Druhé pokračování seriálu o ochráncích našich hor čtěte s úctou! Zabloudíte v něm totiž do Beskyd, které chrání nejvyšší slovanský bůh. Běda těm, kteří ho dobře nenasytí. Na koho se Radegast rozhněvá, tomu se zle povede...

Od dobrotivé Kačenky a moudrého a spravedlivého Rampušáka, u nichž jsme byli na návštěvě v Orlických horách, trochu přiostříme. Dnešní návštěva pána hor je jen pro odvážné...

beskydy

Modlete se a nakrmte mě

Ačkoli Beskydy nejsou z českých hor ani největší a zdaleka ne nejznámější, stráží je skutečný velikán, sám nejvyšší slovanský bůh Radegast.

Je bohem slunce, války, ale také úrody a hojnosti. Když projíždí krajinou, celá zem se chvěje pod kopyty jeho věšteckého koně obdařeného štítem se zobrazením tuří hlavy.

beskydy

Ovšem rád se po svých horách potuluje i pěšky a ze všeho nejraději navštěvuje všechny možné hostiny, svatby, pohřby i oslavy, kde hoduje, pije a raduje se s ostatními. Jen pozor, má hodně vybíravý jazýček, takže mu vždy nabízejte jen to nejlepší a nejlahodnější ze své spíže. Na koho se totiž Radegast rozhněvá, tomu se zle povede. Takový má pak jedinou možnost – obětovat Radegastovi nejtučnějšího divokého kance a doufat.

A mýtus byl zrozen

beskydyJedna z legend praví, že roku 405 po Kristu shromáždil vůdce Skythů a Gótů Radegaistus vojsko a chtěl dobít a vyplenit nenáviděný Řím. O pomoc požádal i Slovany, kteří mu poskytli asi dva tisíce ozbrojenců. Vojsko však bylo zrazeno a ještě před branami Říma byl Radegaistus zajat, sťat a jeho hlava byla za velkého jásotu místních obyvatel nabodnuta na kůl.

Ovšem ačkoli ve svých plánech neuspěl, Slované jej přesto nepřestali obdivovat a nakonec ho začali uctívat jako samotného boha.

Vzhledem k dávnověku starých Slovanů, máme jen pramálo pramenů, ze kterých můžeme čerpat a získávat tak potřebné informace. Většina z jejich života bude stejně vždy jen odhadem a teorií jednotlivých badatelů.

Stejně tak i postava Radegasta je dodnes opředena závojem neznáma. Jedna z mnoha teorií praví, že Radegast vnikl vlastně omylem. Poté, co kronikář Adam Brémský převzal podklady od svého učitele biskupa Dětmara z Merseburku, zaměnil místo, kde stála svatyně pohanského kmene uctívajícího řadu božstev (Radegast) za jméno jejich nejvyššího boha. A jak už to tak bývá, jednotliví kronikáři od sebe opisovali a chyba se tak hluboko zakořenila ve všeobecném povědomí, až se stala pravdou.

Radegast nebo Svarožic

Do dnešních dnů přežívá i další teorie, a totiž že Radegast je jen jiné jméno pro Svarožice. Syna otce slovanských bohů Svaroga, jež dával lidem oheň a teplo.

Každý ze Slovanských kmenů však připisoval svým bohům rozdílné vlastnosti a dokonce i jména, takže těžko usuzovat, jak to tenkrát bylo.

S jistotou však lze říct, že ať už Radegast vnikl jakkoli, lidé si ho velmi vážili a uctívali jej při svých obřadech. Jako domov mu přiřkli horu Radhošť, na jejímž vrcholku mu údajně vystavěli i velkou zlatou sochu, kterou prý srovnali se zemí až Cyril a Metoděj.

Socha jako důkaz

Ačkoli se soluňští věrozvěsti snažil vymýtit z hlav Slovanů všechny jejich pohanské bohy i zvyky, Radegast přežíval alespoň v legendách a bájích dál.

Jak jinak lze vysvětlit, že se třeba v silně katolickém 18. století objevuje několik literárních pramenů zmiňujících právě Radegasta obývajícího nejvyšší horu Beskyd?

Ovšem ani po vzniku samostatného Československa se na oblíbeného boha nezapomnělo. Už v roce 1929 radhošťský rodák Albín Polášek (toho času působící ve Spojených státech) vytvořil sochu Radegasta s býčí hlavou a rohem hojnosti, kterou umístil právě na nejvyšší vrchol Beskyd.

Původní asi tři metry vysoká socha byla ale zhotovena z umělého kamene se železnou vložkou a přísadou žulové drti, takže dostávala na nechráněné hoře pořádně zabrat. Když pak ještě do sochy udeřil blesk, rozhodli se památkáři originál raději uschovat a na jeho místo vztyčit odolnější kopii.

Dodnes je Radegast nejslavnějším slovanským bohem, který dávno převýšil svým věhlasem i Peruna, Velese nebo Moranu. Nemálo k tomu pochopitelně přispěla i známá značka piva využívající Poláškovu sochu ve svém logu. Ovšem i bez hořkého moku by Radegast jistě přežil v myšlenkách starých i mladých beskydčanů, jejichž hory trpělivě a obětavě chrání proti všem nástrahám.

Přečtěte si také..

Reklama