Dobrý den Míšo, redakce a žena-in. K dnešnímu tématu mám jeden zážitek, který sice nebyl pěkný, ale nakonec je i veselý.

Veselý je až od chvíle, když všechno dobře dopadlo.

Bydleli jsme s manželem první roky manželství v Kladně a já jsem pracovala jako vedoucí v jednom malém obchůdku s potravinami.

Většinou jsem se vracela domů za světla, ale ten den jsem šla něco kolem sedmé. Protože byl listopad, byla už tma.

Moje cesta vedla přes malý parčík. Ve dne bylo tohle místo úplně neškodné, ale když se smrákalo, bylo za keři dost místa pro všelijaké živly.

Takový jeden živel tam právě byl. Vyskočil na mě a chytil mě za rukáv. Snažil se mě zatáhnout do těch keřů. Nevím, co chtěl, ale zeptat se na cestu asi ne.

Naštěstí den před tím došla našemu pudlíkovi strava a já táhla v igelitce těžkou konzervu pro miláčka.

Majzla jsem toho zloducha švihem tou igelitkou s těžkým břemenem tak silně, že jsem mu snad způsobila otřes mozku. Alespoň tak bezprostředně po mém protiútoku vypadal. Padl k zemi jako hruška.

A já?

Mazala jsem a řvala, jako střelené prase.

Hned na to, jsem se přihlásila na judo. Hlavně jsem musela. Byla to manželova podmínka, jinak by mi zakázal snad pracovat, jak se lekl.

Srdečně zdraví Betynka


A dobře mu tak! Možná je ta konzerva ve finále účinnější zbraň, než celé judo! Útok igelitkou by totiž málokdo čekal. Míša

  • Stalo se vám, nebo někomu z vašeho okolí, že byl přepaden?
  • Ovládáte nějaký styl sebeobrany?
  •  Pomohl vám někdy v reálu?
  • Nebo jste se snad rozhodli právě na nějaký začít chodit?

To je téma pro dnešní den, ke kterému mi prosím pište své příběhy, názory a komentáře na redakce@zena-in.cz

Rovněž dnes vyhlásíme soutěž pro kryptology.

Neošidím vás ani o novou víkendovou soutěž.

Vylosovaný autor příspěvku k  tématu, tentokrát obdrží sadu různých čajíků pro studené večery a rána.

Reklama