teď za nimi budu jezdit až do Plzně. Stěhovat se ale nechci, jednak mi Klárka jasně naznačila, že by to nechtěla, to já zase respektuju, a navíc v Plzni nikoho neznám. Tak občas sedím v Klárčině pokoji a povídám si s jejími plyšáky, jsem asi fakt cvok.“

Asi vás napadne, proč třeba Jarmila velký byt plný vzpomínek nevymění, ale to nechce.

„Uvažovat o výměně bytu? Ani náhodou, tenhle byt se v naší rodině dědí už několik generací. Nemůžu ho jen tak vyměnit nebo prodat. Jednou ho dostane Klárka, jako jsem ho dostala od našich já.“

Že by se k Jarmile někdo přistěhoval, to také nepřipadá moc v úvahu. Jedině, že by si sehnala docela cizího podnájemníka.

„Rodiče už nemám a s manželem jsme se rozešli ve zlém. Z blízkých příbuzných není nikdo, koho bych mohla u sebe nechat bydlet. Uvažovala jsem, že třeba jeden pokoj pronajmu někomu cizímu, ale to nikdy nevíte, kdo se k vám nastěhuje, tak z toho mám trochu strach. A pejska, jak mi říkala Klárka, nechci. Tohle jsem si vyzkoušela v dětství. Vím, že se o zvířata starat neumím.“

Jak podobnou situaci hodnotí psycholožka Zdeňka Sládečková?

„Odborně tomu říkáme Syndrom prázdného hnízda. První rada začíná už daleko víc v minulosti, protože člověk by měl myslet víc dopředu. Jsou ženy, které spatřují smysl žití v péči o děti a limitují se tak časově a tematicky. Rada tedy zní, aby když mají malé děti doma, nezúžily svůj život jen na tu péči, ale aby pěstovaly přátelské vztahy, protože kamarádky budou v budoucnu potřebovat.

Druhá rada je pěstovat zájmy, činnosti a aktivity, ve kterých budou moci pokračovat, až děti odejdou.

Když se ale dostane do situace, že tohle „zanedbala“, pak jí stejně nezbude než hledat pro sebe program. Sedět a čekat, že jí někdo náplň života přinese na talíři, je nešťastné řešení. Musí přemýšlet o tom, jak vyplnit čas tak, aby byl smysluplný pro život. Když to nemá nastavené z minulosti, musí začít hledat kamarádky, aktivity, které by ji bavily, třeba cvičení, nebo ženské práce, tvůrčí činnost. Člověku většinou dává pocit spokojenosti, když něco vytvoří. Ale jakým směrem to napřít, aby ji to bavilo, to si musí každá žena zvolit sama. Někoho baví cizí jazyky, někoho třeba vaření. Důležitou součástí je pěstovat mezilidské vztahy. S kamarádkami jde všechno lépe.

Můžu sedět doma a pěstovat si svou depresi, nebo budu hledat, jaký program si postupně nastolit. Chvilku to trvá, ale po určité době většinou přijde, že takové ženy vůbec nemají volný čas, protože si ho vyplnily. Vymyslely si na sebe tolik věcí, že mají pocit, že to ani nestíhají.

Najít si koníček může člověk v jakémkoli věku. Znám lidi, kteří začnou třeba na univerzitě třetího věku studovat psychologii.“

PhDr. Zdeňka Sládečková

Zdeňka Sládečková

poradenská psycholožka

Přečtěte si...

Reklama