Reklama

Serenissima Repubblica di Venezia – Nejjasnější republika benátská… Tak vznešeně se nazývalo město, které zažívalo největší slávu v 15. a 16. století díky kontrole nad obchodem mezi Evropou a Orientem. Moc byla v rukou bohatého měšťanstva a aristokracie, kterou zastřešoval doživotně volený dóže. Existenci svobodné republiky šmahem ukončil Napoleon – daroval ji rakouským Habsburkům!

Benátčané byli milovníky i mecenáši umění. Co nám po nich zůstalo? Pojďme se podívat…

Canal Grande neboli Velký kanál

Tento čtyři kilometry dlouhý a místy až sedmdesát metrů široký vodní bulvár stáčející se do tvaru písmene S protíná srdce Benátek. Projet se po něm na gondole či alespoň vaporettem je opravdovým zážitkem! Dopřejte si to potěšení i vy! Jinou možnost vlastně ani nemáte – žádná pěší cesta kolem kanálu nevede. V samotných Benátkách je asi devět set paláců a právě podél Velkého kanálu je těch dvě stě nejkrásnějších! Gotických, renesančních, barokních...  Stojí tady jako němí svědkové slávy uplynulých století. Žádná vlivná benátská rodina si nemohla nechat ujít možnost postavit si své sídlo právě zde. Paláce se obvykle označují slůvkem ca, což je zkratka pro casa, tedy dům.

Canal Grande

Asi nejokázalejší je Ca' d'Oro (Zlatý dům). Už když si ho nechal v roce 1420 postavit bohatý šlechtic Marino Contarini, byl přesvědčen, že to bude nejhonosnější palác ve městě. Rozhodně na ničem nešetřil. Gotické průčelí se kdysi skutečně třpytilo zlatem. Noví majitelé jej v průběhu dalších století různě upravovali. V polovině 19. století jej napůl zchátralý zakoupil ruský princ Trubeckoj pro svou milenku – primabalerínu Marii Taglioniovou. Tehdy se palác díky jeho nešetrné přestavbě změnil k nepoznání. Nakonec ho ale zachránil milovník umění baron Franchetti, který ho uvedl do původního stavu a dokonce ještě v roce 1915 odkázal státu! Pokud jej navštívíte, využijte možnost pokochat se z gotických balkonů výhledem na Canal Grande.

Ca´d´Oro

Palác zvaný Ca'd'Oro patří mezi nejokázalejší paláce na Velkém kanále

Piazza San Marco  -  náměstí sv. Marka

Toto náměstí, které jako jediné nese v Benátkách označení piazza, vzniklo na místě bývalé zahrady nedalekého kostela San Zaccarie již v 9. století. Na současnou podobu a velikost bylo rozšířeno v roce 1177 před návštěvou papeže Alexandra III. a císaře Fridricha Barbarossy. Spolu s Piazzettou tvoří přirozené centrum města.

Piazza San Marco

Ačkoliv náměstí bylo vydlážděno již počátkem 13. století, na své architektonické dotváření muselo počkat až do 16. století, kdy na severní straně ve stylu rodící se renesance vystavěl Bartolomeo Bon arkádový komplex Staré prokuracie (Procuratie Vecchie), ve své době hned po paláci dóžete nejdůležitější instituci republiky. Jižní stranu náměstí pak lemuje ve stejném stylu Nová prokuracie (Procuratie Nuove).  Na západním konci ještě neuzavřeného náměstí stál kostelík, který sem jako by nepatřil. A tak v roce 1810 Napoleon nechal kostelík strhnout a vystavět Alla Nuovissima, spojovací křídlo mezi prokuraciemi a tím celý prostor dotvořil a uzavřel.

Campanila na nám. Sv. Marka

Nejvyšší dominantou náměstí je Campanille, ta tu byla už ve století devátém. Kdysi sloužila nejen jako zvonice chrámu sv. Marka, ale i jako strážní věž a maják. Dnešní podobu získala v polovině šestnáctého století. Přesto je ta dnešní jen replikou. 14. července roku 1902 v 9,45 dopoledne se stalo něco zvláštního! Z ničeho nic se celá věž sesunula k zemi. Bylo téměř zázrakem, že se nikdo nezranil. Jen hlídačova kočka. Ještě týž den městská rada schválila vyčlenění prostředků k rekonstrukci věže. Bylo rozhodnuto o přesné replice původní podoby, a tak 24. dubna 1912 na svátek sv. Marka byla věž slavnostně znovuotevřena...

Bazilika San Marco

A nejokázalejší církevní stavba - bazilika sv. Marka. Původní chrám pro ostatky evangelisty Marka byl vysvěcen již roku 832, pouhých pět let po jejich uloupení v Alexandrii. Sv. Marek tedy nahradil byzantského sv. Theodora v roli patrona města. Současná bazilika byla po požárech sice dokončena již v roce 1094, během následujících století však byla neustále doplňována a přizdobována věcmi uloupenými při taženích do Konstantinopole. A tak postupně vznikala stavba, která mnoha rysy a bez konkrétního stylu působí na první pohled velmi chaoticky, aby nakonec pozorovatele ohromila jako okázalý a uchvacující celek. A tak zůstanete stát před tou nádherou v němém úžasu a s úctou k tvořitelům tohoto díla…

 

Palazzo Ducale neboli Dóžecí palác

Dóžecí palác z bílého istrijského vápence i veronského mramoru bývá považován za nejkrásnější a největší světskou stavbu Benátek. Započalo se s ní už v devátém století, dnešní podoba ovšem vznikla o pět století později. Na výzdobě se podíleli opravdoví umělci své doby Paolo Veronese a Tintoretto. V sále Velké rady vás určitě zaujme Tintorettův Ráj, prý vůbec největší olejomalba na světě. Obdivovat budete určitě už samotný gotický vstup Porta della Carta, či na nádvoří Schodiště obrů, na jehož horní podestě byla korunována dóžata. Oči vám budou přecházet ze zlacené klenby Scala d´Oro (Zlaté schody) vedoucí do reprezentačních komnat dóžat, kterých během historie vládlo sto.

Dóžecí palác

Pohled na Dóžecí palác od kanálu

Schodiště obrů a zlaté schody

Schodiště obrů na nádvoří paláce a Zlaté schody

Teoreticky se dóžetem mohl stát každý Benátčan. Jenže jaká byla praxe? V úvahu přicházel jen potomek těch nejbohatších rodin. Ale musel sloužit zájmům republiky! Když se jeden z dóžat pokusil strhnout na sebe veškerou moc, Benátčané se s ním nemazali a popravili ho. V síni Velké rady je jeho portrét překryt černou rouškou.

Most vzdechů

Součástí Dóžecího paláce bylo i proslulé vězení, mučírny a Most vzdechů, po němž přicházeli provinilci ke státním vyšetřovatelům. Vězení proslavil známý svůdník Giacomo Casanova. Z jedné z cel se mu v roce 1755 podařilo husarským kouskem po střeše uniknout.

 

Ponte di Rialto

Tato sněhobílá nádhera v nejstarší benátské čtvrti byla vlastně až do devatenáctého století jediným spojením obou břehů Canal Grande. Odjakživa tu stával nějaký dřevěný most, kvůli velkým plachetnicím i padací. Jeden takový se zřítil v roce 1444 pod tíhou diváků sledujících svatební průvod markýze z Ferrary. V šestnáctém století vyhlásili soutěž na stavbu nového, tentokrát kamenného mostu. Ambiciózní projekty předložila opravdová umělecká elita – Michelangelo Buonarotti, Andrea Palladio, Jacopo Sansovino a další, rozhodně žádní nýmandi… A kdo zvítězil? Umělec s příhodným jménem: Antonio da Ponte (doslovně Antonín z mostu), benátský rodák a pouhý inženýr vodních staveb! Nejspíš mu ale tyto zkušenosti zajistily opravdu lukrativní zakázku, kterou realizoval v letech 1588 – 1591. Jediný oblouk o rozpětí čtyřiceti osmi metrů a výšce sedmi a půl metru umožňoval proplout válečným i obchodním galérám. Centrální průchod dnes lemují ty opravdu nejdražší benátské obchody. Pastva pro oči!

Ponte Rialto

 

Collezione Peggy Guggenheim – Sbírka Peggy Guggenheimové

Benátky jsou takovým plovoucím muzeem gotiky, renesance či baroka. Přesto tam naleznete i moderní umění! Kde? V Palazzo Venier dei Leoni u Peggy Guggenheimové! Tato výstřední milionářka a sběratelka umění (1898-1979), o níž jsem psala již dříve (http://zena-in.cz/clanek/peggy-guggenheimova-milovnice-umeni-a-zivota), strávila posledních třicet let svého života v Benátkách. Dnes patří její benátská galerie, v níž jsou zastoupena skutečně hvězdná jména včetně jejího třetího manžela Maxe Ernsta, Pabla Picassa, René Magritta či Joana Miróa k vysoce ceněným mezi milovníky moderního umění.

Palazzo Venier

Palazzo Venier dei Leoni z roku 1749 rodina Venier díky finančním potížím nedokončila. Peggy Guggenheimová ho výhodně zakoupila a v roce 1951 zde otevřela proslulou galerii

 

Piazetta

Prostor mezi Dóžecím palácem a náměstím sv. Marka je nazýván Piazettou, tedy malým náměstím. Napoleon se o něm vyjádřil jako o nejelegantnějším přijímacím salonu Evropy.

Piazetta

Zde se také nacházejí dva významné symboly města, sloupy sv. Theodora a  sv. Marka se lvem. Právě mezi nimi bylo až do 18. století popraviště. Podle pověry se nesmí projít mezi těmito sloupy, jinak člověka stihne neštěstí! Rodilí Benátčané tomu věří! Vyhněte se tomu i vy!

Benátská gondola

Na gondole...

Gondola na kanále

...na Velkém kanále...

Víte, že Benátky byly poprvé spojeny s pevninou železničním mostem za rakouské nadvlády v roce 1846? Jediný most pro silniční dopravu vybudovali teprve v roce 1932, dnes se nazývá Ponte della Liberta.

A co Benátky dnes? Pomalu se propadají do bahna laguny, neustále se potýkají povodněmi, vylidňují se, stálých obyvatel je zde pouze cca 50 tisíc... Ale za nejhorší neštěstí považují Benátčané turisty. Zejména ty neukázněné. I když turistický průmysl toto město bezesporu živí, obyvatelé laguny jich mají již plné zuby. Mezi 22 miliony (!) návštěvníků ročně se často objevují kapsáři, vandalové i opilci. Není divu, že frustrovaní obyvatelé sahají někdy k neobvyklým akcím. V srpnu loňského roku se v ulicích objevovaly letáky typu „Pryč s turisty! Ničí nám město!“ Stalo se to poté, co si prý na náměstí sv. Marka jedna britská turistka zcela bezostyšně za bílého dne „ulevila“…

Město je neskutečně přeplněné a pomalu začíná být pro každodenní život místních zcela nepřijatelný. Ozývají se různé návrhy na zavedení kvót denního počtu návštěvníků po registraci přes chytré telefony, byl také návrh na zavedení přednosti místních při nástupu na vaporetto…

Benátky se stávají obětí své popularity. Jen stěží se vyrovnávají s neustále rostoucím přívalem turistů. Pomalu se přeměňují v plovoucí muzeum, které už téměř nedává prostor k normálnímu životu. Není divu, že soužití obyvatel s turisty je čím dál obtížnější zejména s ohledem na časté kontroverzní a pobuřující incidenty s nimi. 

Ať už se tedy do vysněných Benátek vydáte na karneval, prestižní bienále, proslulý filmový festival nebo jen tak, mějte k tomuto místu a k jeho obyvatelům maximální úctu. Zaslouží si to…

Foto: Jiří Lády

 

Na našem webu jste si mohli také přečíst: