Reklama
Ahoj v redakci!
Teda teď jste mě potěšili. Díky vám jsem si po docela dlouhé době vzpomněla na ty skvělé hry, co jsme hrávaly s holkama před domem!
 
Třeba Krvavý dědek (první hodina odbyla, lampa ještě svítila... a pak lampa zhasla a my jsme běhaly jako blázni, aby nás (v podobě kamarádky) nechytil krvavý dědek.
 
Nebo: Honzo vstávej! Kolik je hodin? Pět slepičích! (sloních, račích...) Vynikající, naprosto nelogická hra, kterou by dnešní desetileté holky jen těžko hrály.
 
A když jsem chtěla synům povyprávět, jak jsme s holkama před barákem skákaly gumu, tak se ti puberťáci začali akorát blbě chechtat, že oni by před barákem na gumu neskákali. A to jsem jim chtěla objasnit pravidla a přidat vtipný dovětek, kolikrát jsem při tom hodila držkovou na silnici a měla odřená kolena. Nakašlat!
Zavolám sestře a kamarádce, koupíme 2 metry prádlové gumy a zkusíme to (ne před domem, ale v garáži). Když nic, tak bude guma do tepláků! :-)) A držková na silnici není polévka, ale pouze nešikovný pád. Pokud tu delší dobu nebudu, tak zřejmě došlo k jeho realizaci.:-)
Hezký den.
 
1Mona
 
Milá 1Mono,
tak my jsem krvavému dědkovi říkaly krvavé koleno, ale to je jedno, pravidla byla stejná.
Já mám se svými dcerami podobné zkušenosti, taky se mi smějí, když jim vyprávím, co jsme všechno hrály. Byly jsme naivnější, dětinštější nebo praštěnější? Proč dnešní děti naše hry už neberou?