Bulvár

Berte své děti vážně!


Když jsem nedávno psala článek o Lince bezpečí, zaujalo mě, že konzultanty (operátory) jsou laici. Jsou přijati po psychologických testech a řadě školení, která je opravňují zvedat na Lince bezpečí telefon. Začalo mě zajímat, jak člověk takovou práci prožívá, jak žije s příběhy nešťastných dětí a jak se mu s dětmi komunikuje, když je svázán tolika pravidly, jako že nesmí být zaujatý, nesmí se moc pídit po podrobnostech nebo historii. Řeší prostě momentální krizi. Na to, co práce obnáší a přináší, jsem se ptala operátorky, která si přeje zůstat anonymní.

Co vás přivedlo k Lince bezpečí?

K práci na Lince bezpečí (dále jen LB) mě přivedla touha po změně ohledně profese - chtěla jsem dělat práci, která by mě bavila a osobně naplňovala. Myšlenka linky důvěry pro děti pro mne byla přitažlivá tím, že děti obecně nemají příliš možností hledat pro sebe adekvátní pomoc - já sama si ze svého dětství dobře vybavuji situace, ve kterých bych přivítala možnost rozhovoru s někým nezaujatým, komu bych ale zároveň mohla důvěřovat.

Jak dlouho tu pracujete? Co vám práce přináší…

Na LB pracuji šest let a tato práce pro mne znamená především velmi obohacující kontakt s dětmi a mládeží, dále stálou možnost pracovat na sobě v kolektivu lidí, kteří mají podobný žebříček hodnot jako já, a v neposlední řadě i osobní dojem, že tato práce má smysl.

Je to pro vás dlouhá doba? Jak se vnímá čas se sluchátky a mikrofonem?

Nemám zatím dojem, že by doba, po kterou pracuji na LB, byla dobou dlouhou, protože práce mě stále baví; cítím, že jsem schopna dát klientům to, co potřebují, zároveň ale pořád tuto práci vnímám jako smysluplnou. Co se týče vnímání času se sluchátky a mikrofonem, je to srovnatelné s čímkoliv, co člověk dělá rád. Pokud například nějaký rozhovor trvá hodinu či déle a je zřejmé, že klientovi přináší to, co potřebuje, opravdu nevnímám, kolik času uběhlo.

Zdá se vám, že jste dost empatický konzultant? Zvládáte rychle reagovat? Máte stavy, kdy víte, že jste mohla reagovat daleko lépe? Jak se s tím perete?

Ohledně mých vlastních pochybností se držím toho, že samozřejmě vždy a všechno může být ještě lepší, než je, současně ale platí, že stále dělám to nejlepší, co v daném okamžiku dokážu. K tomuto vědomí mi pomáhá například soustavná snaha vzdělávat se a zdokonalovat v rámci profese, důležitá je také podpora kolegů a nadřízených i vyrovnaný osobní život.

Co si myslíte o tom, že konzultanti jsou vlastně laici?

Z mého pohledu se tento způsob, kdy se jedná o laiky vyškolené v telefonické krizové intervenci, osvědčil. Zatímco vzdělání psychologa je směrováno především k dlouhodobé práci s klientem, pracovník linky důvěry je jakýmsi odborníkem na rozhovor teď, v tuto chvíli - nehraje tu tedy takovou roli například detailní znalost možných duševních poruch nebo psychoterapeutických směrů, ale spíše právě schopnost naslouchat, schopnost empatie a určitá technika vedení rozhovoru.

Telefonická konzultace je jakási rychlá akce – první pomoc. Pravidla říkají, že nesmíte být sugestivní, nikoho nemáte zachraňovat. Jak se daří vést nezaujatý rozhovor?

Není pro mne těžké vést nezaujatý rozhovor - vycházím z respektu vůči klientovi, kterého chápu jako rovnocenného partnera; nevadí mi tedy přijmout jeho pohled na věc, neboť svoji úlohu v tomto smyslu chápu spíše jako předání podpory klientovi a posílení klienta k tomu, aby mohl jednat sám.

"Pro první pomoc není vhodné zabývat se příliš problémy minulosti. Není potřeba znát celou klientovu životní historii.“ Myslíte si to také? Lze tak postupovat ve všech případech?

Je to zřejmě jiné případ od případu, protože někdy je nutné znát více souvislostí a podrobností. Vždy je ale nutné klientovi vysvětlit, proč se po podrobnostech ptám.

Není konzultant nakonec nejvíc vysílen tím, že pro něj osobně nepřichází zpětná vazba? Že neví, jak jednotlivé případy dopadly? Pokud ne, co jiného je nejvíc vysilující?

Mně osobně nevadí, že neznám přesné pokračování příběhu, který jsem s klientem probírala. Absence zpětné vazby je něčím, co jsem od začátku věděla, s čím jsem počítala, co se zkrátka nedá změnit. Mnohem více vysilující je pro mne samotný fakt, že je stále tolik dětí, které potřebují pomoc, vyslechnutí nebo jen obyčejný kontakt s někým, kdo jim naslouchá.

Jak se vyrovnáváte s tzv. imitačními hovory? (Dítě imituje problém, aby si LB vyzkoušelo, a je na konzultanta, který „naletěl“ a do problému se vcítil, třeba hrubé.)

Imitační hovory mi nijak nevadí, protože chápu, že nikdo nechce "kupovat zajíce v pytli" - i děti mají právo vyzkoušet si, jestli nám mohou důvěřovat.

V závěru hovoru si s klientem zrekapitulujete, jak svůj problém vyřeší a nabídnete případnou možnost navazující péče. Jaká navazující péče je připravena pro vás?

Pomocí pro mne je jednak debriefing po každé službě, při kterém mohu probrat aktuální dojmy ze služby, dále je tu možnost ventilovat pracovní i osobní potíže v rámci tzv. bálintovských skupin, důležitá je i přítomnost psychologa na Lince Bezpečí, a tedy možnost konzultace potíží s ním. Zmínit bych měla i pomoc supervizora v rámci každé pracovní směny. Pro mne jsou tyto varianty dostačující a ráda jich využívám.

Kolik kurzů ročně přibližně absolvujete v rámci získávání povinných kreditů na Lince Bezpečí? Který vás jako laika zaujal a proč?

Jedná se zhruba o 6-10 různých seminářů, bálintovských skupin nebo dlouhodobějších kurzů věnovaných psychoterapeutickým směrům či konkrétním tematickým okruhům. Pro mne osobně byl zajímavý především víkendový seminář o ztrátě (přesněji o tom, co člověk zažívá v případě úmrtí blízkého) - je to zkušenost, která má pro mne jak osobní, tak profesní význam.

Kdo vám při potížích během telefonátu pomůže? Jak se postupuje v obtížných případech?

Pro obtížné situace při vedení hovoru je pro moji potřebu na každé službě přítomen supervizor, se kterým mám možnost hovor konzultovat, nebo mu ho případně i předat. Většinou se postupuje tak, že klientovi otevřeně vysvětlím, že se potřebuji poradit (abych mu například k jeho situaci dala přesné informace), jindy supervizor hovor připoslouchá, což při obtížných hovorech pro mne znamená podporu vůbec přítomností nebo i radou.

Jak dlouho můžete fungovat jako konzultant Linky Bezpečí? Chtěla byste postupovat v kariéře? Nebo je to příliš náročné na dlouhodobou spolupráci?

Není určena konkrétní doba pro práci na Lince Bezpečí - pokud svoji práci zvládám a zároveň k ní mám stále vztah, není pro mne důvod končit. Na Lince Bezpečí je vytvořen určitý kariérní postup, od konzultanta se člověk může dostat k práci asistenta náslechu (pracovní náplní jsou náslechy s absolventy výcvikového kurzu) či k práci externího supervizora (ten může být jednak vedoucím celé směny, především má ale na starosti práci se všemi konzultanty v rámci hovorů - pomocí předávání zpětné vazby je pro konzultanty oporou, ale i zdrojem inspirace). Pro mne osobně je současná funkce externího supervizora ideální kombinací samotného vedení hovorů i možnosti práce s ostatními, tj. možnosti zdokonalit svoji vlastní práci s klienty (neboť všichni se můžeme od druhých něco naučit) a zároveň předávat své zkušenosti ostatním.

Příposlechy supervizorů nebo hlavního psychologa se konají jen při kariérním postupu nebo i během normální směny? Provádějí se nějaké namátkové kontroly hovorů?

Příposlechy nejsou prováděny namátkově, ani jako kontrola, provádějí se spíše jako stálý výcvik, zdokonalování a předání zkušeností. Pro naši práci je důležité, aby konzultant cítil jistotu v sebe samého, a tak se při zpětné vazbě ohledně hovoru jedná o vzájemný dialog a vysvětlování postupů, dojmů či přístupů ke klientovi, spíše než o hodnocení a kontrolu.

S jakým klientem se vám lépe mluví? S tím, který pusu nezavře, nebo s tím, který mlčí?

V podstatě mi nijak nezáleží na tom, zda je klient upovídaný či málomluvný - snažím se vždy respektovat klienta i jeho tempo, pouze v případě, že je projev klienta například agresivní, překotný nebo nějak ovlivněný akutní psychickou krizí, snažím se nejdříve klienta ukotvit, zklidnit a dát mu prostor nejprve pro ventilaci jeho emocí.

Trávíte s ostatními konzultanty i volný čas? Máte mezi nimi přátele?

Ano, mám mezi konzultanty přátele - navázání přátelství je tu zřejmě usnadněno podobnými životními přístupy.

Pokud můžete uvést alespoň část příběhu, který jste prožila s nějakým klientem a zůstal ve vás dlouho ležet, budu ráda.

V rámci anonymity, kterou LB svým klientům zaručuje, mi nepřipadá správné prozrazovat podrobnosti ze života klientů. Mohu ale obecně zmínit situace, které mě zasáhly nebo zasahují nejvíce. Jedná se o tematicky různé hovory, ve kterých jde ale vždy o naprosté nerespektování potřeb, ale i názorů a pocitů dětí jejich rodiči.
Ať už je tématem pohlavní zneužívání, tělesné týrání, psychické týrání či "obyčejný" strach dítěte jít domů se špatnou známkou, vždy cítím, že můj respekt vůči dítěti, má podpora, ocenění či povzbuzení, je strašně málo proti tomu, co vše by dítě potřebovalo.
Se stejnou silou se mi do mysli zapsaly i hovory s klienty uvažující o sebevraždě, neboť tam je konzultant vždy tak trochu "svázán" odpovědností, že jde o život. Přesto mohu celkově říci, že mě tato práce naplňuje vírou, že jsou děti i mládež navzdory všemu, co je v jejich životech nějak špatně, generací inteligentní, silnou a schopnou - mám dojem, že nám všem by prospělo, kdybychom je více poslouchali a brali je vážně.

   
02.01.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Florencie [*]

    Musí to být hrozně náročené na psychiku , obdivuju tě, že to zvládáš

    superkarma: 0 03.01.2006, 09:11:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme