Bulvár

Berlínské intermezzo…

Berlín. Toto multikulturní dynamické město je častým cílem turistů, milovníků historie, architektury i umění. Zejména po znovusjednocení pulzuje rušným životem a každý si tu najde to své. Braniborská brána, budova Říšského sněmu se slavnou kopulí, totalitní televizní věž, ulice Unter den Linden, Potsdamerplatz, Ku-damm se slavným KaDeWe - to jsou berlínské evergreeny. Věhlasný Pergamon, Bodeho muzeum, berlínská Národní galerie, Staré a Nové muzeum, ale i další skvělé instituce zase patří mezi lákadla pro uměnímilovné návštěvníky. Je tady ovšem ještě jedno místo, kam bychom vás rádi pozvali. Muzeum fotografie a Nadace Helmuta Newtona.

Skvělé výstavní prostory se našly v budově bývalého důstojnického kasina v západní části města ve čtvrti Charlottenburg. Podle smlouvy s Nadací pruského kulturního dědictví může tato soukromá instituce bez omezení využívat celé přízemí a první patro. Ve zbývající části budovy provozuje výše zmíněná státní instituce Muzeum fotografie.

Helmut Newton založil svou nadaci v roce 2003. Jejího otevření o rok později se již nedožil. Veškerou správu převzala jeho manželka June Newton. Hlavním cílem nadace je uchovávat a prezentovat fotografie, které během své kariéry vytvořil nejen on, ale i jeho manželka, která se stala jednou z nejvýznamnějších fotografek - portrétistek. Helmut daroval nadaci více než tisíc svých fotografií a přibližně čtyři sta fotografií June.

Velkým lákadlem muzea je část výstavy věnovaná jeho soukromému životu. Jsou zde k vidění jak věci každodenní potřeby, tak jeho fotoaparáty, části fotografického vybavení a rekvizit, jeho automobil, fotografie z mládí, část jeho knihovny a replika jeho pracovny. Nechybí tady množství exemplářů časopisů Vogue, Elle, Vanity Fair, Paris Match, Stern a Der Spiegel s Helmutovými fotografiemi.

HNF-vestibul

V hale vás přivítají Newtonovy fotografie nahých žen v životní velikosti

HNF - office2

Pohled do repliky jeho pracovny

Helmut nikdy nechtěl, aby to bylo mrtvé muzeum, ale živá instituce. Výstavy prezentují nejen jeho díla, dávají prostor k dialogu s dalšími významnými fotografy, jako jsou David Lachapelle, James Nachtwey, Willy Maywald, nebo Frank Horvat a Szymon Brodziak na právě probíhající výstavě.

Toto spojení soukromé a veřejné instituce se ukázalo jako šťastné. Během krátké doby se muzeum etablovalo na náročné berlínské umělecké scéně jako zajímavá, dynamická a živá instituce, která ročně přitáhne až sto tisíc návštěvníků z celého světa.

Kdo byl Helmut Newton?

Narodil se v roce 1920 v Berlíně jako Helmut Neustädter do dobře situované židovské rodiny. Matka ho velice rozmazlovala, otec však prosazoval tvrdou chlapskou výchovu. Již v dětství se zajímal o fotografie, zejména v časopisech, které nacházel u svého staršího bratra. Především ho zajímaly fotografie nahých modelek časopisu Das Magazine obuté ve špičatých botách s úzkými podpatky. Tyto rekvizity pak provázejí značnou část jeho tvorby.

První svůj fotoaparát značky AGFA si Helmut pořídil již jako student reálného gymnázia ve svých dvanácti letech. Sledoval fotografické a módní časopisy, aby se přiučil. Nějakou dobu pak pracoval jako poslíček pro dva fotografy, kteří pracovali pro noviny, a snažil se je napodobovat.

V roce 1934 však byl donucen odejít z gymnázia kvůli nastupujícímu antisemitismu. Začal navštěvovat Americkou školu v Berlíně, což ho donutilo se zdokonalovat v angličtině. Jak se mu to stane později užitečným, nemohl tehdy tušit.

Ale mnohem silněji než škola ho přitahovalo fotografování. A také ho začaly zajímat dívky. Ze školy nakonec odešel a rozhodl se pro dráhu fotografa.

Aby se mohl fotografování věnovat, nastoupil jako učedník u známé berlínské fotografky Yvy (vlastním jménem Else Simon), která se zabývala zejména portrétní a módní fotografií. Byl schopný, pilný a učenlivý, a tak zhruba po roce a půl už nemusel za učení platit. Naopak, dostával za svou práci i malou gáži. Yva mu také umožňovala, aby večer po práci mohl v jejím ateliéru pracovat pro sebe. Tady začal Helmut fotit své přítelkyně ustrojené podle módních časopisů. Přál si stát se fotografem slavného časopisu Vogue. Yvina počáteční pomoc znamenala pro Helmuta hodně. Její osud jako Židovky však byl tragický – skončila v koncentračním táboře.

Život Židů se v tehdejším Berlíně stával čím dál těžším. I Helmutova rodina se dostávala do potíží. Proto se Helmut rozhodl k emigraci. Naštěstí se mu podařilo získat pas a v roce 1938 nastoupil na loď do Číny. Při jednom mezipřistání v Singapuru, kde nabízeli práci přistěhovalcům, se rozhodl zkusit štěstí. Chvíli pracoval jako fotograf pro jeden místní časopis, ale neměl úspěch, a tak byl propuštěn. Tehdy mu pomohla jeho o dost starší přítelkyně, se kterou se seznámil krátce po vylodění. Ovšem její majetnické sklony snášel dost špatně, a tak byl rád, že nakonec byl s ostatními Židy internován do Austrálie. Zde několik let sloužil v armádě. Pořád ale toužil uskutečnit svůj sen.

Po propuštění z armády se začal živit jako fotograf. Pořídil si v Melbourne malý ateliér a snažil se nabízet své služby obchodům s oblečením. Zpočátku se příliš nedařilo, ale hlavně, nemohl pracovat podle svých představ, musel fotografovat tak, jak vyžadovaly trendy doby. Tehdy se seznámil s June, se svou osudovou láskou. Za rok se vzali.

Private photosHelmutovi se začalo více dařit, pomalu se dostával do povědomí jako schopný a talentovaný fotograf. A tak vysněná práce nenechala na sebe dlouho čekat. Dostal nabídku od londýnského vydavatelství Vogue. Roku 1956 se s June stěhují do Anglie.

Ovšem úspěch ani tady nebyl podle jeho představ, dokonce ani časopis nebyl z jeho práce úplně nadšený. Následovalo tedy stěhování do Paříže a za rok zase zpět do Austrálie. I když mezitím June v Londýně získala prestižní roli v divadle, za půl roku se za ním do Austrálie vrátila.

Helmut ale stále nebyl spokojen s prací, která se mu v Austrálii nabízela. I když byl již uznávaným fotografem, věděl, že se mu získat světové renomé v Austrálii nepodaří. Cítil, že tomu „něco“ chybí. Opustil tedy nejen svůj ateliér, ale i prestižní post fotografa v australském Vogue a odjel znovu do Paříže uskutečnit svůj sen.

June svého muže nejen milovala, ale celý život mu byla velikou oporou v uskutečňování jeho snu. Stěhování do Paříže ji však stálo kariéru. Jazyková bariéra jí nedovolovala se již věnovat herectví. O to více se snažila pomáhat manželovi a starat se o ty přízemní starosti jako účty a vedení jeho kanceláře.

V Paříži pracoval pro časopisy Vouge, Elle, Queen a další. Jeho fotografie se řadily mezi nejprestižnější a navzdory své provokativnosti a erotičnosti hraničící s pornografií se líbily. Konečně začínal mít pocit uspokojení.  

Newton-Naked-and-Dressed-Paris-1981

Jedna z nejslavnějších jeho prací z roku 1981 - Naked and dressed

Další metou pro něj byla Amerika. V roce 1965 dostal nabídku pracovat pro pobočku Vogue v New Yorku. Byl to velká výzva a cesta ke slávě, o níž tolik snil. I když ani zde nebylo vše snadné. Helmut se musel přizpůsobit novému trhu s módními fotografiemi a nejednou musel své záměry přehodnotit. To, co bylo v Evropě běžné, v Americe bylo zcenzurováno. Přesto se mu dařilo a získával jedno ocenění za druhým. Objevily se první publikace, vlastní časopis Helmut Newton´s Illustrated, jehož šéfredaktorkou se stala jeho žena June.  

Náročný život a plné nasazení, množství zkonzumovaných cigaret a kávy se podepsaly na jeho zdraví. Po mozkové mrtvici následovaly problémy se srdcem a další zdravotní potíže. Přesto i nadále tvrdě pracoval. Jeho fotografie se sexuální tematikou z té doby jsou odrazem nekonvenční společnosti. „Co se mi zdá zajímavé, funguje ve společnosti s určitým tabu – a módní fotografie je o tomto druhu společnosti,“ říká Newton.

V roce 1981 manželé zažádali o monacký pas a odstěhovali se do Monte Carla. Nějakou dobu Helmut fotografoval pro italské vydání Vogue, často také jezdil do Ameriky na různé kampaně. June mu dělala manažerku.

V roce 2004 při jedné návštěvě Ameriky havaroval. Nezvládl řízení svého cadillacu, narazil do zdi, když se vyhýbal autu na Sunset Boulevardu nedaleko hotelu Marmont. 

Helmut Newton je pochován na schönebergském hřbitově v Berlíně. Ve městě a ve čtvrti, kde se narodil…

 

Také jste si od nás mohli přečíst:

 

   
10.07.2015 - Kultura - autor: Jana a Jiří Ládyovi

Komentáře:

  1. avatar
    [10] Jindriska8 [*]

    Ráda jsem si přečetlaSml59Sml59

    superkarma: 0 10.07.2015, 14:31:40
  2. [9] gazdina [*]

    Rada by som sa pokochala v Berline jeho krasou....

    superkarma: 0 10.07.2015, 10:32:33
  3. avatar
    [8] dzeja [*]

    Berlín se mi líbí Sml16

    superkarma: 1 10.07.2015, 10:09:06
  4. [7] bobani [*]

    ta jeho pracovna - originální

    superkarma: 0 10.07.2015, 08:45:44
  5. [6] ZdenaZ [*]

    hezký článek díky za něj,pro mě neznámý umělecSml67

    superkarma: 0 10.07.2015, 07:48:07
  6. avatar
    [5] gerda [*]

    Tomu říkám bohatý a řádně prožitý životSml67 A další pro mě naprosto neznámé jméno - ale asi je to logické, radši mám fotografie přírody, takže jsme se míjeli.

    superkarma: 0 10.07.2015, 07:33:52
  7. [4] Breberka456 [*]

    zajímavé Sml67

    superkarma: 0 10.07.2015, 07:28:07
  8. [3] Stendy [*]

    Ráda jsem si článek přečetla.Sml16 Pestrý život Helmuta Newtona.

    superkarma: 0 10.07.2015, 06:50:26
  9. avatar
    [2] bezinka [*]

    Sml59

    superkarma: 0 10.07.2015, 06:20:07
  10. avatar
    [1] renda4141 [*]

    Díky za moc hezký a zajímavý článek. Sml59

    superkarma: 0 10.07.2015, 05:58:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme