Kolotoč

Kolotoče točili jeho babička s dědou, rodiče a teď i on. Béďa. Tetování má na obou pažích a do budoucna počítá i s lýtky. Ty jsou vidět a on chce být zajímavý. Ženským se to prý náramně líbí.

Béďa má jen základní školu. Tak jako u nich v rodině všichni. Víc nepotřebují. Béďa od jara do podzimu jezdí s řetízkovým kolotočem a klasickými houpačkami. Ty ho uživí a zbude i na pivko a sem tam hru na automatech. Všichni kolotočáři ví, ve které vesnici je jaká pouť a svou štreku mají naplánovanou půl roku dopředu. To je třeba, protože i takové privilegium je nutné před ostatními obhájit, stejně jako dobrý parkovací flek mezi taxikáři.

S Béďou jsem postávala dobrou hodinku u jeho kolotoče. Chvílemi odbíhal a křičel do mikrofonu: „Točí se to točí, na našem kolotoči. Nasupte, vážení, na mimořádnou prodlouženou jízdu. Dopředu, dozadu, rovně, dřív než bude po mně!“

Tu veršovánku jsi, Béďo, vymyslel sám? Proč „Dřív než bude po mně“?
No to aby se přišli svést dřív, než umřou. Člověk má za život vyzkoušet všechno, to si myslím já. Jezdím na kolotoči hlavou dolů nebo u kámoše na horský dráze při jízdě stojím. To ale nikomu nedoporučuju, to by nemuselo dobře dopadnout. Je to ale skvělej adrenalin.

Složil jsi víc veršů? Měníš je během štací?
No jo, vymýšlím jich spoustu i pro ostatní. Třeba „Kdo chce srandu jako hrom, přijďte na náš autodrom,“ nebo „Rozhoupat houpačku, to není pro sračku. Houpačka, houpačka, to je pěkná makačka,“ a tak dále.

Když jsi takový básník, čteš knížky?
Občas. Nejraději mám komiksy. Střílečky nebo honičky aut. Ale nemám na to čas. Večer raději zajdu tady s Lubošem od střelnice na pivo a zahrát si automaty. Ale nejsem žádný gambler, to ne. Je to spíš jen pro zábavu.

Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že bys dělal něco jiného?
A co jako? Nemám ani učňák a u kolotoče si vydělám slušný peníze. Vyhovuje mi to. Mohl bych dělat třeba opraváře traktorů? Traktor nebo kolotoč, ono je to podobný. Ale to bych musel asi mít ten učňák. Nevím, nezajímal jsem se o to.

Poutě jsou přece sezónní práce. Co děláte v zimě?
Přes zimu se všechno dává do pucu. Atrakce se rozeberou, součástky zkontrolujou, vymění, namažou... No a taky odpočíváme. Máme barák kus od Sušice, kolotoč se zakryje plachtou na zahradě, houpačky taky.

A to ti vydrží peníze přes zimu?
To teda vydrží. Vždyť vydělávám skoro osm měsíců v roce! A pak tak měsíc strávím údržbou atrakcí. Jenom letos, jak byl dlouho sníh, jsem brigádničil na Šumavě u vleku. Vyjíždělo se až v květnu, a to zase pořád lilo a lidi nechodili. Snad bude teplý podzim a nějak to doženu. Když se vydaří počasí, vyděláváme dost, to nemusíš mít strach.

A Béďo, kolik stojí takový kolotoč?
Ten můj mě před lety vyšel na milion a půl. Je z Německa. Půjčil jsem si a splácel ho dva roky. Teď už mě slušně živí.

Jak je to v téhle branži s děvčaty? Jsi pořád na cestách...
S tím si hlavu nedělám, těch je všude dost. Kolikrát je nestačím odhánět. Chodí sem, chtějí se vozit zadara a klidně i dají. Ale jestli myslíš nějaký vztah, tak ten teď nemám. Užívám si svobodu! Ale nemysli si, chodil jsem dva měsíce i s vysokoškolačkou!

A kdyby ses chtěl oženit?
To by byla nejlepší holka z branže. Jezdili bychom spolu, bydleli v maringotce a přes zimu na baráku. Horší je to s dětmi a školou. Ale já chodil za své dětství aspoň do deseti základek a taky jsem vystudoval. Nebo jezdili jen naši a o mě se starala babička. Tak by to bylo stejný.

Nechybí ti domov? Ono spát tři čtvrtiny roku po maringotkách a každý týden jinde, to asi pro každého není...
Jsem zvyklý, baví mě poznávat lidi a nové kraje. Po třech měsících doma mě už pálí pod zadkem a těším se, až vyrazíme do světa.

Jak si představuješ své stáří?
No dobře, jako stáří mých rodičů. Tátovi je pětapadesát a je v důchodu, máma od padesáti taky! V jaké profesi bych si to mohl dovolit, když se teď musí dělat skoro až do smrti? Kolotoče zkrátka sypou!

Reklama