Rodina

Bez dcery je doma prázdno

Člověk stále slyší o problémech opuštěných dětí, ale problémy opuštěných rodičů se moc neřeší. Paní Jarmila je rozvedená a vychovávala dceru vlastně sama. Když Klárka vylétla z hnízda, zůstala tak sama ve velkém třípokojovém bytě...

alone

Pocit opuštěnosti se člověku může dostavit v jakémkoli věku. Paní Jarmile je šestačtyřicet let, její dcera Klára se vdala a přestěhovala za manželem z Prahy do Plzně. Jarmila tak zůstala sama ve velkém třípokojovém bytě.

„Nikdy mě nenapadlo, jak mi tu bude bez dcery smutno. Dřív jsme se pořád o něčem dohadovaly, jakmile jsme se doma potkaly, bylo prostě živo. Někdy toho bylo až moc, tak jsem se vlastně na to, až se dcera odstěhuje, těšila. Dnes se vrátím domů a celý byt na mě mlčí...“

Opuštěnost si Jarmila kompenzuje televizí, jenže to nestačí.

„Jsem doma pět minut a už sahám po ovladači televize. Aspoň nějaká zvuková kulisa. Ale když na ni chvíli koukám, už mi v hlavě letí myšlenky, jak jsme sledovaly televizi s Klárkou... tak se neubráním, vezmu mobil a hned jí zavolám. Ty moje věčné telefonáty už jí asi taky začínají lézt na nervy.“

Situace není postavená tak, že by Jarmila nezvládala třeba platit nájem, přesto se svým bydlením moc spokojená není.

„Vždycky jsem si představovala, jak bude dcera bydlet tady někde poblíž, nebo přímo se mnou. Těšila jsem se na vnoučata a teď za nimi budu jezdit až do Plzně. Stěhovat se ale nechci, jednak mi Klárka jasně naznačila, že by to nechtěla, to já zase respektuju, a navíc v Plzni nikoho neznám. Tak občas sedím v Klárčině pokoji a povídám si s jejími plyšáky, jsem asi fakt cvok.“

Asi vás napadne, proč třeba Jarmila velký byt plný vzpomínek nevymění, ale to nechce.

„Uvažovat o výměně bytu? Ani náhodou, tenhle byt se v naší rodině dědí už několik generací. Nemůžu ho jen tak vyměnit nebo prodat. Jednou ho dostane Klárka, jako jsem ho dostala od našich já.“

Že by se k Jarmile někdo přistěhoval, to také nepřipadá moc v úvahu. Jedině, že by si sehnala docela cizího podnájemníka.

„Rodiče už nemám a s manželem jsme se rozešli ve zlém. Z blízkých příbuzných není nikdo, koho bych mohla u sebe nechat bydlet. Uvažovala jsem, že třeba jeden pokoj pronajmu někomu cizímu, ale to nikdy nevíte, kdo se k vám nastěhuje, tak z toho mám trochu strach. A pejska, jak mi říkala Klárka, nechci. Tohle jsem si vyzkoušela v dětství. Vím, že se o zvířata starat neumím.“

Jak podobnou situaci hodnotí psycholožka Zdeňka Sládečková?

„Odborně tomu říkáme Syndrom prázdného hnízda. První rada začíná už daleko víc v minulosti, protože člověk by měl myslet víc dopředu. Jsou ženy, které spatřují smysl žití v péči o děti a limitují se tak časově a tematicky. Rada tedy zní, aby když mají malé děti doma, nezúžily svůj život jen na tu péči, ale aby pěstovaly přátelské vztahy, protože kamarádky budou v budoucnu potřebovat.

Druhá rada je pěstovat zájmy, činnosti a aktivity, ve kterých budou moci pokračovat, až děti odejdou.

Když se ale dostane do situace, že tohle „zanedbala“, pak jí stejně nezbude než hledat pro sebe program. Sedět a čekat, že jí někdo náplň života přinese na talíři, je nešťastné řešení. Musí přemýšlet o tom, jak vyplnit čas tak, aby byl smysluplný pro život. Když to nemá nastavené z minulosti, musí začít hledat kamarádky, aktivity, které by ji bavily, třeba cvičení, nebo ženské práce, tvůrčí činnost. Člověku většinou dává pocit spokojenosti, když něco vytvoří. Ale jakým směrem to napřít, aby ji to bavilo, to si musí každá žena zvolit sama. Někoho baví cizí jazyky, někoho třeba vaření. Důležitou součástí je pěstovat mezilidské vztahy. S kamarádkami jde všechno lépe.

Můžu sedět doma a pěstovat si svou depresi, nebo budu hledat, jaký program si postupně nastolit. Chvilku to trvá, ale po určité době většinou přijde, že takové ženy vůbec nemají volný čas, protože si ho vyplnily. Vymyslely si na sebe tolik věcí, že mají pocit, že to ani nestíhají.

Najít si koníček může člověk v jakémkoli věku. Znám lidi, kteří začnou třeba na univerzitě třetího věku studovat psychologii.“

PhDr. Zdeňka Sládečková

Zdeňka Sládečková

poradenská psycholožka

Přečtěte si...

   
21.01.2013 - Rodina - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [18] v.poho [*]

    Rikina — #12 Sml67

    superkarma: 0 21.01.2013, 20:46:36
  2. avatar
    [17] Dudlajlama [*]

    Byt dcerou pisatelky, odstehuju se mozna jeste o kousek dalSml16. Predstava, ze me dite zije i v dospelosti se mnou, je jaksi zvlastni.

    superkarma: 0 21.01.2013, 18:08:18
  3. avatar
    [16] Léthé [*]

    Tak syndrom prázdného hnízda se mě nikdySml23 netýkal. Přesto že jsem svoje děti milovala a jasné že miluji stále,  a to už i s vnoučaty, ale nikdy pro mě nebyly jediným smyslem života. A jak děti rostly, přibývalo i mých zájmů mimo ně a tak když "odrazily" docela jsem to přivítala.

    superkarma: 1 21.01.2013, 17:12:30
  4. [15] Anime Otaku [*]

    Já obdivuju v tomhle ohledu svoji mamku, když jsme se sestrou vypadly z domu, tak začala orpavdu žít - pořád je někde na kole, lyžích nabo výletě, nalša si nové kamarády, jezdí na tábory a na vodu. Máme celá rodina co dělat abychom jí tahali na kole z příkopů, nebo když jí ujede poslední autobus z běžek. Táta nám kolikrát předává složbu, když musí pracovně někam odjet. 

    Je pravda, že moje mamka nidky nebyla taková ta přílišná pečovatelka, ale i to mělo své výhody, například v první třídě jsem si už uměla namazat snídani a svačinu a pak jít vzbudit mámu, aby nepřišla pozdě do práce Sml30

    superkarma: 0 21.01.2013, 13:33:43
  5. [14] Trefa [*]

    Trefa:ja jsem taky zustala sama.dcera si me odstehovala.za nedlouho jsem sla hlidat zetakovou maminku,ktera byla nemocna.a uz jsem tu zustala.

    superkarma: 0 21.01.2013, 13:25:12
  6. [13] Rikina [*]

    pajda — #6 ... do kurzů češtiny by se měl zapsat pan Kočí, coby autor článku. Sml80 Ale u něj už to možná nestojí za to. V divočině to asi nebude tak potřebovat. Sml57 

    superkarma: 3 21.01.2013, 12:12:59
  7. [12] Rikina [*]

    Celkem chápu, proč se dcera vdala do Plzně a proč matce "jasně naznačila", že by si nepřála, aby se paní matka stěhovala za ní. Sml57 Nejvyšší čas, aby se paní osamostatnila taky, když už to udělala dcera. Jestli paní Jarmile chybí rozhovory s lidmi, může se přihlásit mezi dobrovolníky, kteří chodí do nemocnic, LDN a důchoďáků povídat si s pacienty. Tam dostane školení, jak na to, bude pořád mezi lidma, oni budou rádi, že za nimi přijde, a když v tom bude dobrá, za rok může slavnostně převzít cenu Křesadlo a mít dobrý pocit z rozdávání radosti a veselé nálady. Například. Nebo cokoli jiného. V Praze je možností dost. Sml80 

    1. na komentář reaguje v.poho — #18
    superkarma: 4 21.01.2013, 12:11:23
  8. avatar
    [11] ToraToraTora [*]

    jasně, zájmy, vyplnit čas a nefňukat doma. bydlí v Praze, takže vyžití, zájmových skupin atd je asi dost. pes není blbý nápad, nebo může venčit psa nějaké marodné nemohoucí sousedce coby výpomoc. Pokecá s ní, pomůže, nebude se doma nudit. A o to víc si užije čas, kdy se Klárka podívá za maminkou domů.

    superkarma: 0 21.01.2013, 10:27:51
  9. [10] Anai [*]

    Pentlička — #9 Já zůstala bez dětí vš 40 letech - vysoudil si je manžel. No a ve věku Jarmily jsem žhavila seznamku o sto šest a o rok později začala žít se současným partnerem (tento měsíc je to 10 let). Seznámila jsem stejně staré ženy, ale i starší - nechápu, že nemá zájem. Ale chápu, že každá nejsme stejná a že třeba už chlapa nechce.

    superkarma: 0 21.01.2013, 10:20:32
  10. avatar
    [9] Pentlička [*]

    Mám to podobně, až na ten velký byt teda. Obě děti bydlí jinde, jsem rozvedená, rodiče zemřeli, blízcí příbuzní žádní. Te´d jsem i bez práce, takže sedím doma. Pejska zatím také nechci, pořád se živím nadějí, že třeba nějakou práci zase seženu, a neměla bych na něho čas. A když neseženu, nebudu mít zase dost peněz na žrádlo a veterináře, na poplatky. Ale nevzdychám a nebrečím, to je život, také jsem ve 23 odešla z domova a co dělají naši mi bylo úplně fuk. Takže se snažím zabavit sama - knížky, televize, procházky, plavání, semtam kamarádka. Vždycky si vzpomenu, jak jsem toužila po chvilce samoty, když byly děti malé a neustále na mě visely. Teď se mi přání splnilo, tak co bych chtěla? Paní je mladá, třeba si najde ještě přítele. Většina žen v tom věku nějakého má.

    1. na komentář reaguje Anai — #10
    superkarma: 0 21.01.2013, 10:15:50
  11. [8] Maria28 [*]

    Nechápu, jak se paní může nudit, když bydlí v Praze. Jen než se dostane domů z práce tak to trvá, nakoupit.. Dospělá dcera asi doma taky moc doma nepobývala, alespoň to nebývá zvykem. Já bydlím také sama, ale ponorku nemám. Jednak jedna dcera bydlí kousek ode mně, takže si beru vnoučka na víkend, ale kolikrát jsem i ráda, když to nevyjde a užiju si víkend jen tak po svém. Druhá dcera jezdí jednou za dva za tři týdny, ale doma se jen mihne, má tu další příbuzné a kamarády. Více si s ní snad popovídám po skypu. Chodím cvičit, mám kamarádky na běžky, v létě na kolo, mám pár žáčků na němčinu - s výukou počítám hlavně do důchodu, abych měla kontakt s lidmi a nedopadla jako paní Jarmila. Chce to starat se s předstihem, ne se jen vázat na děti.

    superkarma: 0 21.01.2013, 09:08:09
  12. avatar
    [7] gerda [*]

    Tak paní naříká na samotu, a přitom odmítá jakékoliv normální řešení. Komu není radySml80

    superkarma: 0 21.01.2013, 08:59:41
  13. avatar
    [6] pajda [*]

    Ale to je zase článek...kromě chyb...poradila bych najít kursy češtiny a zapsat se do nich, asi by paní objevila netušené a přestala se nudit.

    Ale jinak bych si klidně vzala na byt do jednoho pokoje dva studentíky, bylo by živěji a paní by se necítila tak sama. Osobně budu zřejmě řešit totéž v bleděmodrém: syn na kolejích s přítelkyní, takže domů se mu nechce, manžel dostal lákavou nabídku na práci v Praze. Na druhou stranu u mě je to jednoduché: zahrádka, drůbež, kamarádky, dvakrát týdně aquaaerobic, dvakrát týdně si domlouvám angličtinu a jedno půldne bych ráda věnovala sama sobě...a kde vezmu nějaký volný čas, to teda nevím. A syna mám na Facebooku.

    1. na komentář reaguje Rikina — #13
    superkarma: 0 21.01.2013, 08:17:18
  14. [5] lidicka [*]

    Zanedlouho to čeká i mně. Dcera se bude i s vnoučkem stěhovat do svého, a já už teď mám strach, jak to zvládnu. Naštěstí mám i manžela, ale přece to bude veliká změnaSml22Sml80

    superkarma: 0 21.01.2013, 07:46:21
  15. avatar
    [4] lenig [*]

    Gloria — #2 Eva_Fl — #1 máte pravdu, chyby tam jsou...Sml80

    superkarma: 0 21.01.2013, 07:29:11
  16. avatar
    [3] lenig [*]

    když děti oejdou z domova, je to opravdu těžké, smutné a člověk by si měl rychle najít nějakou aktivitu, které se bude věnovat...nejlépe pravidelně

    pokud si rodiče už předtím neměli moc co říct, ale pořád je nějak držely při sobě ty děti, tak i mnoho vztahů najednou vyšumí a nastává taková "doba temna"....Sml68Sml68Sml68

    superkarma: 0 21.01.2013, 07:25:01
  17. avatar
    [2] Gloria [*]

    Eva_Fl — #1 Taky koukam, dohadovali, potkaliSml68

    1. na komentář reaguje lenig — #4
    superkarma: 0 21.01.2013, 05:22:52
  18. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Sml31 tech chyb Sml6

    1. na komentář reaguje Gloria — #2
    2. na komentář reaguje lenig — #4
    superkarma: 0 21.01.2013, 02:44:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme