.

Bertramka – Mozartova oáza klidu

Cestování

Bertramka – Mozartova oáza klidu

Nebýt Mozarta, asi by byla Bertramka jen jednou z památek, jakých je v Praze mnoho. A možná nebýt Bertramky, nebyl by ani Mozart oním milovaným skladatelem, kterému jeho Pražané rozuměli. I když je tento okřídlený výrok Mozartovi už více než dvě století vkládán do úst, geniální skladatel ho snad ani nevyslovil. Nicméně Prahu si oblíbil a Praha si oblíbila jeho.

V době Mozartově však měla Bertramka za sebou už dlouhou historii. Původně se tu  - v dnešní části Smíchova - pěstovalo víno a chmel. Část vinic a chmelnici tu zakoupila vdova po Kryštofu Kobrovi z Koberšperku, který byl pražským radním a direktorem a jedním ze 27 popravených na Staroměstském náměstí v roce 1621. Tehdy tu uprostřed vinice stál jakýsi malý dřevěněný viniční domek. Další známý majitel malostranský skládek Jan František Pimskorn si už tady začal budovat své sídlo. Finančně se ale natolik vyčerpal, že nakonec skončilo ve dražbě.

Bertramka

Jméno Bertramka dostala usedlost po Františku Bertramovi z Bertramu, který si ji koupil se svou ženou Františkou v roce 1743. Bertramovi pokračovali ve stavebních úpravách a Bertramka v jejich době získala ráz předměstské vily. Sloužila sice k letnímu pobytu, ovšem hlavní náplní usedlosti zůstala hospodářská činnost – kromě vinice tu byla rozsáhlá užitková zahrada, stáje a kravín.

Bertramka

Zcela jistě nejznámějšími majiteli se stali manželé Duškovi. Paní Josefína si mohla dovolit Bertramku zakoupit v roce 1784 díky dědictví po svém majetném dědečkovi ze Salcburku. Duškovi sledovali jeden cíl – přebudovat ji na honosné sídlo, kam se uchylovali na léto ze svého pražského bytu a kde pořádali hudební dýchánky pro hudbymilovnou společnost. Své přátele i začínající umělce, které podporovali, přijímali v patře, v němž bylo dvanáct nákladně zařízených místností. V přízemí byla konírna, kravín i další hospodářské prostory.  Lisovalo se tu víno z vlastní vinice, skladovalo domácí mléko. Duškovi byli v tomto směru soběstační, měli koně i hovězí dobytek. K romantickým setkáním sloužila upravená zahrada i zahradní pavilon.

Bertramka

I když to vypadá, že tu byl Mozart pečený vařený, bydlel tu vlastně jen dvakrát. V roce 1787 tu dokončoval operu Don Giovanni a pár měsíců před svou smrtí v roce 1791 pracoval na korunovační opeře La Clemenza di Tito, zkráceně uváděné jako Titus. Bertramku si Mozart velmi oblíbil a nechal se slyšet, že zde strávil nejkrásnější okamžiky svého života. Duškovi ho hýčkali a snažili se, aby nebyl při práci zbytečně rozptylován. Mozart si rozuměl hlavně s Josefínou – byl jen o dva roky mladší a povahově byl stejný živel jako ona.

Šťastná léta na Bertramce končí pro Josefínu v roce 1799. Tehdy musela po smrti manžela už zadluženou Bertramku prodat. Novou paní domu se stala Alžběta Ballabenová  pocházející z bankéřské rodiny. Josefína Bertramku zpočátku ještě navštěvovala a při kafíčku s novou majitelkou nostalgicky vzpomínala na krásná léta, která tu prožila.

SochaMozartova busta od T.Seidana na zahradě Bertramky

Mozartovskou slávu se snažil vrátit Bertramce jeho velký obdivovatel Lambert Popelka, který ji zakoupil v první polovině 19. století. Jeho syn - velkoobchodník Adolf Popelka - sem dokonce pozval Mozartova syna Karla, který dojemně vzpomínal na péči, kterou mu věnovali manželé Duškovi.

Tehdy měla Bertramka skoro namále, uvažovalo se dokonce o její demolici, protože tudy měla vést důležitá příjezdová cesta. Byl to právě Adolf Popelka, který Bertramku zachránil. Poslední majitelkou pak byla vdova po Popelkově bratranci Matylda Slivenská. Ta zemřela v roce 1925 a odkázala ji salcburské nadaci Mozarteum. Pro nadaci to byl spíše danajský dar, a tak Bertramku raději prodala v roce 1929 nově vzniklé Mozartově obci v Československu, která se díky koupi notně zadlužila.

 V následujících letech Bertramka chátrala, nebyly peníze na nutné opravy. Paradoxně nejvíce Bertramce pomohla okupace. Němci uvolnili nemalé peníze a provedli tu nezbytné rekonstrukce.

Ke 200. výročí narození Mozarta v roce 1956 tu vznikl Památník W. A. Mozarta a manželů Duškových jako součást Národního muzea. Oficiálně byla Bertramka i nadále v majetku Mozartovy obce až do roku 1986, kdy ji převzal stát.

Bertramka

Dnes je Bertramka po vleklých sporech opět v majetku Mozartovy obce. Konají se zde výstavy a koncerty. Využívá se i komerčně – konají se tu svatby. V zimních měsících bývá uzavřená. Na znovuvzkříšení Mozartovy slávy však teprve čeká…

 

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

   
11.03.2016 - Doma - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. [2] bobani [*]

    Sml22

    superkarma: 0 11.03.2016, 17:10:28
  2. avatar
    [1] gerda [*]

    Všecka sláva polní trávaSml15...pod dojmem článku ze včerejška si to tady tím víc uvědomuji. Jestlipak paní Josefínu někdy napadlo, že bude muset z Bertramky odejít jinam a dožít v daleko menším bytě? Co její příznivci, jestlipak ji na oplátku podpořili, když potřebovala? Josefína s manželem byli velkorysí a jak je vidět, na zadní kolečka prostě nepamatovali. Je mi líto všech památek, které nejsou v tak důstojném stavu, který by jim měl náležet.

    superkarma: 4 11.03.2016, 07:41:39

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme