Rodina

Běh v těhotenství

Když jsem ještě nevěděla…

Ráda bych vás svým seriálem ze života přesvědčila o tom, že ani miminko nemusí znamenat konečnou pro běh. I když je to na nějaký čas trochu náročnější. Protože u nás je toto pole značně neprobádané, je paradoxně daleko těžší sehnat potřebné informace, než „jen" upravit trénink. Budu proto vděčná za vaše názory, zkušenosti a připomínky.


Během žiju. Propastné období roční přestávky způsobené případným příchodem potomka na svět s nejistým návratem zpátky do formy mi vždycky připadalo nepředstavitelné. Jsme s manželem ve věku, kdy už by dítě bylo přinejmenším záhodno, a „někdy" jsme jej určitě chtěli. Ale kdy?

Přece nevynechám maraton, mistráky, ligu… nebo když, tak chci být co nejdříve zpátky! Jde to vůbec? Právě tyto obavy vedly mimo jiné k tomu, že jsme plánování rodiny stále oddalovali. Tedy spíše já. Mám vystudovanou medicínu, takže si uvědomuji rizika, která mohou být, kdybych otálela příliš. Aby první špuntík přišel na svět do mých pětatřiceti, máme co dělat. Nechali jsme to tedy na přírodě, žádná křeč.

Hltala jsem zároveň všechny informace o sportovkyních, které to už dokázaly – a na výbornou. Katka Neumannová, Ingrid Kristiansenová, i některé další. Sbírala jsem rady od odborníků, jak na to. Bylo jich však poskrovnu. Většina navíc v tom duchu, že tohle jsou případy výjimečné kondice a trénovanosti.

Věděla jsem, že to stejně je jen devět měsíců, což není zase tak dlouho, a že stejně jednou přehodnotím priority. Já ale nechci vyhrát světový pohár. Chci se vrátit na své časy, v maratonu i v první lize. A běhat pak ještě o něco málo líp. Což tedy také nemám na to být stejně výjimečná jako ony – samozřejmě na své úrovni výkonnostní atletky?

Na sklonku loňského léta jsem sbírala kilometry pro podzimní maraton ve Stromovce a také rychlost pro podstatně kratší úseky na lize i kopečky na Běchovice. Vylepšila jsem si pětku na 19:37,8 a časy pod dvacet jsem ještě zopakovala. Díky úsekům naběhaným na dráze jsem kupodivu vylepšila i osmistovku.

Desítku na dráze jsem stlačila na 41:34, přičemž jsem ještě cítila podstatné rezervy, a Běchovice na 42:42. Ty byly letos poznamenány horkem a tak většina lidí byla v průměru o dvě minuty pomalejší, zatímco já zaběhla osobák. Na konci září jsem si také udělala minisoustředění, kde jsem v dvoufázovém tréninku naběhala dvojnásobnou kilometráž proti běžnému týdnu (115, běžně jsem se pohybovala mezi 190 a 240 km měsíčně, což bylo nějakých 45-60 km týdně).

Bylo mi jen divné, proč se mi tradiční předmaratonský dlouhý běh zdál takový únavný. Že bych to předtím přepískla? Myslím na Stromovku s tím, že bych ráda pod tři dvacet a pak se těším na přechodné období, kdy se pořádně zresetuju.

Cestou na veřejný závod na 3000 m na Kotlářce mne přepadlo podivné, dříve nepoznané tušení. Při čekání na autobus jsem si koupila... časopis o miminech! Co se to děje? Pustila jsem to ale z hlavy, zabrala se do závodu a doběhla v dalším osobáku 11:23. Hned další den jsem vyhrála a posunula traťový rekord v Homolecké míli.

Trénovala jsem sama i se svými svěřenci beze změny dále, ale v myšlenkách jsem stále bloudila k tomu, co kdyby… Propočty podle „svých dnů" mi vycházelo, že bych musela být už v osmém týdnu! Špatně mi ale není. Nemám si udělat test? A kdyby, tak co potom s maratónem, naběhala jsem přece na něj dost… Budu to tedy řešit až potom. 
O týden později:
Už to je jisté. Jak dál?

Minulý týden jsem své vyprávění o maratonu ve Stromovce ukončila přemítáním o startu ve Stromovce. Počasí bylo ucházející, šance na těch 3:20, že by i na „bednu"? Vyzbrojila jsem se GPS přístrojem, abych nepřepálila začátek jako loni. Do nějakých dvou třetin to na ten čas také vypadalo a vytáhla jsem to dokonce na třetí místo.

Pak mi ale ztěžkly nohy, z běhu se stalo trápení, leč ještě důstojné - až do posledního okruhu, kdy mne Jarka Pokorová drtivým finišem odsunula na čtvrté místo. Mám se ještě pustit do stíhání? Ne. Už nemůžu.

Co když přece jen už nejsem sama? Nebude to mít pro případného špuntíčka fatální následky? Na 41.kilometru jsem navíc musela hodně nutně do zelené boudičky a nakonec byla ráda, že jsem nedoběhla až pátá. Celkem za 3:31,13.

Po Stromovce se mi podivné myšlenky vracely stále intenzivněji. Žádný problém po těle jsem nezaregistrovala, ale zašla jsem raději na gyndu a moje tušení se potvrdilo! Maraton jsem zaběhla v desátém týdnu a špuntík na ultrazvuku o dva týdny později vypadá čile a zdravě. To je tedy bomba!

Jak ale dál s během? 

Lékařka z mého nápadu běhat dále zrovna nadšená nebyla, sháním tedy informace, kde se dá. Objednala jsem si hned knihu Running and pregnancy od Astrid Lundgrenové a mezitím hledám po internetu.

Nejvíce na amerických stránkách, tam už přece jen v tomhle nejsou tak konzervativní. Na anketní otázku, zda by americké běžkyně pokračovaly i během těhotenství, odpovídalo 75 % ano, 16 % ne, zbytek neví. U nás by byl poměr asi obrácený.

Na internetových stránkách  je také velké množství informací a názorů odborníků o sportech, které se tradičně v těhotenství nedoporučují, včetně uvedení mezí a varovných příznaků, za které by se nemělo jít.

Skládám si informace, kterých se mi dosud dostalo, spolu se znalostmi ze svých dřívějších studií medicíny. Přestože jsem po skončení školy utekla k umění a novinařině, je rozhodně velkou výhodou vědět, jak tělo funguje, co se v něm děje při sportovním výkonu. A také co se v těhotenství stane s metabolismem i psychikou, když tělo zvyklé na pravidelnou zátěž ji najednou nemá. A především jak to všechno vlastně skloubit tak, aby neutrpělo především dítě, ale ani já.

Můj trénink nabral další směr – kombinaci znalostí, které jsem měla a (stále nesmírně pracně) získávala, a ještě většímu naslouchání svému tělu, které už nespočívalo jen v tom, kde mě táhne která šlacha.

Od doby, co o tom vím, tu rozdíl přece jen byl. Především ze začátku jsem se bála každého píchnutí. To mě však brzy přešlo. Naši předkové přece těžce pracovali, Indiánky jezdily na koni, jejich kmeny kočovaly na dlouhé vzdálenosti, ženy rodily po cestě… to jenom my jsme tady takoví zdegenerovaní!!!

A byla přede mnou Velká Kunratická, a to se startem nejen na svém dámském okruhu, ale i na chlapské trati přes Hrádek…

Vanda Kadeřábková-Březinová

Zdroj: http://www.behej.com/



Milé ženy-in,
tento příběh se sice týká vrcholové sportovkyně, ale některá z vás možná také ráda běhá nebo sportuje a chtěla by se dozvědět něco víc o náročnějších pohybových aktivitách během těhotenství.
Jak  bude pokračovat Vanda Kadeřábková-Březinová můžete sledovat na těchto stránkách http://www.behej.com/
   
12.02.2007 - Těhotenství a porod - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] Meander [*]

    Koukám, tady je to samá údernice.

    superkarma: 0 12.02.2007, 20:31:14
  2. avatar
    [8] Suzanne [*]

    Já jsem do 8. měsíce tancovala, jezdila na kole a skákala do vody šipku. Všichni kolem za mě potráceli, ale mně bylo báječně

    superkarma: 0 12.02.2007, 20:12:33
  3. [7] Samík97 [*]

    Já jsem běhala ráno na 5 hod. k autobusu do práce,cestou jsem zvracela ať nasnídaná nebo ne/to bylo horší/téměř pravidelně,tehdy žádné léky proti tomu nebyly,na mateřskou jsem šla 3 týdny před porodem a dítě mělo přes 4 kg.A žiju.

    superkarma: 0 12.02.2007, 19:42:36
  4. avatar
    [6] Henri [*]

    Pavla_b: to snad ani není možné, já jsem na začátku těhotenství tak uahaná, jako nikdy. Spím i ve stoje.

    superkarma: 0 12.02.2007, 17:00:17
  5. [5] Pavla_b [*]

    omluva za překlepy

    superkarma: 0 12.02.2007, 13:58:25
  6. [4] Pavla_b [*]

    Co se týče sportovních výkonů, tak tohle měli namakané "sovětští" trenéři..na začátku těhotenství jsou sportovkyně výjkonnější, takže většina sovětských běžkyň, lyžařek atd. "povinně" před důležitými závody otěhotněla a po návratu zase podstoupila interrupci...

    superkarma: 0 12.02.2007, 13:58:02
  7. avatar
    [3] Mulen [*]

    taky si myslím že se to dá. Já jsem zase do pátého měsíce hrála squash

    superkarma: 0 12.02.2007, 13:28:17
  8. avatar
    [2] algidda [*]

    Náhodou je to fajn. Já jsem do 4 měsíce taky běhala po place a syn je zdravý jako buk. Prostě když má člověk kondičku, tak není co řešit.

    superkarma: 0 12.02.2007, 12:57:31
  9. avatar
    [1] evadolezalova [*]

    tak to ani omylem. Maximálně tak plavání, ale ne vrcholově. Mě na sport neužije, leda tak gaučing nebo

    superkarma: 0 12.02.2007, 12:53:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme